Toujours avec toi 4

10. února 2008 v 0:23 | Anique |  Toujours avec toi
Tahle kapitola je jen o vztahu těch dvou,hlubší detektivní zápletky čekejte až v dalším díle:)Přesto doufám že se bude líbit a aspoň jeden komentář by docela potěšil...Já vím že se teď věnuju hlavně téhle story,takže pokud byste měli větší zájem o pokráčko nějaké jiné,dejte vědět...

Benji se vzbudil ani ne za dvě hodiny.Jezero se začínalo pod náporem lijáku rozvodňovat a mu zatékala voda do pootevřených úst.Znechuceně ji vyplivl a snažil se vzpomenout,co se stalo.Liják,skála,prstýnek,Mikey... "Mikey!" zakřičel do prázdna.Ozvěna toho slova se nesla přes rozbouřenou hladinu a rozbíjela se o chladný kámen.Ztratila se v oblacích.Najednou byla pryč.Jako Mikey.Jeho Mikey.Znovu to viděl před sebou.CHtělo se mu brečet.Všechno co spolu budovali bylo pryč.Nemohl tomu uvěřit.Nemohl přijmout tu ošklivou pravdu.Do srdce mu jako kyj mlátila skutečnost,že za to může on.Kdyby býval po tolika letech poznal,co jeho přítel opravdu potřebuje,mohlo to být všechno jinak.Že si myslel,že je dokonalý partner.Nebyl.Neposlouchal ho.Nebyl u něj,když ho nejvíc potřeboval.Vlastně si za to mohl sám.S tím děsivým zjištěním se nemohl srovnat.Raději zatřásl hlavou ze strany na stranu a prudce vstal.Najednou si všiml v písku za sebou něčeho blyštivého.Nejprve si myslel,že je to nějaká mince,ale když se na to podíval blíž,zjistil že je to Mikeyho prstýnek.Netuše co dělá si ho opatrně zastrčil do zadní kapsy kalhot.

Celý zlomený a promočený došel domů.Všichni ještě spali.Děsil se rána.Až se všichni probudí a budou se ho ptát,co se stalo.Bude jim to muset říct.Po pěti letech je konec.Ptal se sám sebe proč.Dusil to snad v sobě celou dobu?A teď už to nevydržel?Choval se snad někdy k němu arogantně?Přezíravě?Nedával mu snad dostatečně najevo jak moc ho miluje?Zamotaný ve spleti svých vyčítavých otázek usnul.Neklidné sny ho pronásledovaly až do rána.Zdálo se mu,že se Mikey na jeho motorce vyboural.Nepřežil to.Umřel.Odešel... Vzbudil se celý spocený.Musí ho vidět!I když se ho zřekl,musí vidět,že je v pořádkuu.Neunesl by to.Vyhnul se zvědavým otázkám rpdičů a zmizel do chladného rána.Tušil,kde Mikeyho najde.Určitě už s někým mluvil a ví o své matce.Určitě je u ní.Může to pojmout zároveň jako výslech.Nebo už ne?Když ztratil Mikeyho,ztratil i důvod proč tohle dělal.Ne,jediné co chce je,aby mu jeho miláček odpustil.I když to nejde.Chtěl ho prostě jen vidět,ujistit se,že je v pořádku.byl schopný se smířit s tím,že na něj bude křičet,že mu jednu natáhne,dokonce i s tím že ho k sobě vůbec nepustí.Ale stálo mu to za to.Bál se,strašně moc se bál. Zkontroloval jestli má v kapse nějkaé peníze a utíkal dolů do vsi,doufaje že stihne první autobus.Naštěstí ho chytil.Celou cestu se koukal z okna.Příroda byla po noční průtrži čisťounká a čerstvá.Tráva zářila kapičkami vody a sluníčko se pomalinku vydávalo na svou každodenní pouť.Bylo ještě opravdu brzo.Zíral na první ranní červánky.Ani si při té vší kráse neuvědomil,že už je na místě.Byl strašně vděčný vesnické pošťačce,ta totiž věděla úplně všechno a vyzvědět nějakou adresu pro ni nebyl problém.Po cestě se ještě stavil v obchodě a koupil Mikeymu jeho oblíbený druh lízátka.Na nějaké zahrádce utrhl slunečnici,ty Mikey taky miloval.Nevěřil,že by si ho tím dokázal udobřit,ale nějaká zdvořilost být musí,jde přece na návštěvu. Ruce se mu klepaly jak osikový háj při orkánu když zazvonil u dveří onoho panelákového bytu.Otevřela mu nějaká žena.Podle paměti si matně vybavil,že to asi bude Mikeyho máma.tázavě na něj pohlédla. "Dobrý den.je Mikey doma?" "No je,ale obávám se,že se necítí natolik dobře aby mohl přijímat návštěvy.Navíc,ještě spí.No ale co,pojď dál." Pokusila se o milý úsměv,i když se spíš jen tak bolestně zašklebila, a vedla mě dál do bytu.Nebylo to tu obzvlášť pěkně zařízené.Jen strohá místnost,čtyří stěny a mezi nimi oprýskaný nábytek. "Moc se tu nerozhlížej,jsme tu jenom přechodně.Za týden se stěhujeme do Kalifornie." snažila se omluvit neupravenost bytu.Do Kalifornie?Už za týden?Sakra!To není možnééé!Nedokázal si představit,že by už ani jedinkrát neuviděl ten milovaný i když v tu chvíli nedostupný obličej.Třeba jen náhodně na ulici.Slunce jakoby v tu chvilku ztratilo barvu i svoje teplo.Vždyť Mikey byl jeho jediným svatým obrázkem i jediným způsobem jak zahřát ztuhlé srdíčko.Ale teď už nikdy...Je to snad kvůli němu?Ne,to není možné.Vždyť Mikey tu přece nemohl být dlouho a tak rychle se bydlení sehnat nedá.Třeba tu Mikey zůstane...Má tu přece aspoň svoji školu,když už nic jiného.Píchlo ho u srdce.Má tu školu.Jen školu.Už to není láska,co by ho tu zdrželo.Na chvilku ho přepadla myšlenka na útěk,ale už bylo pozdě.Mikeyho matka už ho pouštěla k němu do pokoje.Jen s tím,ať počká,až se vzbudí. Sedl si tedy na zem,židlí se v té malé místnůstce s posteli a nočním stolkem nedostávalo.Poslušně čekal.Díval se na něj.Stále byl tak dokonale porcelánový.Krásný.A hlavně-v pořádku.Nemohl si pomoct a pohladil ho po tváři. "Ještě chvilku Benjiii." zamumlal ze spánku.Věděl,že je u něj,nebo byl zvyklý probouzet se už jenom v jeho přítomnosti? Pak si ale asi uvědomil,co řekl a prudce nadskočil. "CO tu děláš?" "Přišel jsem se podívat,jestli jsi v pořádku!" "Proč?Kdo tě sem vůbec pustil?Sám víš že není pravda že by ti na mně tolik záleželo...." "Tak za prvé:měl jsem o tebe strach.Za druhé:tvoje matka.A za třetí:věř mi nebo nevěř,je to jenom čistá pravda,nic víc.Mišáčku můj milovanej,já vím že teď už to nenapravím,ale chtěl jsem abys věděl že tě opravdu potřebuju.Miluju tě.Pořád.Nepřestanu.Teď mi dáš přes hubu a já odejdu.Ale odejdu s tím,že už se nedalo nic dělat.Že mi nedáš druhou šanci." Zpoza zad vykouzil zářivou slunečnici. "Odpustíš mi,lásko?" klečel před ním na kolenou.Scéna vystřižená jak z romantického filmu.Ale oči měl zavřené.Čekal ránu,ale namísto toho ucítil na tváři jemné rty. "Pozdě jsem si uvědomil,jak moc jsem na tobě závislej." špitl Mikey.Zachichotal se a ukázal na dvě flašky od alkoholu u nohou postele. "Chtěl jsem se upít k smrti.Ale teď mě akorát parádně bolí hlava." Teď už se zasmáli oba.Věděli,že omluva byla přijata.Že jsou zase spolu a že už je nikdy nic nerozdělí.Nedovolí to.Těch několik hodin bylo z těch nejhorších v jejich životě.Benji netušil,že to bude takhle jednoduché.Až moc jednoduché.Ale vlastně,tím líp.Namáčkl si Mikeyho do náruče jak nejhlouběji to šlo. "Promiň srdíčko,promiň pomiň promiň.Už nikdy se to nestane.Už budu pořád jenom s tebou...." Ale v tu chvíli Mikey viditelně posmutněl. "Víš...Benji...my...budeme se s mámou stěhovat.Asi bych ti neodpustil tak rychle kdybych věděl,že ještě budu mít příležitost." "Proč?Proč mě opouštíš?Miluju tě,Mikey!" "Já vím...nedělej mi to ještě složitější!Já tebe taky Benji,ale pochop to...Tomuhle bytu vyprší nájemní smlouva a my nebude mít kde bydlet.Teď když je táta mrtvej,nemám kde zůstat.Nemůžu být přece u tebe nasocněnej pořád..." "Ale mě to nevadí,broučku." "Tobě možná ne,ale co vaši?" "Víš co?Mám nápad!Najdeme si byt,kay?Už jsme spolu dost dlouho,nemyslíš?Doděláš školu a už budeme navždycky jenom spolu!Jenom my dva,pro sebe.Co na to říkáš?" Místo odpovědi mu skočil kolem krku a začal mu lehce pusinkovat tváře. "Jsi to nejlepší co mě kdy potkalo..." zašeptal. Pak se vyhrabal z pokrývek a dovolil Benjimu si sednout.Sám se mu vetřel klín aby se mohl zabývat svou oblíbenou činností -namotávání jeho vlasů na své prsty. "A řekneš mi už,kam jsi mi mizel?" "Víš...Mikey,nerozčil se,ale my s Annou...viděli jsme jak se trápíš.Mysleli jsme,že ti pomůžeme když vypátrámě,kdo zabil tvýho tátu." "A proč jsi mi nic neřekl?" "Bál jsem se o tebe!" "Tak teď už nemusíš.Jdu do toho s váma!" "Ty jsi prostě zlato,mišáčku." lehce ho políbil na nos a pak si vzpomněl na prstýnek ve své kapse.Vzal do dlaně Mikeyho jemnou ručku.Chvíli si pohrával s prsty a pak mu jej nasadil. "Kde jsi ho našel?" "Dole u jezera.Voda ho vyplavila." "To jsem rád.Tohle je osud,Benji.Osud.Patříme k sobě.Miluju tě,hrozně moc.Počkej...?Tys byl v tom lijáku venku?Co kdyby ses mi nastydl,hmmm?Pojď,uvařím ti čajíček.Pak bych si neměl s kým hrát,víš?" zamrkal nevinně.Ano,takhle ho Benji znal,tohle byl ten Mikey se kterým už tak dlouho chodil a se kterým chtěl prožít cleý život.Usadili se zrovna v kuchyni,když přišla Mikeyho máma. "Mami?Tohle je Benjamin,moje velká láska.Benji,tohle je moje máma.Nikdy mě neopustila,byla ve vězení.Za něco co nespáchala.Táta mi bral dopisy od ní.Nevím proč." Máti si Benjiho zkoumavě prohlížela.Nakonec prohodila něco vy smyslu No hlavně když jste spolu šťastní a odkvaltovala do práce. "Tak kdo je náš první podezřelý,detektive?" cvrnknul Mikey Benjiho do nosu a pak ho na něj omluvně líbnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Syrdarya Syrdarya | 10. února 2008 v 0:34 | Reagovat

aaah happy-end(alespoň pro tuto chvíli)......ještě že tak.........

*muck*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama