Rester sur surface 4 THE END

6. února 2008 v 14:09 | Anique |  Rester sur surface
A zazvonil zvonec a je tu další konec...Moje typický přeslazený zakončení...Ještě - díky Syrdarye (skloňuju to dobře?) za přepsání.

Otevřela jsem oči. Nic mě nebolela. Moje ruce byly čisté, má mysl taky. Někdo mi zezadu přikryl oči. Zavýskla jsem, ani jsem se nemusela ptát, kdo to je. Ty dlaně jsem bezpečně poznávala. "Jakeu!" prudce jsem se otočila a přicucla na jeho rty. Bylo mi absolutně jedno, kde jsme. Hlavně že jsem s ním. S potěšením jsem zjistila, že se ani nemusím nadechovat. Povedlo se tedy! Za chvilku ale on chytil moji ruku a vedl mě. "Natálko? Musím ti teď něco říct. Prosím, poslouchej. Mluvit tě nechá, potom." Přikývla jsem a on spustil. "Sledoval jsem tě tam dole. Vždyť víš. Jsem na tebe pyšný. I na Toma. Ale je tu něco důležitějšího. Ty víš, že jsem tě miloval. Cítím, že ty mě taky, ale jsem pryč přece jenom dost dlouho. Nechci, abys kvůli mně byla sama. Trápí mě to." Chtěla jsem namítnout, že mi to nedělá ani nejmenší problém. Ale on položil ukazováček na moje rty. "Ššššt. Cítím to co ty. Nezapomeň. Vím o tom Bertovi. Znám ho. V dětství býval skoro jako můj brácha. Ale pak se začal s tou…Kate se jmenovala.Změnila ho. Už se tolik neusmíval. Přestal mluvit a vůbec stýkat se s lidmi. Kate byla z naší party. Chápeš ne? Něco jako kápo. Distributor. Brala ze všech nejvíc a nutila nás do toho. Tu poslední dávku nám dokonce sama píchla. Všem čtyřem. Sama si ale nedala. Bert to věděl. Hodně na ni tenkrát křičel. Že mě zabila. Rozešli se. Strašně ho to sebralo. Jeho největší láska byla vražedkyně. Už nikdy se nechtěl zamilovat. Ale pak jste se potkali vy dva. Patříte k sobě. Je to těžký říkat,ale je to tak. Nikdy tě nepřestanu milovat." "Ale proč to říkáš?" ptala jsem se nechápavě. "vždyť teď už přece můžeme být spolu." "Nemůžeme.Ty patříš tam.." "Ale už je pozdě…" "Není. Ještě nejsi úplně tady. Není tvůj osud zůstat. Musíš jít dál…" Vykřikla jsem. Mezi posledními slovy se začal ztrácet jako zpřetrhané analogové vysílání. Co když nechci? Chtěla jsem chytit jeho ruku, ale proklouzávala mi mezi prsty. A pak jsem se začala propadat. Letěla jsem šílenou rychlostí ze všech těch míhajících se barev mě začaly štípat oči. Radši jsem je tedy zavřela. Potom najednou nic. Žádný pocit prázdnoty pod nohama. Na něčem jsem ležela. Žádný pocit příjemna. Jenom bolest. Někdo mě držel za ruku. Že by to byl Jake a tohle všechno jenom ošklivá zkouška? Pokoušela jsem se otevřít oči, ale nešlo to. Zmohla jsem se pouze na slabounké zatřepání víčky. Ona ruka mě palcem pohladila po dlani. "Naty?" Bylo mi v ten moment jasno. Frankie. Takže jsem zpátky. Šeptal. I přes strašné vypětí jsem se donutila na něj podívat. Byl děsivě bledý a měl kruhy pod očima. Asi celou noc nespal. Za jeho zády stál Gerard, ruce položené na jeho ramenou. V koutku místnosti seděl na druhé židli Bert, v náruči Tommyho. Ti zalomili úplně. Vypadali prostě sladko,přitisklí na sobě a tiše oddechující. Svůj pohled jsem odvelela opět za Frankiem. Něco říkal. Ale se mnou nemluvil. Zdá se, že se hádali. Gee se ho snažil donutit, ať jde domů a trochu se vyspí. Ale on tvrdil, že tu chce zůstat se mnou. Přece se nebudou hádat kvůli mně! Gerard měl pravdu, když řekl, že Frank vypadá strašně. Jen to snad mohl říct trochu taktněji. Tohle by urazilo i cihlovou zeď, natož Frankieho. "Tak si najdi někoho jinýho, když se ti nelíbim!" skoro na něj křičel. Možná to bylo i tou unaveností. Vůbec si m nevšímali. Ale vzbudili ty dva spáče v koutku. Chvilku nechápavě koukali. Ale Bert se brzo vzpamatoval. "Já tu s Natalie zůstanu, běžte domů, kluci. Oba se potřebujete prospat. Jsme tu už třetí den." Třetí? To jsem byla 'pryč' tak dlouho? Gee pohladil Franka po tváři. "Lásko, slyšíš. Bert tu s ní bude. Seš unavenej, musíš si odpočinout,nebo mi ještě zkolabuješ. A promiň za to před tím. Ty víš že pro mě jsi ten nejkrásnější na světě." A líbl ho do vlasů. Frankie se očividně nechal zviklat. Ještě mi dal pusinku na čelo, řekl Bertovi, aby na mě dával pozor a že až bude schopný stát, že hned přijde. Gerard ho chytil kolem pasu a odcházeli. Gee ještě šeptnul Bertovi, že až Frankie usne, že se vrátí. Všemi částečkami těla se mi rozlévalo teplo. Jim na mě záleží. Oči zavřené už při hádce se samovolně otevřely. Najednou jako bych měla milion energie a potřebovala jí ventilovat. Bert na mě celou dobu zíral. Nikdo nevěděl o mém předchozím procitnutí, takže tohle považoval za první. " Natálko!"vykřikl. "Tomísku, pojď sem, máma je vzhůru!" posadil si malýho na klín. On se sotva bál dotknout mé ruky, ale Tom mě hned obejmul. "Maminko!" a dal mi velkou pusu. To mě ještě víc dobilo. V ten moment jsem se cítila dost silná i na to, abych se posadila. Levou ruku jsem měla silně ofačovanou a předloktí bylo tichým svědkem, že ještě nedávno jsem měla v těle zabodnutou infuzi, ale jinak mi bylo výborně. Už jsem věděla co musím. Jake mi to řekl. Díky, lásko. Nikdy na tebe nezapomenu…Tom mi seděl na kolenou a ručičky měl v Bertově dlani. Dokonalé. Teď už se nebojím. Ničeho. "Maminko? Strejda Bert říkal, že ti dal krev. Jak se to dělá?Nechápu to." Vypadal zaujatě. "Jednou ti to vysvětlím. Ale ty, moje potvůrko malá,mi řekni kdo tě naučil tak hezky říkat R ?" "Strejda Bert" "Tak to tě obdivuju." Šťouchla jsem Berta do kolene. Zachichotal se. Zkoumavě jsem na něj hleděla. To on mi dal krev. On mi dal život. Bez něj bych už byla … Nemohla jsem se ubránit otázce. "Proč Berte…Proč jsi mě nenechal umřít?" Zase posmutněl. To ne, nesluší mu to tak! "Protože tě mám rád." Sotva přitom pohnul rty. "Promiň, nechci tě obtěžovat, klidně mě pošli do háje…ale nemůžu za to, co cítím." Tak…teď. Zhluboka jsem se nadechla a políbila ho. Tommy jakoby se vůbec nedivil. Seskočil dolů a nechal nás. Byla jsem si teď jistá víc než kdy jindy. "Miluju tě…" řekli jsme oba najednou…
ONE YEAR LATER
Konečně jsem absolutně šťastná! Žijeme v Gerardově jako jedna velká rodina. Nahoře mají byt Gee a Frankie. Jsou do sebe zbláznění snad ještě víc než před rokem. Nehnou se bez sebe ani na krok. Frankie je něco jako moje dvojče, moje zlatíčko, který mi pomůže za každé situace. Dole bydlíme my čtyři. Vážně jsem se nesekla, už čtyři. Bert, já , Tommy a malinká Nellie Ann. Naše. Moje a Bertova. Konečně jsme rodina. Úžasná rodina. Rodina, bez které bych nemohla existovat. Možná ne klasická, ale ta nejlepší na světě…Oni jsou můj život, všech pět, teď konečně vidim, že i oni mě mají rádi tolik jako já je…že musím zůstat. Jak by bylo mě, kdyby některý z nich odešel? Nechci na to myslet. Jediné, co naplňuje moje dny je můj milovaný, moje děti, můj 'bráška' a jeho přítel. Jake tohle všechno věděl. Věděl že jednou budu dokonale šťastná,pokud mě nechá jít. Děkuji ti…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 majenka majenka | 6. února 2008 v 19:36 | Reagovat

Tak ctu poprvy ze by to vypravela holka, ale je to skvely ;o)

2 Syrdarya Syrdarya | 6. února 2008 v 21:29 | Reagovat

jjj, skloňuješ dobře

btw nemáš zač :-)  byla by škoda nechat ju jen tak ležet

3 Miša Miša | Web | 7. února 2008 v 10:10 | Reagovat

no, u mňa to nie je prvá story písaná z pohľadu dievčaťa.. keď som čítala niekedy pred mesiacom na jednej stránke prvýkrát takúto story, prišlo mi to oničom, ale práve som zistila, že o bolo asi písané štýlom,ktorý nemám rada.. toto sa mi oničom totiž vôbec nezdalo, je to krásne :)

4 →☼fallen angel☼← →☼fallen angel☼← | Web | 23. srpna 2008 v 13:40 | Reagovat

jů to je hezu x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama