Rain can wash down your tears 2

4. února 2008 v 16:24 | Anique |  Rain can wash down your tears
Některým lidem to ve spánku sluší a on byl toho zářným příkladem.Přemýšlel jsem nad vším,co jsem si přečetl.Nečekal že budu doma.Ale já byl.Asi nevěděl,že už nechodím vůbec nikam.Nedivím se,ono se toho o mě nikdy moc nerozneslo,protože se o mě nikdo nezajímal.Tak se rozhodl mi to říct všechno face to face.Navždy tvůj...Neudržel jsem se.Musel jsem,prostě jsem musel jemně abych ho neprobudil chytit jeho hlavu a přitáhnout si jeho rty tak blízko na moje,až to skoro bolelo.Jejda,nechtěl jsem ho vyrušit..On zatřepetal víčkama,koukl na mě,na papírek a zase na mě. "Můžeš mi to odpustit?" Prohlížel jsem si ho jako bych ho nikdy předtím neviděl."Už se stalo."Chtěl něco říkat,ale já už na něm byl zase přicucnutý jako klíště.Provokativně jsem mu zajel rukou na to místo kam by se ruka slušného člověka nikdy dostat neměla.Ale já v tu chvíli nebyl ani slušný ani nic podobného.Jenom zamilovaný.Začal se kroutit v zoufalé snaze přinutit moji končetinu k pohybu.Zachichtal jsem se a začal jeho přání plnit.Odměňoval mě snovými polibky všude kam dosáhl,moje jméno vyslovoval v totální extázi.A pak...kua mobil!Kdo zas co chce?Omluvil jsem se miláčkovi jemným dotykem rtů na čele a koukl na displej,koho že to v nejbližší době asi zabiju.Gerard. "No ahoj bráško,jenom že už jedem,tak se dej do pořádku." Tak nějak se přitom řehotal,jako kdyby tušil co se tu teď dělo."Mno jo,dík.Za jak dlouho dorazíte?" "Tak za deset minut." "Tak dík.Pa." "Pá pá" teď už se řepil naprosto nepokrytě.Ale já mu byl vděčný za to,že zavolal.Kdyby nás tu takhle našli rodiče..Mohl bych si rovnou zajít vybrat náhrobní desku.Obtočil jsem paže kolem Frankova hrudníku. "Lásko?Oni...oni za chvilku přijedou...Budeš muset...Promiň." Podíval se na mě smutně,ale chápavě. "A uvidíme se ještě někdy?" Vlepil jsem mu malou pusu na špičku nosu. "Pokud budeš chtít?Mohl bys třeba....za týden.Můžem strávit Vánoce spolu.Rodina vždycky jezdí za babičkou a pokud Geeho poprosím,nějak to ukecá.tak příští víkend?"Dožadoval jsem se odpovědi."To víš že jo.Ještě chtěl jsem...To co jsem tady ukradl,dám vám to do garáže.Myslím že teď už bude všechno OK,když jsi se mnou." Na rozloučenou mě políbil,tak krásně,dlouze...Nahodil na sebe oblečení a pádloval ven.Pryč.Do tmy.Svíčka pořád hřála a moje postel byla proležená od jeho úžasného těla.Snad poprvé v životě jsem nepřemýšlel.Oddával jsem se tomu.V hlavě mi bouchaly tisíce rachejtliček,ruce se mi třásly jak v mražáku a nebyl jsem schopen vystrnadit ze zrakového pole Frankieho tvář.Schoulil jsem se pod deku.Ještě byla trochu cítit po něm.Zavrtal jsem se hlouběji.
Možná jsem usnul,nevím,ale zdálo se mi to za pár sekund,když se nade mnou skláněla Gerardova tvář."Bráško nespiii,povídej,co se tu dělo?"Koukal na svíčku,na mě,na povlečení mokrý po Frankově bundě,na mě,na žiletku pod oknem.Venku byla ještě noc,ale elektřina už fungovala.Posadi jsem se.Vždycky jsem se mu mohl svěřit,tak proč ne teď? Přisedl ke mě a objal moje ramena. "Gee?Já...já se asi zamiloval.Víš kdo tu byl?" "No abych to nevěděl,můj vánoční dárek."Zachichotal se.Dárek?Divný.Zíral jsem na něj jak zjara na podzim. "No víš co,on o tobě mluvil,venku,ptal se,pořád se ptal.Tak jsem dal jeho kámošovi tip,že dneska nikdo nebude doma,takže by mohl zkusit si pokrást tadyk.A jak vidím,přišel."Mrknul na mě.Andílek.Vždycky jsme věděl že pokud mi někdo pomůže,bude to on.Skočil jsem mu do náruče."Díkyyy!" "A teď povídej,co se dělo!" Červenal jsem se,ale stejně jsem mu to řekl.Všechno.Na moji žádost o zabavení rodičovstva na příští víkend jenom mávnul rukou.Zlatíčko!O hromadu slov a spousty minut později,to už jsem ležel v posteli v takovém tom stavu před usnutím,jsem začal vymýšlet,jak budeme s miláčkem slavit.Nakonec,když jsem dospěl k názoru,že nějak to vyplyne samo,jsem usnul spokojený jak už dlouho ne.Dlouho?Nikdy!
Sobota ráno,Frank měl přijít ani ne za deset hodin.Lítal jsem po baráku jako šílenec a sháněl všemožný i nemožný vánoční tretky a zdobil svůj pokojíček.Rodiče na mě koukali jak na mimozemšťana a Gee se jenom potutelně chichotal.No jako by nebylo podezřelý že za celej svůj život si začnu koledy zpívat zrovna letos.Ale mě to bylo jedno,byl jsem šťastný a chtěl jsem to vykřičet do světa.Najednou jsem uslyšel z kuchyně mámin jekot.Všichni jsme tam přiběhli a ptali se co se děje.Máma pravila,že prý po měsící otevřela šperkovnici a rodinné klenoty,které si nebrala jinam než k babičce,byly pryč.Já zůstal stát s vykulenýma očima.Frankie říkal,že všechno vrátil.Co když mi lhal?Byli jsme spolu jenom jednou a že by mi už lhal?Nebo já jsem byl pro něj jenom zastírací manévr,jak otočit to nejcennější?Hlavou mi vířily myšlenky,nic veselého pokud můžu říct.Vůbec.Popadl jsem jeden vánoční podšálek,co jsem měl v ruce a praštil jím o zeď.Připadal jsem si tolik...využitý,podvedený,zlomený...nevím.Pokud dneska nepřijde,už vím jak to bylo.Bráška si všiml,jak jsem převálcovaný.Snažil se mě uklidnovat,nicméně poprvé mu to nebylo nic platné.
Nezbývalo mi než čekat.V poledne všichni odjeli.Frak měl přijít ve čtyři,takže jsem měl ještě spoustu času.Umyl jsem se,oblíknul a sedl na okno.Kamarádka břitva už měla opět svoje čestné místo v mojí kapse.Sám jsem ji tam dal,dneska ráno.Bylo mi hrozně.Nevím,jak se může čas takhle předbíhat.Nechtěl jsem aby ta hodina přišla,snad proto,že jsem přestával věřit.Půl čtvrté.Čtyři.Pět.Půl sedmé.Pořád nic.Už to schytal i hrníček od toho podšálku kterej jsem doničil předtím.Hajjzl!Hnusnej podvodník!Nenávidím tě,Franku Iero...Pokoušel jsem se dovolat bráškovi.Nebral mi to.Sakra,to už nezajímám ani ho?Snad ne..on mi ten hovor...odmítl?Sqělý.Zůstal jsem absolutně sám o vánocích...Možná jsem dětina,ale nikdy jindy by mi to tak nepřišlo.Když jsem schovával phouníka do kapsy,mimoděk jsem vytáhl břitvu.Chtěl jsem ji otevřít a pokochat se krásou ostrosti oceli putující přes moje zápěstí.Chyba.Nemohl jsem.Ono to ostří...chybělo.Prostě bylo ulomený a někde pryč.V panice jsem se vrhl pod okno.Neee,ten Gerard je pěkná svině,musel to tušit.Musel tušit,co se stane,musel tušit,že ji budu hledat,že ji budu potřebovat.A schoval mi ji.Dneska jsem nechtěl jenom táhnout,chtěl jsem přitlačit,víc,o hodně víc.Chtěl jsem promáčknout tenké žilky,ty silnější samozřejmě taky.Skončit to,rozloučit se,opona padá,konec vystoupení...
Koukal jsem ven z okna.Zase pršelo.Ó,jak nečekané.Říčka s sebou brala bahno přitékající z břehů spolu s proudy spadaného deště.Tam někde po proudu je přehrada.Přehrada?Že bych...?Břit
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama