Předtucha

4. února 2008 v 16:20 | Anique |  Předtucha
Uklízela jsem si ve složce a našla jsem dvě stašně už starý jednorázovky,z mýho úplnýho začátku.Takže je dávám sem,abyste se nenudili než sepíšu něco novýho (to by měla být dneska v nociXD)

Jeden strom,druhý strom…..Aha,nějaký les….A co tu sakra dělám?Jak jsem se tu octl?A kdo to tam leží?Frank?Panebože!Rozběhl jsem se k němu. "Franku?" .Nehýbal se.Zkusil to znovu."Franku!".Už docela křičel.Ale Frank nereagoval.Zatřásl s ním. "Frankie,prosím!"
Gerard se v posteli prudce napřímil.Uf,byl to jenom sen.Utřel si zpocené čelo a zalehl zpátky.Ale usnout nemohl.Musel přemýšlet.O tom snu.Nezdál se mu poprvé a něco zevnitř mu říkalo že to není jen-tak-sen.A rozežíral ho nejen v noci ale i ve dne.Bál se toho snu.Spíš se bál,že se to jednou stane.Že se Frankovi něco stane.Ale pořád nevěděl co.Ten sen totiž vždycky skončil ve stejném momentě jako dnes.Hlavou mu vířily všechny možné hrůzné scénáře,až se nakonec rozhodl jít se za Frankem podívat.Znovu se posadil a spustil nohy na ne zrovna nejčistší podlahu.Vždycky měli v tourbuse nepořádek.Jim to nevadilo,dokonce se dalo říct že by za uklizena nemohli existovat.Došel k Frankově lůžku zašeptal."Frankie,spíš?".Dotázaný zavrčel : "No před chvilkou jsem ještě spal.Co chceš Gerarde". "Můžu k tobě?" Gee vyloudil ten nejandílkovatější úsměv jakého byl schopen.Frank (ostatně jako vždy) neodolal.Měl toho kluka rád,ale že se mu uprostřed noci štrachá do postele... "Díky" zatvářil se Gee vděčně a nasoukal se k Frankovi.Byl tak rád že je v pořádku!Ochranitelsky ho objal kolem ramen a usnul.Stávalo se to teď docela často.
Ráno se ostatní kluci ani nedivili,když ty dva uviděli spát v objetí.Vždycky vstávali poslední.Věděli o Gerardových nočních můrách i o tom,že jediný kdo ho dokáže uklidnit je Frank.Ale nevěděli co se v něm skutečně odehrává.Gee jim jenom řekl že má nějaké problémy se spánkem,ale konkrétního nic.A oni chtěli mít na poslední koncert na tomhle turné alespoň trochu zpěvu schopného zpěváka.Nechali ty dva ještě spát.Jako vždy se probudil první Frank.A jako vždy musel Gerarda nejdřív vzbudit,aby se z postele dostal. "Gee,vstávej!" zašeptal mu do ucha a lípl mu malou pusinku na čelo. "Hmmm……" zamručel Gerard.Otevřel oči.Jako každé ráno když se vzbouzel vedle Franka mu zářily jako vycházející slunce. Povolil těsné objetí aby mohl Frank vstát.Po chvíli se rozhodl že opustí teplo vyhřátého pelíšku taky.Tolik měl rád tyhle rána,kdy se vzbouzel vedle (podle něj) nejmilejšího a nejbáječnějšího člena kapely.Vlastně v jistém smyslu byl za ty sny vděčný.Za přetrpenou bolest když viděl jeho tělo ležící pod vysokým kmenem borovice mu odměnou byly tyhle krásné okamžiky blízkosti.Miloval ho.Ano.Ale nedokázal mu to říct.A nejspíš ani nechtěl.Byl vděčný za každou chvilku strávenou s ním a za každé ráno kdy se vedle něj probouzel.
Po povinné návštěvě koupelny a několika výpadech typu "Gerarde,ta sprcha taky funguje!" sebou mokrý Gee s ručníkem na hlavě a s jediným kouskem oblečení na sobě (boxerky,samozřejmě) plácl do sedačky v provizorním obýváku.Poděkoval Frankovi za kávu,kterou mu podával přes stůl.Věděl,že Gerard by po ránu nebyl schopen ani postavit vodu natož zalít hrnek.Pomáhal mu jak se dalo.Těch nocí co s ním strávil…těch slz které zachytilo rameno jeho pyžama…Kdyby věděl proč to dělá,už nikdy by si k němu pro radu nepřišel.Už nikdy by se za ním nepřišel uklidnit a nikdy by už nic nebylo jako dřív.Ne!Nikdy nesměl zjistit,že je zvrhlý jak šikmá věž v Pise,že jediné na co myslí,když ho Gee objímá,aby se uklidnil a pomohl rozrušenému srdíčku,je,jak ho rychle dostat z toho jediného kousku oblečení.Nebyl si jistý sám sebou.
Zbytek dne proběhl…no…vcelku normálně.Nestalo se vůbec nic zajímavého pokud se nepočítá Bobův žrací záchvat po kterém nezbývalo než vykrást Frankovy nezdolatelné zásoby vegetariánského neznámo čeho schovaného pod postelí. "Když mám hlad vezmu zavděk i tímhle",prohlásil Mikey a hladově se zakousl do prvního sáčku se sušenou stravou který našel.Ostatní ho následovali.Kromě Franka byli všichni otrávení jak Ukrajina po roce 1986.Nikdo na sobě ale nedal nic znát a jenom pohledem vraždili Bobana s výrazy typu "až budem doma tak nás zveš na oběd.A platíš VŠECHNO co si objednáme".
Celé odpoledne se věnovali přípravě na koncert.Chvíli to vypadalo že Ray bude muset zůstat v posteli (lépe řečeno na záchodě).Frankova potrava v něm očividně nezůstala příliš dlouho,soudě podle frekvence návštěv nejoblíbenější místnosti busu.Nakonec byl ale v pohodě.Těsně před koncertem seděli už všichni hotoví a nachystaní v šatně.Byli zaražení.Jejich turné pomalu ale jistě končilo.Trocha nostalgie…Citlivka Gee byl zase mimo a úspěšně ničil svůj make-up o Frankův nárameník.Frankie vypadal zkroušeně.Ještě víc než ostatní.A navíc mu asi nebylo dobře.Ale dokázal se hodně zapřít,aby mohl být Geemu nablízku. "OK,Frankie?"zeptal se Gerard starostlivě. Frank špitl: "Trochu mi není dobře.Ale to přejde."
Pak vešli na pódium.Všechny deprese najednou zmizely a oni hráli jako nikdy předtím.Dávali do toho všechno.Ale Frankův zdravotní stav se nelepšil.Mezi jednotlivými songy si musel sednout na aparaturu,aby se udržel na nohou.Byl šťastný,že může hrát pro svoje fanoušky ,se svojí úžasnou kapelou a s božským Gerardem.Snažil se překonat,musí to vydržet.Ne nevydrží to!Ale musí!Ale ne!Před očima se mu začaly míhat červená kolečka a tma mu zaplavovala mozek.Nohy mu selhávaly.Naštěstí si toho Gerard všiml a stihl ho zachytit ještě než dopadl.Šlahl mikrofonem o zem a popadl padajícího Franka do náruče.Ten se usmál a omdlel úplně.Pak už jenom zvuk sanitky a cvakajících fotoaparátů…
Frank otevřel oči.Bilá?Cože?On to fakt nevydržel?Omdlel?Ach jaj…. Gerard ho celou dobu držel za ruku.Aspoň něco pozitivního."Gee?Co se stalo?" zeptal se. "Mno tak nějak jsi omdlel…Doktor říkal že kolaps.Vyčerpáním.A nějaký psychický vypětí…" uhnul mu pohledem.Vždy veselý Frankie,ke kterému si chodil pro radu,který mu tolik pomáhal a do kterého byl tolik zamilovaný tu ležel,absolutně bílý v obličeji a šeptal jako když lítá lísteček ve vánku.Víc nemohl. "Nepůjdu do nemocnice,že ne?" zašeptal zase Frank a jako malé mimino se stulil k Gerardovi.Gee pohlédl na doktora. "Nebudete muset,ale rozhodně doporučuji klid.Nějaké klidné prostředí." Protože byl Frankie střízlík docela malinkej,vzal ho Gerard do náručí a odnesl do busu.Všichni ostatní už na ně čekali.Doktor řekl,že nesmí být moc velký rachot,tak odešli do busu ještě než se vzbudil.Netrpělivě seděli zrovna na té pohovce,kde ještě ráno klidně pili kávu a nečekali že největší zdroj energie v kapele padne.Tentokrát bude muset Franka uklidňovat Gee.Dotáhl ho do postele a plesknul sebou vedle něj.Takhle se Frank cítil krásně…Ale pořád ne ještě natolik silný,aby Gerardovi řekl,jak to bylo…Že myslel na něj.Jak tohle turné skončí.A už ho nebude vidět každý den,nebude ho moct utěšovat,když přijde zlý sen…Nebude moct sakra už vůbec nic!!!
Gerard tu noc neusnul.Ráno vyskočil z postele první a vyběhl z busu,aby koupil noviny.Chtěl vědět,co fanoušci řeknou na nedohrátý koncert.A na Frankův kolaps.Přiběhl k nejbližší trafice.Hodil prodavačce minci a fofroval zpátky.Sedl si a mrkl na titulek.Prý : "Kolaps mladého kytaristy! Únava nebo drogy?" a velká Frankova fotka přes skoro celou titulní stranu.Drogy?Panebože to ne!Frankie,ten milej klučina přece nemohl být na drogách!Sem tam si zapálil,to jo,ale nic jiného!
Postupně se vzbouzeli Ray,Mikey i Bob.A četli ten zatracený článek.Gerard moc chtěl Frankovi pomoct.I všichni ostatní.Než se Frankie vzbudil,stihli noviny rozškubat,rozmáčet a ještě podpálit.Nemohli dopustit aby se mu ještě něco stalo.A k tomu se nesměl rozčilovat.Když mladý pan Iero vstal,měl už nachystanou snídani a všichni s ním seděli u stolu a povídali si.Takhle už to dlouho nebylo.Všichni si to uvědomovali,ale síla okamžiku je úplně pohltila.Poslední dobou neměli čas vůbec na nic.A hlavně ne na sebe.Nedokázali se sejít a jen tak si povídat.Pořád měli něco na práci.Teď byli všichni šťastní jako už dlouho ne…Najednou se Frank zasekl a upřeně se zahleděl na svoje kolena.Ostatní dostali strach. "Frankie?Co ti je?" zeptal se Gee a chytil ho pod stolem za ruku.Trochu se klepala,ale už nebyla tak zpocená a přitom studená jako včera večer.Všichni na něj koukali. "Kluci je mi s váma dobře,já nechci domů…Ještě ne…" a byl při tom strašně smutný.Všichni to cítili stejně.Až po chvilce ticha Ray navrhl,že by mohli zajet ještě než se rozloučí někam na chatu.třeba k němu.Udělali by si pánskou jízdu a pak by se s klidným srdcem (a ve Frankově případě nervovou soustavou) mohli vrátit domů.Souhlasili.Frank po dlouhé době zářil jako sluníčko.
Když dojeli až k Rayově chatě,všichni se hned unaveně vrhli do postelí.Všichni kromě Gerarda. Něco mu to tady připomínalo.Něco známého ale děsivého.Ten les,ty stromy…Pak ho přece jenom něco přemohlo a vrazil za ostatními do (konečně!) obydlí na pevné zemi.
Vzbudila je až bouřka.Gerard tuhle atmosférickou fázi proměn miloval.Seděl u okna,i když věděl,že to by neměl.A sledoval tu krásu,když černou oblohu proťalo světlo.Ne nadějné,právě naopak.Ale úžasné.Fascinovaně hleděl a ani si nevšiml,že se ze tmy za ním někdo vynořil.Frankie. Zezadu mu položil ruku na rameno. "Gee?Můžu s tebou…uhm….mluvit?" zeptal se zdvořile,nedočkavě a zoufale ve jednom slově. "Hmm,jo.Myslím že jo." Nebyl si jistý,jestli chce slyšet to co se mu Frank chystal říct.Neřekli mu o tom novinovém článku,ale Gerard se bál,že přijde za ním jako za nejlepším přítelem první. "No….já bych si asi sedl nejdřív…ještě pořád…chápeš…." Nevinně se uculil.A sedl si Geemu na klín.Nejspíš proto,že žádná jiná židle v celé chatě nebyla…Ti Torovi jsou buď cvoci nebo termiti,napadlo Gerarda.Ale že by mu tahle situace vadila nějak extrémně se říct opravdu nedalo…
"Tak spusť." Řekl Gee a obejmul sedícího Franka kolem pasu,aby mu nesklouzl."Já…Gee…..já mám setsakramentsky velkej problém." Frank se začervenal.Že by to byla,pravda,co o něm psaly ty noviny?Zkoumavě si ho prohlédl. "Gee…já…fanynky by mi to nikdy neodpustily…" No a je to tu….Frank v tom jede a chce po něm aby ho kryl.Vypadá to tak.U něj se to ztratí líp než u všemi milovaného hodného chlapečka Iera.Začínal ho mít dost.A to ještě před desíti minutami uvažoval,jestli mu v té tmě a skvělé atmosféře nemá říct jak moc by ho chtěl.Teď mu to bylo jedno.Ale musel se zeptal,jestli si to třeba jenom špatně nevyložil. Začínalo se mu těžko. " Ty jsi…..závislý?" nic lepšího ho nenapadlo.Přece se ho na rovinu nezeptá jestli je feťák!Frankie smutně sklopil hlavu. "Asi jo…" zněla odpověď. "Asi!On ani neví jestli je feťák nebo ne!Panebože je mi z tebe zle,Franku Iero!Nenávidím tě! Ještě před chvilkou bych nejradši stotisíckrát řekl jak tě hrozně miluju a teď"…. Nestačila mu slova.Frank brečel jako mimino.Otvíral pusu,ale nic mu nešlo z hrdla.A Gerardovi v tu chvíli vyzkratoval mozek. Koukal na muže,který mu v jednom okamžiku dokázal připomenout proč ho tolik zbožňuje a zároveň jak ho zklamal…Neudržel se.Přes všechny doktorovy varování vrazil Frankovi pěknou facku. "Kurňa,to jsem nechtěl" sepínalo mu to opravdu hodně pomalu. "Sakra Frankie,počkej!Omlouvám se ti!Frankie promiň!Budu s tebou!Sakra Frankie……" nedořekl.protože Frank se rychlostí světla vyhoupl ze své pozice a vyběhl ze dveří ven.Do bouřky….
Jeden strom,druhý strom…..Aha,nějaký les….A co tu sakra dělám?Jak jsem se tu octl?A kdo to tam leží?Frank?Panebože!Rozběhl jsem se k němu. "Franku?" .Nehýbal se.Zkusil to znovu."Franku!".Už docela křičel.Ale Frank nereagoval.Zatřásl s ním. "Frankie,prosím!"
Tentokrát už to nebyl sen,tentokrát to bylo doopravdy.A Gerard se strašně bál co se stane.Držel Frankovu hlavu v dlaních a sám se snažil nevnímat prudké provazy deště řezající jeho i Franka a do zad,do krku,všude….začínal být zoufalý.Popadl znovuomdlelého Franka opět do náruče a táhl ho zpátky k chatě.Ještě ji viděl docela jasně.Asi v půli cesty se jeho závaží probudilo. "Gee?Kde to jsem?Co se tu…." A pak si vzpomněl.Vzpomněl si,co mu Gerard udělal a zase se mu snažil vysmýknout.Tvář ho pořád hodně bolela.Ale tentokrát ho Gee nenechal utéct."Frankie?Promiň lásko…Uhodil jsem tě…Vím,nebylo to správný…Už se to nikdy nebude opakovat.Slibuju.Miluju tě" A odhodlán nepustit Franka ke slovu mu začal slíbávát z obličeje všechnu bolest a smutek… "Gerarde,ty trdlo…Sakra,žádný drogy,ale TY! Na tobě jsem závislej!" mumlal mezi polibky Frank. "Miluju tě!" křičel zas a znova mezi stromy Gerard a chtělo se mu skoro tančit.
Takže ta předtucha byla nakonec správná…Jenom nečekal že to dopadne zrovna takhle…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bajenka bajenka | Web | 7. února 2008 v 20:15 | Reagovat

Fantastický ..naprosto úžasný

2 Eruvië Eruvië | Web | 20. dubna 2008 v 22:06 | Reagovat

aww, to bylo krásné... ted můžu jít konečně v klidu spát :D doufám že se mi bude zdát aspon neco tak hezkeho jako je tohle :D

3 Niwy Niwy | Web | 1. července 2008 v 5:22 | Reagovat

joj bože a ja už od začiatku chytala také stresy, že čo sa tomu chudákovi Frankiemu stane :D joj krásne to bolo, nádherné... ale predstava, že hyperaktívnemu Frankovi by sa stalo čosi podobné :D akože ten Gerard je blbec (A) a žili šťastne až kým nepomreli...nevšímať, ešte moc skorá hodina aby som kontrolovala čo píšem :D

4 LadyOfSorrow LadyOfSorrow | 18. července 2008 v 15:29 | Reagovat

To bylo nádherný.. =) Máš talent..

5 sveetwampire sveetwampire | 13. srpna 2008 v 11:25 | Reagovat

aaah:-Dto je krásný..nechápu jak můžeš psát tak nádherně:-)))

6 →☼fallen angel☼← →☼fallen angel☼← | Web | 24. srpna 2008 v 9:24 | Reagovat

to bylo suproví

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama