Le maître 3

17. února 2008 v 0:07 | Anique |  Le maitre
Dneska nijak obzvlášť dlouhé,ale aspoň něco,ne?;)

"Copak?" Obdivoval jsem ten nepochopitelný neměnný výraz v jeho tváři.Jakoby se nestalo vůbec ale vůbec nic podstatného.I když pro mě se toho stalo moc.Nikdo před ním se mě takhle nedotýkal.Stále jsem mohl cítit dozvuky studeně elektrizujících bříšek jeho prstů na místě,kde jsem předtím nechal košili otevřenou.Ale už jsem ji zapnul;snad ze strachu,že to někdo pozná.I když moje tváře hořely jako benátské slunce po ránu,někde uvnitř mě se vytvořila ledová prasklinka.Ozývaly se z ní hlasy.Hlasy,které křičely,volaly,toužily po zacelení té rány.A že uzdravení mi může poskytnout jedině Gerard.Ne!Musím ty hlasy umlčet!Nepatří,ne nikdy nebude patřit jenom mně.Je tu pro všechny chlapce.Zalekl jsem se svých myšlenek,když se zatoulaly příliš blízko představ,jak odstranit ostatní z cesty.Naštěstí mě dostal zpátky do reality Bertův hlas. "Smíme jít do taverny,Učiteli?" Mistr zvedl varovně prst. "Jste příliš mladí na vinné dýchánky." "Jen maličkoo!" postavil se za Berta i Ray se svým roztomilým kukučem.Nechtěl jsem být proti nim.A možná jsem se i chtěl přesvědčit,že jsem na jejich straně. "Prosííím!" pokusil jsem se zamrkat,stejně jako to dělal Ray. "Tak dobře,ale opravdu jen maličko.Půjdu s vámi." Chlapci se divili.Znali jeho odpor k alkoholu,i když nikdy nezjistili jeho příčinu.Netušili,proč tentokrát dělá výjimku,ale radši se po dvojicích táhli směrem ke krčmě,aby si to ještě nerozmyslel.Ale nerozmyslel.Vešli do mírně vydýchané malé vinárničky.Hned zamířil do rohu zadníhho salonku a usadil se přesně ve středu rohové lavice a nechal chlapce nahrnout se kolem něj.Záviděl jsem jim.Těm,kteří mu mohli být blíž než já.Mistr si musel všimnout,že mě něco trápí.Byl tu pro nás pro všechny,aby se o nás staral.Vždycky vycítil problém. "Co se děje,Frankie?Jsi smutný?Pojď ke mně!" Ano,na tohle jsem čekal!Věděl jsem,že budu smět blíž k němu,když se budu tvářt smutně.Ale v podstatě jsem na něj nic nehrál.Opravdu mi bylo tak "daleko" od něj nepříjemně.Natáhl mým směrem ruce.Vděčně jsem se do nich vetřel.Opatrně sevřel moje ramena a stáhl mě k sobě na klín.Takovéhle přiblížení,jsem nečekal. "Copak tě trápí?" S nejvyšším možným stupněm zčervenání jsem sklopil hlavu.Jeho přítomnost byla opojná,můj nos nedokázal přijmout všechny vůně míchající se kolem mě.Byl jenom on.Ale bohužel i chlapci okolo.Stejně nemám tušení,co se to se mnou děje.Takovéhle pocity nemůžou být normální.Cítím se jako vulkán před výbuchem.Chci a zároveň nechi aby se mě dotýkal.Bál jsem se,že prozradím něco z těch myšlenek,které byly rozhodně zakázané a otravné.Je přeci muž a já také.Nemůže mě lákat jinak než jako moudrý člověk co mě toho chce spoustu naučit.Ne,to sobě musím zakázat takhle přemýšlet.Neodpověděl jsem mu.Nevěděl jse,co bych měl říct.To vy mě trápíte,Učiteli?Ani jsem to nemusel vyslovit nahlas,jak směšně to znělo.Naštěstí on byl teď zaměstnán nečím zcela jiným.Donesli nám víno.Mistr povolil jen každému lok,na ochutnání.Jedna číše měla vyjít pro nás pro všechny.Putovala kolem stolu z ruky do ruky.Těšil jsem se.Ještě nikdy jsem víno nepil a lákalo mě jako lampa nočního motýla.Chtivě jsem po něm natáhl ruku,když na mě přišla řada.Mistr ji se smíchem sevřel ve své. "Nesmíš tak zbrkle,Frankie!" Sám mi přiložil koflík k ústům a nechal tu sladce nakyslou tekutiny splývat mými rty jen velmi pomalu.Když kov oddálil,nátahl jsem se za ním. Hrozícně zdvihl ukazováček. "Ne ne,tohle ne.Vzal jsem vás sem abych vám ukázal,že nesmíte pít příliš.Podívejte se támhle od rohu.Ten muž,co spí na stole.je opilý.Přijde vám na tom něco mužného?Něco co stojí za to?ne?Vidíte.Nesmíte nikdy pít víc než jsem vám dnes ukázal.Je to dost na to,abyste zahnali chuť a na zahnání žízně vám lépe poslouží voda." Mluvil moudře.Stařec,na kterém nám vše ukazoval,se mezitím překulil na stole a začal hlasitě chrápat.Nechtělo se mi věřit,že za tohle může ta krvi podobná a skoro stejně drahá kapalina.Ale věřil jsem mu.Proč bych neměl?Zaplatil hostinskému za víno a vedl nás opět ven.Těšili jsme se,čemu nás ještě bude učit,co bude vyprávět.Ale on se zdál zamlklý a smutný.Ptali jsme se jej,co se stalo,ale on nás jen láskyplně odbyl s maličkým pokrouceným úsměvem.Bezprostředně jsem ho chytil za ruku a upřel svoje oči hluboko do jeho.Ano,byl v nich smutek,to nemohl popřít...

Aby zabránil dalším otázkám,odvedl nás rovnou domů.Ale směli jsme být ještě v zahradě.Sám se zavřel do své komnaty.Bylo mi jej líto.Otrhl jsem nejkrásnější květinu,kterou jsem v zahradě nalezl a se strachem v každé části těla jsem zaklepal.Ale proč jsem se bál?Vždyť ho chci přece jenom potěšit!Počkal jsem na slabé Dále a vešel jsem.Seděl o okna a něco psal na svém stole.Obdivoval jsem ho.Za to,že umí číst,za to že umí psát,vůbec za to,jak je moudrý.Vzhlédl ke mně,špičku pera nervózně svírající mezi rty.Podal jsem mu rostlinku. "Nebuďte smutný!" Lehce se usmál. "Děkuji ti,Frankie." a pohladil mě po vlasech.Vzal jednu moji ruku do své a opatrně mě vedl ke džbánu s vodou na mytí.Bez přemýšlení do ní kytičku položil. "Tady jí bude dobře.Je krásná.Jako ty." Nepochopil jsem,co říká,ale tak nějak mě donutilo usmát se. "Jsem rád,že vás potěšila.Byl bych moc troufalý,kdybych se zeptal,co je příčinou vašeho smutku?" Pohlédl na mě takovým zraněným pohledem.Ne,nechtěl o tom mluvit. "Frankie,prosímtě,neptej se na to.Ptej se na cokoliv,rád ti odpovím,ale na tohle prosím ne." "Třeba bych vám dokázal pomoci!" vyhrkl jsem,aniž bych o tom přemýšlel. Vykulil na mě oči.ten pohled se nedhodoval s jeho důstojností. "Ty bys mi chtěl pomoci?" "Samozřejmě!Mohl bych?" "Nevím...Nemyslel jsem,že na mě někomu záleží natolik,aby mi pomáhal." "Každý z chlapců by za vás položil život." připomenul jsem mu jemně. "Můžeš přijít po večeři ke mně,prosím?" zeptal se náhle a já se zmohl jen na obyčejné přikývnutí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Syrdarya Syrdarya | 17. února 2008 v 10:55 | Reagovat

awwwww.........................*in love*

2 →☼fallen angel☼← →☼fallen angel☼← | Web | 23. srpna 2008 v 12:32 | Reagovat

hezoučký x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama