La compétiton du coeur 5

28. února 2008 v 21:21 | Anique |  La compétition du coeur
Takže děkujme mojí best friend za přepsání :* Thanks,darling.Opravdu se snažím krizi překonat,věřte mi,pokud nebudu dostatečně dost dlouho nic číst,dostanu se z toho.A jak už jsem řekla,tahle story má být až nemožně pozitivní,tak se nedivte,ju?Přeslazená,ale srdcovka...

"Tak to vyklop, bráško." Snažil jsem se ho povzbudit sevřením jedné jeho dlaně ve své. "Ty víš že ať se stalo cokoliv, jsem s tebou." Sotva znatelně kývl hlavou. Bert, to moje zlatíčko milovaný, se k té podivné spleti rukou přidal. "Sice tě neznám, ale když je s tebou Gee, jsem s tebou i já." "Děkuju vám,kluci" "No tak, do toho, miško!Co se stalo?" "Vylili mě ze školy." Zalapal jsem po dechu.Mikey, vždycky perfektní studentík, pro kterýho byla dvojka hotovou katastrofou.Nechápu to. "Proč?" Mikey znovu vypadal, že nemá daleko k slzičkám. Jemně jsem si posunul Berta jenom na jedno koleno a na druhé si stáhl Mikeyho. Myšlenka, že si připadám jako obchodňákovej Santa mi sice přišla směšná, ale v téhle situaci se mi moc smát nechtělo. "Tak povídej." Pobídl jsem ho opatrně. "Víš Gee…já…tak trošku…." "Neboj se, Mikey, já ti za to hlavu neukousnu." "Tak jo,no…jde o to…prostě….chodil jsem s naším angličtinářem.A když si našel jinýho, prostě mě nechal vyhodit. Všude možně na mě házel špínu,až se mu to povedlo." Aha, tak je to tedy! On je spíš zklamaný z toho zničenýho vztahu. A že chodil s angličtinářem? No a? Sice jsem netušil že i takový geny se dědí, ale co už, nejsem vědec. "No tak, Mišáčku můj malej, bude to dobrý,uvidíš, určitě si tě najde někdo kdo tě bude k zbláznění milovat. Hm? Podívej se na mě. Taky jsem nevěřil. Už jsem ani nehledal. Moje láska si mě našla sama,viď, broučku?" otřel jsem se špičkou nosu o Bertovu tvář. Tak strašně moc ho miluju! Jen se usmál. "Nedělej si starosti, Mikey. Jsi pěknej chlap a pokud je Gee opravdu tvůj bratr tak jsi určitě krásnej i zevnitř."
Uvařil jsem Mikeymu čaj, když ze mě oba slezli. Berty se musel ještě ukázat doma. Seděli jsme s Mikeym u televize když mi přišla sms. ACHUJKY ZABICKO.NEVERIL BYCH, ZE MI PO TOBE BUDE SMUTNO UZ PO DVOU HODINACH.CHTEL BYCH TE U SEBE MIT PORAD A MOCT PORAD DRZET TVOJE DOKONALE DLANE A LIBAT TY BEZCHYBNE RTIKY.NO, ZPET K TOMU, PROC TI PISU.PRISEL JSEM NA NEKOHO,KDO BY MIKEYMU ZVEDL NALADU.NICKY.CO TY NA TO? Chvíli jsem jen tak neurčitě zíral. Nick? Mohl bych mu svýho malýho brášku svěřit? Myslím, že z jeho strany nevěra nehrozí, už si odpykal dost. Jak tak nad tím přemýšlím, docela by se k sobě hodili. Rychle jsem vyťukal text smsky. AHOJDA SWEETIE. TAKY MI MOC CHYBIS,ALE TECH PAR HODIN TO SNAD VYDRZIME, NE? A K TOMU MIKESOVI, MYSLIM ZE JE TO DOCELA FAJN NAPAD. MAS PLAN, CUMACKU? Na odpověď jsem nečekal snad ani tři minuty. JISTE ZE MAM PLAN! VSIML JSEM SI NA DVERICH ZE HLEDAJI VYPOMOC. REKNI MOKEYMU ZE NECHCES ABY SE UTAPEL V DEPRESICH A 'POMOZ' MU NAJIT BRIGADU.
TY JSI ALE HLAVINKA HNED JDU NA TO! POSILAM MOC MOC MOC PUSINEK A UVIDIME SE ZA PET PET VE SKOLE. Hned jsem to Mikeymu po lopatě naservíroval.
Asi za půl hodiny už jsem ho měl přesně tam, kde jsem ho chtěl mít. "Díky že se o mě tak krásně staráš, Gee." "Zkusíš se tam teda podívat?" "Kay, ale půjdeš se mnou." Napsal jsem ještě Bertovi, ale on odmítl. Že je unavený. Spíš jen nechtěl mluvit s Nickem. Nevadí. "Ahoj." Pozdravil jsem ho zcela neutrálním hlasem. "Co jsi přejete?" nepochopil jsem, jestli mi vyká, nebo nás oslovuje oba, proto jsem radši mluvil v neurčité osobě. "No, viděli jsme na dveřích ten inzerát. Tady můj bratr by chtěl tu brigádu zkusit. No ale nebudu mluvit za něj." Nick si Mikeyho zvědavě prohlížel. Chtěl jsem je nechat o samotě, tak jsem radši klidil pole. "Pozdravuj Berta." Ozvalo se za mnou dvojhlasně. Všichni jsme se rozesmáli a tím se docela značně uvolnily ledy.
Opravdu jsem šel rovnou k němu. Po cestě jsem v jedné zahrádce utrhl tulipán, abych nedorazil jen tak. Když jsem zazvonil, přišla mi otevřít nějaká žena, nejspíš Bertova matka. Sběžně jsem ji pozdravil. "Dobrý den, je Bert doma?" "Jistě že je,pojď dál. Ty jsi Bertův přítel, viď?" málem jsem se zakuckal. Bert se jí to odvážil říct? A jak to, že vůbec nevyvádí?
"J-jo." Dostal jsem ze sebe akorát. "Já to věděla!" rozchechtala se najednou. Co mi uchází? Z jedněch dveří zvědavě vyletěla hlava mého miláčka. "Co se děje mami?" "Věděla jsem to, věděla!" Bert se praštil do čela, když mě uviděl. "Ahoj Gee! No mami, když "jsi to věděla" ,tohle je můj přítel Gee." Zdvořile jsem jí podal ruku. "Gerard Way." "Těší mě. No, nebudu překážet, jdu k Tishe Berty. Pokud někam půjdete, nezapomeň zamknout." Sotva za ni zapadly dveře, dostali jsme oba docela brutální záchvat smíchu. "Teď mi řekni, co věděla?" "Bylo jí divný kde furt jsem a proč se tak fintím,takže došla k závěru, že někoho mám a snažila se vypátrat koho. Podezírala každýho, kdo za mnou přišel. Od pošťáka až po chlápka co mi nesl pizzu." Složil jsem se pod dalším náporem smíchu.
"Od čeho jsem tě vyrušil, zlato? "Zrovna jsem chtěl jít do sprchy." "Směl….směl bych?" Bert se začervenal a sklopil hlavu. "Gee, prosím" zaškemral tichounce. Chápal jsem ho. "V pořádku, zlato.Nechci tě do ničeho nutit. Moc tě miluju, Berty." Chytil mě za ruku." Já tebe taky." Trošku mnou škubl, když mě jemně táhl chodbičkou. Když otevřel dveře, zjistil jsem, že je to ona koupelna. Byl jsem zmatený. Tázavě jsem na něj pohlédl. Rudost jeho tváře kontrastovala s čistou ělostí kachliček. "Smíš se dívat.já vím, je to jen malá kompenzace, ale…" "Pšššt, nemusíš nic říkat. Chápu tě lásko. Počkám na tebe třeba do konce světa." Ale neodešel jsem. Vyhoupl jsem se na pračku a gentlemansky se otočil, než za sebou zavřel dveře sprchového koutu. Lačně jsem sjížděl jeho nahou siluetu. Dokonalá. On je dokonalý. Celé to trvalo asi jen pět minut, než sprchu znovu vypnul. Počkal jsem, až se utře a oblékne si spodní svršek. Pak jsem k němu téměř neslyšně zezadu přistoupil, líbnul ho na rameno jak nejněžněji jsem dokázal a oblékl mu župan, tak čistě bílý jako on sám. Přivřel očka a zavrněl. "Mám tě rád, Gee." Dostal ze sebe po několika vteřinách. Na nic nečekal a zavedl mě k sobě do pokoje. Všechno tu měl tak detailní. Ne příliš uklizený, ale žádný nepořádek. Jemně mě z jedné boční strany položil na postel. Na záda. Měl krásnou velkou postel, takže když jsem spustil nohy od kolen níž na zem, hlava mi nepřečuhovala . sám si lehl proti mně tak, že jeho vlasy se dotýkaly mých boků a naopak. Mezi našemi těly zela jen uzounká škvírka, v níž se setkaly naše spojené ruce. "Jsi to nejcennější co jsem kdy měl." Zašeptal jsem. Nikdo nás nemohl slyšet,přesto byla tahle chvilka nanejvýš intimní. "Nevadí ti, že ještě nechci?" Bylo mi jasné, co tím myslí. "Jistě že ne,pusinko, už jsem ti říkal. Počkám dokud nebudeš připravený. Nevyznáváš pravidlo před svatbou ne, že ne?" Vypadal, že přemýšlí. Chvilku mlčel.Asi jsem mu zasadil hmyza do hlavy. Vždyť já to přece myslel jen z legrace!Stále se neměl k řeči i jeho stisk maličko povolil. Radši jsem si ho přitáhl blíž,aby mi neutekl. "Berty, řekl jsem něco špatně? Něco, čím bych tě naštval?"Moc se ti omlouvám." "Ne ne ne,v pořádku Gee. Já jsem jen přemýšlel…" "A nad čímpak sluníčko?" "Nad tím cos řekl." "Já to myslel jen z legrace! Ale klidně požádám tvoji máti o tvou ruku, pokud budeš chtít." "Ty by sis mě vážně vzal?" "Pokus bys mi nedal košem…" "Já? Nikdy!" vykřikl najednou, vyhoupl se a plnou vahou si na mě lehl. Jemně, strašně něžně, ale přitom hluboce mě líbal. Šeptem se mi svěřil, že Nick byl jeho úplně první kluk, ale stejně k ničemu nedošlo. Takže já budu jeho oficiálně první opravdu vážný přítel! Teda doufám…
Když už se čas nachýlil, poslušně jsme zamkli byt a odešli směrem k mé škole. Odevzdat fotku a vyslechnout si další pokyny. Co bude další místo. Zjevil se ředitel, rozesmátý,jako vždy. Tak co? Kam? "Zítra se sejdeme v deset na nádraží.Další místo zní: ZOO." Všichni vypískli radostí.Mému Bertiemu hrál v očích dětsky nadšený výraz. "Jů, pojedeme do ZOO! Já se těším Gee!" "Já taky.A na co nejvíc?" "Asi na šelmy." Tak vybleskneme nějakýho tygra, co ty na to, ty moje šelmičko mazlivá?"
Ten den jsme spali každý u sebe doma. Bert nechtěl podstupovat zkoušce matčinu bránici a já chtěl mluvit s Mikeym. Stejně se mi to nepovedlo. Sotva jsem na chvilku zavřel oči, připlížil se do svého pokoje, praštil sebou do postele a do pěti minut zařezával jak parta dřevorubců.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Syrdarya Syrdarya | 1. března 2008 v 18:54 | Reagovat

za nic,zlato,byla by toho škoda (btw já vím co je závislost,to těm lidičkám nemůžeš udělat) tááákže překonávej,překonávej a překonávej (šmarja si připadam jak Lenin) ......

2 →☼fallen angel☼← →☼fallen angel☼← | Web | 22. srpna 2008 v 14:03 | Reagovat

supr tadle storka je suprová potřebuju MEGA hepáč a to vypadá že to bude x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama