Comme livre,comme vie 4

10. února 2008 v 20:47 | Anique |  Comme livre,comme vie
Zase jsem se vrhla na copydatling...Mám ještě tak šest kapitol dopředu,ale nechce se mi je opisovat:PTakže zatím vychutnávejte.

Nemohl jsem usnout.Házel jsem sebou jako pes na palubní desce.Deka skončila prokletá někde pod oknem,polštář jsem měl místo pod hlavou na ní.Zdály se mi ošklivé sny.Pokaždé když jsem zavřel oči.O mě,o Gerardovi a o tom kritickém zítřku.Zabral jsem až nad ránem.Nespal jsem snad ani pět minut,když mě probudil zvonek.Kdo tu sakra co chce tak brzo?Kouknul jsem na budík.Zas tak brzo nebylo.Přesně půl jedenáctý.Vyběhl jsem před dům.V boxerkách a vršku od pyžama.Gatě skončily neznámo kde v zápalu nočního boje s dekou.Před brankou stál Gee a usmíval se na mě. "Ahoj." zabručel jsem.Neměl bych mít spíš radost že ho vidím? "Nečekal jsem tě tak brzo." Musel jsem znít otráveně. "Jestli se ti to nehodí tak já přijdu pozdějc.Jenom jsem chtěl být s tebou." "To je dobrý.počkej chvilku,já se oblíknu a přijdu.Nechla jsem ho tam stát jako magora.Popravdě mě vůbec nenapadlo pozvat ho dál.S oblékáním jsem vůbec nespěchal.Teda spíš jsem neměl energii.Po půl hodině jsem se konečně vyštrachal ven.Gerard seděl na schůdku,házel si mincía pískal. "Prosím,žádný vysoký tóny,bolí mě hlava." Asi jsem na něj docela vyjel.Vstal a přivítal mě jemným polibkem,tentokát na čelo. "Úplně hoříš.Nejsi nemocnej?" Podíval se na mě tak starostlivě. "To ne,jenom jsem špatně spal."Nemohl jsem mu říct o té knize.Jen jsem začínal mít dojem,že ta hádka opravdu přijde,i když jsem to nechtěl. "Aha.Tak tě nejdřív pozvu na kafe,spuhlasíš?To tě nakopne." Pomlčel jsem o touze nakopnout jeho za ten budíček a následně i za to odporný kafe z automatu.Vítr mi šlehal do tváře,ale aspoň mě trochu probudil.Každé jeho slovo mě dráždilo.A ještě k tomu začalo pršet.Stále jsme se drželi za ruce,ale vládlo mezi námi divné napjaté ticho.Každá kapka deště byla pro můj poničený organismus jako taková pidiapokalypsa.Hodil jsem si na hlavu kapuci a donutil Gerarda jít koupit lístky na řetízkáč.Sedl jsem si na lavku a čekal.Odnikud se vynořila stejná parta kluků jako včera. "A hele,Wayův PŘÍTEL." zase ten posměch v hlase. "Di do hajzlu!" "Špatná náladička,co?My jsme ti to říkala,z něj nic nedostaneš.Dokážu ti dát to co on nikdy ne." Bylo mi z něj na zvracení.Přišel blíž a začal si namotávat moje vasy na svoje prsty.Pevně jsem ho chytil za boky a chtěl od sebe odstrčit.Nedošlo mi jak to musí vypadat.A zrovna v tu chvíli se prostě musel zpoza rohu vyřítit Gerard.V jedné ruce lístky na řetízkáč,v druhé cukrovou vatu.Ta mu leknutím spadla na promáčenou zem a začala rychle nabírat bahno. "Co to má znamenat,Franku?!?" Teď bych byl teda mnhem vděčnější za tu bludičku.Ten kretén mu ale odpověděl za mě. "No co asi.Konečně si uvědomil,že jsem lepší než nějakej zkurvenej impotent." No to teda?!Co si to dovoluje?Vždyť to není žádná pravda.Otevřel jsem pusu abych se bránil.Kouknul jsem na něj.Oči mu ztvrdly a zesklovatěly.Dupnul do rozpuštěnýho zbytku té cukrové vaty a byl pryč.Nasraně jsem šťouchnul do toho idiota. "Vidíš cos udělal?Vidíš?" To už jsem stál.Moje noha letěla vzduchem a sama od sebe ho kopla do rozkroku.Zavyl bolestí a já se mu mezitím vysmekl.Utíkal jsem tím stejným směrem jako gerard.Křičel jsem jeho jméno,zoufale jsem pobíhal po okolí.Bolelo mě v krku a nohy bych byl vděčnej kdybych necítil.Ale vzdát jsem se nechtěl.Ani jsem neměl jeho číslo.Hledal jsem dál.Už potichu a mnohem pomaleji.Najednou jsem ho uviděl za okýnkem tramvaje.Právě odjížděla,přesto jsem se ještě stihl narvat dovnitř.Bylo úplně plno,jako když jsme se potkali poprvé.Protlačil jsem se k němu a bez varování si mu sedl na klín.Jako předtím. "Běž pryč,prosímtě běž pryč!" říkal.A přitom jsem cítil,že to nechce.Chce mě mít u sebe,dotýkat se mě,líbat mě.Jako já jeho.Vím,že celé tohle je nedorozumění.Ale nebýt mé špatné nálady,vypadalo by to úplně jinak. "Neodejdu dokud ti to nevysvětlím." Nemluvil jsem dlouho.Ono taky nebylo moc co popisovat.Teď jsem mohl jen čekat.Uvěří mi,nebo ne?Díval jsem se mu do očí. "Věřím ti." TO bylo jediné,co řekl.Ale pro mě to mělo větší cenu než milion slov.V tu chvíli jsem cítil mnohem víc než kdykoli předtím,jak ho potřebuju.A chtěl jsem mu to dát najevo.Pomalinku jsem se přibližoval.A ještě pomaleji položil svoje rty na jeho.Poprvé se setkaly.Prozkoumávaly se kousíček po kousíčku,milimetr po milimetru.Jako slepé tápaly po dalším kontaktu.Měl jsem zavřené oči,přesto jsem cítil,jak na nás všichni civí.Ale bylo mi to jedno.Právě jsem měl příežitost líbat ty nejkrásnější rty na celém světě a všechno ostatní mi mohlo být ukradené.Bylo to opatrné,nesmělé,krásné...Pak se ode mě odtrhl.Netušil jsem,kolik času uběhlo ani kolik zastávek jsme ujeli.Otevřel jsem oči.ještě jsme nebyli ani na první.Pohledem jsme se domluvili a vrátili se na pouť.vystoupili jsme,zaujali tu tolik blízkou polohu,kdy jsem směl mít hlavu položenou na jeho rameni.všechno špatné bylo pryč,zbyli jsme jenom my dva.Šťastní,zamilovaní.Spolu.Obešlo jsme snad všechny atrakce,došlo i na tu cukrovou vatu.S tou je taky sranda!Prostě jsme si užívali.Poutě i jeden druhého.Skoro do noci.Už tradičně mě doprovázel.Zase jsme se loučili.Tentokrát opravdickým polibkem.Bylo to snad ještě úžasnější než v té šalině.Jako bych se vznášel v nebi.A ještě k tomu s bohem.Bohem mého srdce.Srdce mi bouchalo jako sbíječka. "Miluju tě,sakra miluju tě Gee!" šeptal jsem,i když jsem věděl,že nás nikdo nemůže slyšet. "Já tebe taky bludičko." To oslovení se mi začíná líbit,hlavně když mi tak říká on. "CO kdybychom se šli zítra někam bavit?Nějakej klubík nebo tak.jo a nechtěl bys zítra přespat u mě?" Mrknul.Už zase spěchá. "Dobře,ale přijď přosímtě později,ju?" "Dobrá teda.V sedm večer.Stačí?" Zasmál se. "Tak pozdě jsem zase nemyslel." "Promiň zlatíčko,já si musím ještě něco vyřídit. dodal na vysvětlenou.No co,aspoň se na něj budu těšir ještě víc.Doma jsem zalehl ke knize.Zase.Překvapilo mě,když jsem četl myšlenkový pochody toho chlapa.Vzal její omluvu jenom proto,že o ni nehctěl přijít.Nevěřil jí doopravdy.Jednou odpustit může.Ale podruhé už ne.Rozhodl jsem se,že zítra Gerarda o své pravdě přesvědčím.Další kapitola mi k tomu dávala výborný předpoklady.Už jenom ten název.JSI MOJE VŠECHNO.On je.Vím to...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Syrdarya Syrdarya | 10. února 2008 v 21:16 | Reagovat

úžasné,úžasné,úžasné.........nic jinýho nevymyslim (btw odkdy umim myslet?)

2 majenka majenka | 10. února 2008 v 21:51 | Reagovat

Krása...

3 Miša Miša | Web | 12. února 2008 v 8:42 | Reagovat

to je tak...romantické? krásne? proste tak nejak dokonalé

4 Niky Niky | Web | 8. července 2008 v 18:18 | Reagovat

Oh jaká romantika!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama