Wait for me 9 THE END

27. ledna 2008 v 21:13 | Anique |  Wait for me
Vrátil jsem se do nemocnice.Za Bertiem.Pořád spal,ale doktoři říkali,že už by se měl brzo probudit.Chtěl jsem být u něj.Sedl jsem si na okraj postele a opatrně pohladil jeho tvář.Zavrtěl se a jeho řasy jakoby oklepaly neviditelný prach.Otevřel oči. "Mikey?" zeptal se roztřeseně. "Copak miláčku?" "Co se stalo?Nic si nepamatuju..." "Najednou jsi omdlel.Doktor říká že totální vyčerpání organismu.Budu na tebe muset dávat větší pozor!" cvrnkunl jsem ho do špičky nosu. "Já..nechci ti přidělávat starosti.Už tak dost že mě u sebe necháváš." "Nech toho,lásko.Nějak to půjde.Miluju tě!" a na důkaz jsem ho políbil.Ale v tu chvíli vpadl dovnitř doktor. "Uh,omlouvám se.Jen,nesu vám nějaké léky pane McCrackene.Jenom vitamíny a tak.Jste slabý. A ještě jednou se omlouvám,příště zaklepu. Vy se pak u mě stavte,pane Wayi." a pozpátku vycouval ze dveří. "Co to mělo znamenat?" tvářil se Bert nechápavě."Co ti chce ten chlap?" "Neboj se,není to nic s čím by sis měl dělat starosti.Odpočívej,ju?" "Jak mám být do p*dele klidnej když nevím co se děje?Co když mi s ním třeba zahýbáš,hm?" skoro křičel. "Ty mi nevěříš?" zasmál jsem se.Celé to bylo absurdní.Já a ten doktor?Nikdy! Jenže Berta ten smích ještě víc rozhodil.Seděl teď na posteli,už nekřičel,ale jeho tváře skrápěly kapičky slz. Přitáhl jsem ho k sobě do náručí. "No tak,love,přece bys nevěřil že bych tě dokázal podvýst?Tebe!" "Máš se mnou jenom starosti,Mikey...Jsem totálně na nic.Proč se o mě tak staráš a nepošleš mě rovnou do horoucích pekel?" "Berty klid,už jsem ti to sice říkal,ale klidně to zopakuju ještě nekonečněkrát :protože tě miluju.Nedokázal bych tě podvýst stejně jako bych tě nedokázal opustit." Líbl jsem ho na čelo. "Promiň..." zašeptal. "Nedokážu si vysvětlit že mě může milovat taková skvělá bytost jako ty,myško." "Zasloužíš si to..." Pak už ani jeden z nás nic neřekl,jenom jsme se objímali a bylo nám spolu krásně.
Druhý den jsem měl jít poprvé do své nové práce.Už ve škole jsem byl nervózní jak štěně.Doma jsem si stihl jenom uvařit čaj a už jsem zase letěl.Tentokrát za Gerardem.A jejej,zase jeden z jeho krizových dnů.Obrovský rozdíl proti včerejšku.Nezuřil,ale pro změnu s nikým nemluvil.Ani se mnou.Seděl u okna a koukal.Já mu vyprávěl nesmysly,co bylo ve škole.Ale brzo mě to přestalo bavit. "Tak já půjdu." oznámil jsem mu pouze když jsem ho pohladil po vlasech a chtěl odejít. Něco mumlal,snad abych to neslyšel,ale já ho stále vnímal. "Jdi si za tou svou ku*vičkou,když je ti důležitější než já.Hezky ho vojeď a nezapomeň pozdravovat." Co se to s ním děje?Ale já už stál skoro u dveří.Další překvapení.Musím na Berta dávat opravdu pozor. Na dveřích totiž visela panenka,jemu docela podobná, a tělo měla propíchané aspoň desíti jehlami.Otřásl jsem se.Gerarde,bojím se tě!
Před prací jsem se ještě stavil u Berta.Všechno jsem mu pověděl.O té šichtě i o Gerardovi.Snažil se mi dodat sílu.Že spolu všechno zvládnem.Naposledy jsem ho obejmul a vyšel z těch dveří,které mi pustí mého miláčka domů nejdřív za týden.No co,aspoň u něj budu moct být mezi prací,když se po mě nebude nic žádat. Ustrašeně jsem vlezl do primářovy kanceláře. "Nebojte se,já vás neukousnu." zasmál se první.Značně tím uvolnil atmosféru.Hned mi naložil to jejich protivný sterilní oblečení. "No nevypadáte zrovna jako na přehlídkový molo." zhodnotil moje nové vzezření kriticky.Teď jsem se smál já. "Takže váš první úkol.Odnesete svoje papíry dolů do kanclu.Pak se vrátíte sem.Počkám tady a všechno vám ukážu." Uf,první úkol snad zvládnu.Začínám fakt dobře.Během dvou minut jsem byl zpátky. Doktor mě tedy vzal na takovou "noční vizitu".Ukazoval mi jak správně odborně měřit teplotu (což spočívalo pouze v tom hodně přemoudřele u toho kecat),jak správně píchnout injekci ať se tím nemusí zdržovat lékař a vůbec tak podobně.Najednou jsem si připadal děsně důležitě.Všechno,co mi ten večer uložil,jsem zvládl.Mohl jsem na sebe být pyšný.
Ale ráno jsem si připadal jak po flámu.Usínal jsem vestoje cestou do školy.A to mě čeká ta zkouška.Otravný cizí jazyky!Seděl jsem v té lavici absolutně ospalý.Moje horní víčka byla stále blíž těm spodním.Sem tam na mě učitelka něco bafla ale já ji ani moc nevnímal.A tím pádem jsem... tu zatracenou zkoušku projel!Neměl jsem čas ani náladu se na ni učit,a popravdě,doufal jsem že mou pasáž si dnes učitelka odpustí a vytasí mě někdy jindy.Bohužel,nevyšlo to.A já se pajdal domů,ospalý,zničený a ještě s podmínkou,že pokud tu známku neopravím,nechá mě ta stará škatule rupnout.To si fakt nemůžu dovolit!Chtěl jsem se učit,opravdu jsem chtěl,ale sotva jsem zapadl do peřin,už jsem mohl studovat akorát tak barvu očních víček zevnitř.Bohužel jsem si ani nestihl nastavit budík.Kolik je?Sakra!Půl desáté!Už jsem tam měl půl hodiny být!Ospale jsem vystartoval,ani jsem si nevšiml,že mám sešit ještě pořád v rukou,brejle na půl žerdi a navíc jsem zapomněl zamknout,jak jsem si později uvědomil.Vpadl jsem rychle k primářovi,že se mu musím omluvit. "Dobrý den,omlouvám se pane,já zaspal.Dnes toho bylo na mě opravdu moc.Slibuju,už se to nebude opakovat." "Dobrý den.No,sice vám nijak zvlášť nevěřím,že se to nebude opakovat,ale kde jinde bychom sháněli tak šikovného asistenta?Všichni si vás moc chválili." Trošku jsem se začervenal a hned jsem se jal dohnat co jsem zameškal.Nevím proč na mne byl ten doktor tak milý,ale dnes mi dal míň práce.Takže už kolem půlnoci jsem mohl jít za Bertem.Spinkal. "Ahoj miláčku!" zašeptal jsem mu do vlasů.Jakoby se ze spaní usmál.Jen jsem tak seděl a pozoroval ho.Ale za chvíli už jsem usnul u něj.Dnes se domů nedostanu... Vzbudil jsem se brzo.Ještě byla tma.Oproti včerejšímu vyčerpání jsem si připadal tak nabitý jak už dlouho ne.Prohlížel jsem si Berta.Ani jsem si předtím nevšiml,že už ho odpojili od všech těch hadiček s umělou výživou.To je skvělé!Radostně jsem svoji Šípkovou růženku políbil.Ale jen lehce.Potřeboval odpočívat a já ho nechtěl vzbudit.Přesto jsem to nevědomky udělal. "Je,Mikey,ty jsi tady?" "Celou noc jsem tady!" "A proč jsi mě nevzbudil?" "Za prvé proto že jsem tě nechtěl budit a zadruhé proto,že jsem sám spal." zasmál jsem se.Bertie se taky vyhrabal zpod deky."Poď ke mě!Už tři dny jsem se tě nemohl pořádně dotknout ani ti dát pusu.Jsem na tobě závislej.!" a rozpřáhl paže.Jenže já se přece jenom chtěl učit.Neochotně jsem si mu sedl mezi roztažené nohy a opřel se o jeho hrudník.Nechal svoje prsty bloudit po mé bříšku a chvílemi sjížděl až úplně dolů. "Dneska ne,prosímtě.Musím se soustředit!" vyjel jsem na něj možná trochu podrážděně.Měl jsem ani ne dvě hodiny abych se naučil tu děsnou spoustu slovíček. "Okay,nemusíme mít sex.Mě stačí když budeš se mnou.Co se to vůbec učíš?" "Ále,slovíčka..." "Slovíčka?V tom případě mám takovou metodu.Bude se ti líbit,uvidíš!" řekl a zničehonic mi sešit vytrhl. "Co to děláš?" zeptal jsem se.Jenomže on neodpověděl,skočil po mě a svalil mě na postel.Sedl si obkročmo kolem mých boků.Snažil jsem se dosáhnout na svůj sešitek,ale on chytl moje ruce a spolu je sklopil nad moji hlavu.A tohle že je nemocná osoba? Otevřel sešit a vybafl na mě první slovíčko který uviděl.Shodou okolností jedno z asi pěti,které jsem věděl.Tak jsem mu prostě odpověděl.Aha!Systém odměn!Za správnou odpověď jsem dostal pusu. Další.A ještě jednu.Najednou mi ty slovíčka samy vytanuly na mysl,jenom proto,aby Bert pokračoval.Protože s každým správným slovem a každým polibkem se přesouval o líný centimetřík níž.O některých slovíčkách jsem ani neměl páru,že je znám.To moje podvědomí mě nutilo je vyplivnout. Rty, krk, hrudník,bříško,podbřišek,ještě kousek...To všechno přes oblečení.Nakonec si nechal ty nejhnusnější slova.Věděl,že jsem schopný naučit se cokoliv jen aby nepřestával.Svědomitě jsem odpovídal a on se mezi polibky usmíval. "Vidíš jak ti to jde!" Nevím jak mě to napadlo,prostě jsem to pojal jako další slovíčko,odpověděl jsem mu v tom samém jazyce :To kvůli tobě,lásko. "Tak za tohle zasloužíš speciální prémii!" Volnou rukou zajel pod moje džíny.Jenom se lehce dotknul a vytáhl ji.Pak rozepnul knoflík i zip a věnoval mi horký polibek přímo do centra mého vzrušení. Přes tenkou tkaninu boxerek. "Počki puso,já budu muset do školy!Večer si to vynahradíme,okay?" "Tak jo,ale slíbils to,ju?" Zasmál jsem se,pobalil sešit,Bert mi ochotně pomohl z toho hnusnýho bílýho oblečku a vyrazil jsem.Jeho metoda učení byla více než účinná.Já to dal za jedna!Při každém slovíčku jsem si vzpomněl na něj,na místo,kde se v tu chvíli nacházely jeho rty.Musel jsem se usmívat jak idiot,ale učitelce to ani trochu divný nebylo.
Celý týden utekl tak nějak stejně.Škola,práce,Bert,sem tam Gerard.Škola,ta mi díky Bertovi teď připadala přijatelnější.Práce nebylo moc a já se opravdu těšil na první výplatu.Berta jsem snad miloval čím dál víc,přes den jsme si povídali a večer jsme se někdy spolu zamkli v záchodové kabince.Obyčejný mladý pár.Jen Gerard mi dělal starosti.Stále se mnou odmítal mluvit a v Bertově podobizně na jeho dveřích přibývaly den ode dne nové vpichy.Chtěl jsem vědět,co to znamená,co se děje,ale on byl jakoby v úplně jiném světě. "Ty nic nevidíš?" to bylo jediné,co vyšlo z jeho úst.Vždycky když jsem odcházel.Nechápal jsem tu poznámku.Co bych měl vidět?
Vánoce už byly na spadnutí.Měl jsem tak trochu strach.Bertie už měl být sice tou dobou doma,ale na svátky mají pustit i Gerarda.Co když mu ublíží?Mám strach!Bert si nic nepřipouštěl,věřil že si na něj Gee zvykne.Já ho znám dýl,bude to složitý,pokud vůbec.Hlavně je nesmím nechávat moc u sebe. Bertie byl celej natěšenej,sotva ho pustili,hned šel nakoupit nějaký vánoční cetky,protože těch se popravdě u nás zvlášť nedostávalo.Taky nám vybral stromek,no spíš takový polouschlý koště. Den před štědrým dnem měli všichni zaměstnanci nemocnice nějaký večírek.Tak jsme tam s miláčkem taky šli.Ostatní si přece taky přivedli ty svoje krasavice.Hned se k nám přitočil můj ochránce (ten doktor). Pobízel nás,ať si užíváme.Tak jsme se bavili.Bylo to vcelku okay. Povídali jsme si i s ním a on se svěřil,že občas dochází do kliniky,kde je hospitalizoavý i můj bratr.Prý s ní má jistou zkušenost.Divil jsem se tomu a zeptal jsem se,jestli Gerarda teda nezná. "Jooo,ten pošuk!toho měli zavřít nejdřív na psychárnu a pak až na protidrogovku.Takový lidi vystřílet." Pomoc,všichni se mi mění před očima!Takovej fanatik! Co mu brácha udělal?Já vím že je divnej,ale přeci jenom...Radši jsem se tomu tématu vyhnul.Možná už byl pod vlivem a mluvil nesmysly.
Druhý den ráno jsem šel pro bráchu.Berta jsem pro jistotu nechal doma,ale on byl stejně rád.Říkal,že nám přichystá překvapení.Usmíval se,tak njak tajemně. "Dobře lásko." líbnul jsem ho na tvář a vyšel do chladné zimy.Gerard se zdál ještě divnější než obvykle.Už sice mluvil,ale to co říkal mi nedávalo valný smysl.Konečně jsme byli doma.Zazvonil jsem,protože jsem nemohl najít klíče. "Už jste tady?" Usmál se a podal Gerardovi ruku."Pamatuješ si na mě?Bert." "Hmm." Hezká odpověď. Ale to už jsme byli vevnitř.To překvapení bylo opravdu krásný.Bertie dokázal během té chvilky nádherně vyzdobit celej byt.Uprostřed obýváku se skvělo to koště,ale už jako koště moc nevypadalo.Všude voněly vanilkový svíčky. Mohl bych odpřísáhnout,že Geemu se taky zaleskly očička.Ale nepřiznal by to,na to byl moc tvrďák.Uvařili jsme si čaj ,vyndali to naše cukroví a sedli k televizi.Pohádky,jo byly moc hezký.Bert se o mě opíral a Gee na nás tak divně koukal.No co,bude si muset zvyknout.Bert se snažil být opravdu milý.On o té panence nevěděl,a na ty modrřiny co mu Gerard způsobil už dávno zapomněl.Ale Gee pořád tak podezřele zíral.Pak se uklidil do kuchyně.Byl tam nějak dlouho. Bertie mě pohladil po koleni a zašeptal mi,že se jde podívat co se děje.Za chvilku brácha z kuchyně vyletěl skoro kosmickou rychlostí. Bert za ním. "CO se děje?" "Nevím!Zničehonic utekl!" Vběhl jsem za ním do pokoje.Obejmul jsem ho kolem ramen.Seděl na posteli a brečel.v jedné ruce svíral...kuchyňský nůž! "Nedokážu to,nezvládnu to,prosím ne!" mumlal zoufale. "No tak Gee,co se děje?A proč máš ten nůž?" "Nedokážu to,nedokážu ho zabít..." "Koho?" "Berta!" "Aproč bys měl?" "Stáhne tě do toho taky!Bráško,já jsem totálně v lese...Ten doktor,říkal,že ten tvůj milej chodil s jeho dcerou.Nějaká Kate.On ji prý do toho stáhnul.Do fetu.A s tebou prý udělá to samý.Já...věřil jsem mu.Říkal mi,že ho mám radši zabít než aby mi tě vzal.Myslel jsem,že......Ukazoval mi všechno co bych mu mohl udělat na té panence.Ale já...nedokážu to.Tohle přece nemůže hrát.On je do tebe vážně zamilovanej,neublížil by ti...Je strašně hodnej...Ale ten doktor říkal..." Objímal jsem ho kolem ramen.Tak ten šmejd...Proč to dělal?Proč mi pomáhal?Proč mi pomáhal,když mě chtěl o něj připravit?A proč k tomu použil mýho bráchu?Měl jsem hlavu jak balon.V tu chvíli už vstoupil do dveří Bert.Asi všechno slyšel. "Gerarde,věř mi že s tvým bráchou nezamýšlím nic špatnýho.Opravdu,miluju ho a chci s ním zůstat úplně napořád. A ten doktor,musím vám to vysvětlit.Opravdu to byl otec Kate.Ale ona začala fetovat dřív než já.Popravdě,s ním jsem se nikdy nesetkal.Proto jsem ho nemohl poznat.Snad jen podle jména." Přišel blíž a oba najednou nás obejmul. "Mám vás rád.Oba." zamumlal jsem někam mezi jejich ramena.
Po svátkách se Gee vrátil do léčebny.Všechno bylo najednou v pohodě.Chodili jsme ho navštěvovat oba a on byl na nás oba milý.Jeho stav se rapidně zlepšoval.Už se zdálo,že ty extrémně drahý léky nepotřebuje,tak jsem mohl dát výpověď.Až jednou...Volali mi z léčebny,že mám okamžitě přijet.Co se stalo? Do kélu!Ne!To nemůže být pravda!Bráško!Ten hajzl!Neeeeee!Bert otočil moji hlavu,abych se tam nemusel dívat.Bráško,cos mi to udělal?Přece mě tu nenecháš?Všechno bylo přece tak krásný! Na zemi leželo světlé tělo mého bratra,na břiše zbarvené karmínovou červení.Ještě z něj trčel nůž. Vedle jeho ruky ležel maličký papírek a tužka. Sehl jsem se a četl. "Vykoupil jsem vaše štěstí.Už vám neublí..." Ani nedopsal.To není možný!Prosím,ať to není pravda!Ale všechno...Proč se to tak zkazilo?Ten šmejdskej doktor ležel ve stejné situaci vedle něj. To on ho zabil.Aby mu ukázal,jak se to správně dělá,když Gee bránil naše štěstí.Nedokázal jsem myslet,vnímat,nic.Jen brečet.Bert si mě hlídal,ale já se přesto nedokázal uklidnit.Vykoupil naše štěstí....vlastním životem.
Už jsou tomu tři roky.Tři dlouhé roky co jsme s Bertem spolu.Dodělal jsem školu a oba jsme si našli místo.Byl jsem teď šťastný.Měl jsem dobrou práci,kde bydlet,co jíst,muže,který mne miloval.Ale tu prázdnou díru v mém srdci to nedokázalo zaplnit.Spolu s Bertiem jsme bráškovi denně nosili na hrob čerstvé květiny,jako poděkování.Děkujeme,bráško...za naše štěstí.Děkujeme.Za všechno....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 →☼fallen angel☼← →☼fallen angel☼← | Web | 22. srpna 2008 v 11:32 | Reagovat

ááá to je smutný x'( x'( x'( x'( moc krásně napsaný

2 kačka kačka | 11. září 2008 v 18:35 | Reagovat

uch,to byla uplně kouzelná povídka,nemohla sem se od ní odtrhnout celou dobu

a konečně šťastně nešťastná dvojice mikey bert

thank you

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama