Wait for me 8

27. ledna 2008 v 21:09 | Anique |  Wait for me
Té noci jsem o sobě ani moc nevěděl.Nevím jestli jsem vůbec spal a když jo jaké jsem měl sny.Prostě vůbec nic.Nicméně probuzení bylo docela milé.Rozepil jsme očka a na mě se usmívaly dvě hvězdičky-dvě zářivě modré hvězdičky.Bert mě pohladil po tváři. "Brý ranko,love!" a vlepil mi pusinku na tvář. "Tobě taky,Bertie." odpověděl jsem. "Dneska už ti bylo dobře?" "Víš no...bylo to lepší než včera." vyhýbavá odpověď a bledá tvář mi dávala jasné signály.Není v pořádku. "Měl jsi mě vzbudit." "Nemusíš být vzhůru kvůli mně." "Ale já chci být vzhůru s tebou.Chci být s tebou pořád.Postarám se o tebe,neboj." "Nechci ti přidělávat starosti." "Budu si dělat starosti dokud nebudeš v pořádku.Miluju tě,víš?" "To víš že to vím.Taky tě miluju." usmál se a chtěl mě políbit.Nemohl jsem zaručit že kdyby teď začal,dokázal bych se ovládnout.A my nemáme moc času.Za hodinu mám první konkurz.Popadl jsem první polštář,který se namanul a plácnul jsem ho Bertovi do obličeje.On se lekl.Čekal,že se nebudu bránit.Snažil se tvářit naštvaně a hodil po mně svůj polštářek.Vypukla parádní bitva.Myslím,že kdybych ho nechal mě líbat,trvalo by to kratší dobu.Ale tohle byla aspoň sranda!Zbožňuju ho! Šli jsme po ulici ruku v ruce jako každý pár.Jen lidi na nás vyjeveně koukali.Možná nám to přáli,možná ne,ale my jsme spolu byli šťastní.Plán cesty vyjetý z netu nás zavedl k jakémusi starému oprýskanému domu.vymlácená okna,opadaná omítka,ne zcela jasný popisný číslo.Dveře taky nebyli nijak výstavní.Pevněji jsme se chytil Berta a zazvonil.On se na mě jen povzbudivě usmál. "Zvládneš to." Byl jsem mu strašně vděčný.Za momentík otevřela nějaká stará žena-bílé vlasy,vodnaté oči,senilní výraz. "Dobrý den.Jsem Michael Way.Mám tu mít nějaký konkurz na zaměstnání." "Tady?Tady žiju jenom já a nevzpomínám si že bych někoho sháněla." zachechtala se krákavě a zabouchla mi dveře přmo před nosem.No to je teda úžasný.Byl jsme si skoro jistý,že právě tady to mělo být.Tady a ne nikde jinde.Jenže čas už si zase hrál a my museli valit na další konkurz.A to docela rychle,přes celý město.Bert se trochu zadýchal,nebyl zvyklý na tolik pohybu.Přesto jsme celkem načas zapadli do jakýhosi zakouřenýho lokálu.Sotva jsem si stačil pomyslet jaký je to tu hnusný,už mě barman nasměroval k šéfovi do druhého patra.Jen jsem se rozhlédl okolo -vypadalo to tam jako by se tam denně scházelo celý gangsterský podsvětí.Vyšli jsme po schodech.Těsně přede dveřma mě zachvátila panika.Přitulil jsem se k Bertovi co nejvíc to šlo. "Já se bojím." zašeptal jsem jenom.On mi dal pusu na čelo. "Nebo se Mikey,jsem tu s tebou." Moc mě to sice neuklidnilo,ale dýl odkládat už jsem nemohl.Vzal jsem za kliku.Za stolem seděl hubený plešatý muž,na nose brýle s tenkými stříbrnými obroučkami.V tom obleku vypadal vážně jako pan Někdo. "Aaa,už je tady.Ozvu se později." S těmi slovy položil telefon a podíval se na mě.Ten vychytralý pohled se mi ani za mák nelíbil."Posaďte se." vyzval nás oba.Tak jsme si sedli každý na jednu židli,přitom jsem byl pořád jak v křeči,nemohl jsem pustit Bertovu ruku.Třásl jsem se.Ten muž se snažil usmívat,ale cítil jsem,že to není upřímné.Ptal se mě na školu,na volný čas,jestli už jsem někde pracoval,jestli nebudu mít problém dělat noční,na můj zdravotní stav...Na všecno jsme poctivě odpovídal.Už s ezdálo,že splňuju všechny podmínky. "Dovolíte,ještě poslední otázku.Váš přítel s tím souhlasí?" Ta otázka mě překvapila. "Proč by neměl?Vždyť budu dělat barmana,ne nějakou děvku." A jejej,podle toho výrazu...nejsem moc daleko od pravdy. "Víte pane Wayi,máme tu jen vybranou a bohatou klientelu a někteří pánové se zmínili,že by rád,aby je obsluhoval sexy mladý muž,který by se nebál...však víte.Mohl byste dostávat i dvojnásobnou mzdu,jste přesně ten typ,jaký si představují." "No tak to vám teda pěkně děkuju,ale nemám zájem.Oblbujte si někoho jinýho!" "Zkuste si o ještě rozmyslet." sápal se zoufale po jakékoli naději že mu neupláchnu a cpal mi svoji vizitku.Jen ze zdvořilosti jsme si ji vzal. Ježiši ten chlap snad zaměstnance testuje sám?!Celou dobu co jsem přecházel od stolu ke dveřím mi čuměl na zadek.Bert si toho taky všiml a majetnicky mi šejbnul ruku kolem zad a zastavil ji až na mém pozadí.Aby mi tam to prase s pravomocema nemohlo zírat.Hned jak za náma zapadly dveře,vrhl jsem se mu kolem krku. "Dík za záchranu,myslím že kdybys tam nebyl tak mě z fleku znásilnil." "Tak to by si mě nepřál.Bych ho musel zastřelit -třeba i prakem mezi oči.Prosím tě,slib mi,že nikdy nebudeš dělat ..to co ti navrhoval...ten chlap." "Slibuju,Bertie.Nemohl bych spát s někým koho nemiluju.Jsi moje všechno..." Usmál se a šli jsme rychlým krokem dolů.Barman na nás nevraživě zíral. "Pojďme ven,Mikey prosím,točí se mi hlava z toho kouře." škemral Bert.Chytil jsem ho kolem pasu aby se mi tady nesložil a táhl ho ven. Nadechl se chladného zimního vzduchu. "Už je ti líp,zlato?" zeptal jsem se starostlivě a pohladil ho po čele. Slabě zakrotuil hlavou.Hledal jsem očima nejbližší lavičku.Konečně jsem ji našel. "Pojď,na chvilku si sedneme,okay?Budeš v pohodě." Líbnul jsem ho na tvář. Začínal se potit.Nelíbilo se mi to,vždyť muselo být určitě pod nulou. Skoro jsem ho musle táhnout. "Mi-..." začal najednou upřostřed cesty.Nedořekl.Kouknul na mě a skácel se k zemi. "Bertie,lásko,co mi to děláš,prober se!Prosím tě,co ti je?" Lidi po nás koukali ale nikdo nepomohl.A on se pořád nebudil.Co mu je?Já se tak strašně bojím... Urychleně jsem vytáhl mobil a zavolal sanitku. Přijela během pěti minut,ale mě se to zdálo celá věčnost. Kibicoval jsem toho doktora,určitě si myslel bůhvíco. "Bertie,prosím!" pořád jsem ho hladil po tváři když ho nakládali na ty hnusný bílý skládací nosítka.Kolemjdoucí z toho měli povedený divadýlko. Chtělo se mi brečet. "Vy jste příbuzný?" vybafl na mě doktor,i když mu musleo být jasný, co je mezi náma. "N-ne,přítel." "Dobře.myslím,že můžete jet s námi." rozklepaně jsem se díval na mou lásku a tu injekci,kterou mu právě ten chlap píchal. "Co mu je?" zeptal jsem se. "Já ještě nevím,bude muset na testy.Nedokážu to takhle odhadnout." Bude muset na testy?Z toho mi vyplynuo jediné-přežije to! Mačkal jsem jeho packu ve svojí,chtěl jsem ho obejmout,ale bál jsem se,abych mu neublížil.Vypadal jako bílá křehká porcelánová panenka.S hadičkou čouhající z předloktí. Modlil jsem se ať už jsme v nemocnici. Ale když jsme tam dojeli,ukradli mi Berta a valili někam dovnitř.Pořád ještě zkoprnělě jsem věšel na příjem a poptal jsem se jak a co.Šel jsem nahoru,tam kde sídlil primář.Ale nebyl u sebe,tak jsme se pasil na sedátko a čekal.Úmorně čekal a myslel co se asi teď děje s Bertem.A taky jsem myslel an Gerarda.Nezvládl jsem to.Nedokázal jsem si najít práci.Nedokážu mu dát ty léky,který potřebuje.Jsem neschopnej... Schoval jsem hlavu v dlaních. "Pan Way?" ozvalo se najednou. "Ano,jak to víte?" "Ten muž,se kterým jste přijel.Na chvilku se vzbudil. "Mikey,Mikey Way,prosím,ať tu může být se mnou..." říkal.Tak jsem si myslel,že to budete vy.Ale už spí.Mohl bych s vámi mluvit?" "Jistě." přitakal jsem a bez ptaní za ním vyrazil do jeho kanceláře.Nepochyboval jsem,že to je ten,na koho jsem čekal. "Co mu je,prosím vás,řekněte mi to." "Abnormální vyčerpání organismu.Dali jsme mu nějaký vitamíny,prostě živiny.Musí získat energii.Je strašně slabý.Zažil nějaký stres?Tuhle reakci mohlo vyvolat vysoké citové vypětí." "Nooo,já sháním práci,potřebuju nutně peníze na léky,léčí se ze závislosti.Byl se mnou na konkurzu.No a...ta práce...ten chlap mi nabídl,že mu mám dělat ku*vu.Bertie z toho byl dost vedle..." Nevím proč jsem mu to všecko najednou vyklopil,vždyť byl úplně cizí.Ale nějakým způsobem jsem mu důvěřoval. "Víte,já nejsem psychiatr,ale tohle by složilo i zdravýho člověka.Musíte si na toho svýho dávat pozor,jasný?" Mrkl na mě.Ano,on mě chápal,viděl jsem to. "Budu." přísahal jsem se sklopenou hlavou. "Už ho sebou nebudu brát na žádný konkurzy." "Nooo,pokud přijmete mou nabídku tak ani nebudete muset." Vyvalil jsem oči. "Mohl byste tady v nemocnici dělat něco jako zdravotní sestřičku,akorát nekvalifikovanou.Třeba vypomáhat a tak,chápete? Myslím že zrovna tady nejsou ani nejhorší platy." Chtělo se mi smát.Smát nebo obejmout toho doktora.A taky běžet za Bertiem,ale k tomu mě teď nechtěli pustil,bylo u něj půl tuctu mediků.Milionkrát jsem poděkoval primářovi a pak se rozběhl za Geem.Musel jsem ho vidět! Chvilku jsme si povídali úplně normálně,jako kdyby bylo všechno v pořádku a tohle byl jenom jeden dlouhý a trochu neříjemný výlet.Smáli jsme se a dělali blbiny.Do té doby než se zeptal :"A jak se má ten tvůj přiteplenej přítel?" "On...je v nemocnici Gee.Strašně se o něj bojím." rozbrečel jsem se.Čekal jsem že mi dá zase přes hubu,snad jsem podvědomě nastavil tvář.Ale on nic,dneska jenom nepřítomně koukal v dál.Ó,jaká proměna se to stala.Až to budu vyprávět Bertovi,určitě mu bude líp.Když už o něm tak mluvím,rozloučil jsem se s Geem a běžel za ním.Gerard dokonce vypadal že to chápe.Poprvý v životě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 →☼fallen angel☼← →☼fallen angel☼← | Web | 22. srpna 2008 v 11:19 | Reagovat

ó změna k lepšímu supr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama