Wait for me 7

27. ledna 2008 v 21:06 | Anique |  Wait for me
Po cestě jsme si prohlíželi výlohy a smáli jsme se trapným reklamám na výkladních skříních.Byly stejné pokaždé před vánoci.Vánoci?Nějak jsem je přes ty všechny starosti úplně zazdil.Ale co,u nás se nikdy moc neslavily.Nějaký nakoupený zákusky a kyslej bramborovej salát,sem tam nějaká pohádka v telce.Prostě nic extra.Možná jen proto,že jsem každý vánoce strávil víceméně sám.Rodiče v tahu,Gerard v lihu,moje myšlenky v.... no doma rozhodně nebyly. Letošní budou jiné.Snad.Letošní strávím s Bertem. Rozhodl jsem se udělat ty svátky nejkrásnější,jaké jsem kdy zažil.Ale teď je ještě brzo.Po nakouknutí do kalendáře jsem totiž zjistil,že je teprve dvanáctýho.No jo,jako vždycky blbnou lidi dostatečně dopředu. "Co bys chtěl k vánocům?" zeptal se mě najednou Bert.V očích mu zářila dětská radost. "Tebe?" řekl jsem prostě a líbnul ho na ty jeho perfetní rtíky,ale jen tak,aby si toho nikdo nevšiml. "Špatná odpověď!Já jsem tvůj už teď.Tak co bys chtěl?" "Já..já..nevím.Nic už nechci,když mám tebe!" Zlehka se zachichotal. "Dobře,možná už vím co.Ale běda jestli se ti to nebude líbit!" "A co bys chtěl ty?" "Abys mě u sebe ještě chvilku nechal?" "Ty můj blázínku!" zavrtěl jsem nechápavě hlavou a ujistil ho,že ho opravdu nehodlám vyhodit ani nic podobnýho. Sledovali jsme všechny ty cingrlátka a prskavky a (teda aspoň mně) se vybavovaly vzpomínky o kterých jsem ani netušil,že je mám.Když jsme byli ještě s Geem malí a čekali jsme netrpělivě celou noc na Santu a já jsem nemohl spát a Gee mě držel v náručí a vyprávěl různé strašidelné i krásné příběhy,než usnul.A zanedlouho po něm i já.A ráno jsem běhal po bytě a křičel :"Bráško vstávej,jsou vánoce!" a on byl vždycky tak zmožený mým uspáváním že se ani nezvedl a já mu to všecko nosil rovnou do postele. Krásný vzpomínky.Jaký budou jeho letošní vánoce?Chtěl bych je strávit s nima s oběma,s Bertem i Geem.Jenže Gerard Berta nesnese!Třeba s těma lékama...Myslím,že pokud mu vydělám na ty léky,bude to ten největší vánoční dárek,jaký mu můžu dát.Ale jak to udělám?
Přestal jsem se zaobírat blbinama a čároval jsem domů,Bertovu ruku svírajíc pořád v té své.Smál se a já jsem byl šťastný vidíc ho šťastného.Vytáhl jsem ho po schodech a zamknul za sebou. Sundal jsem si bundu i botky a zmrzle obsadil trubky radiátoru. "Hele,hele,nech mi aspoň půlku!Taky je mi zima!" "Miláškovi je zimenka?Tak co s tím uděláme?" "Co takhle Pustíme ho k topení?" "A co takhle zahřejeme ho?" "Nebudu muset dělat dřepy,že ne?" zatvářil se naoko zhrozeně. "To víš že ne!Co bys řekl na Ohřejeme miláčka vlastním tělem?" "Jo vlastním tělem,jo?Myslíš že už tak není miláček dosti teplej?" A na důkaz mě odpravdu žhavě políbil. "Hmmm,to jo.Kdyby nebyl,nebyl by tu teď se mnou!" zachechtali jsme se oba.Přitáhl jsem si ho k sobě. "Ještě je ti zimenka,love?" "No už ani ne,ale jestli hodláš přestat tak si klidně oblíknu i kožich!" Tentokát jsem se nazasmál,prostě jsem ho mezi polibky vedl k nejbližšímu použitelnýmu nábytku,což byla v tomto případě obyčejná židle. "Co kdybych si tě ohnul už tady přes tu židli?" "Nevadilo by mi to.Sice to ani omylem nesplňuje moje představy o romantice mezi čerstvě zamilovanýma,ale když si tu na mě tak vybafneš,tak prostě neodolám!Seš zku*veně sexy,Mikey!" Tohle mě opravdu dostalo do kolen.Já a sexy?Tyhle dvě slova mají společnýho asi jako velikonoční beránek a elektrický křeslo.I když musím přiznat,že mi to tak trochu lichotilo.Trochu hodně.Možná proto jsem se rozhodl naše poprvé přesunout do ložnice a dopřát Bertovi cokoliv si jen přál,protože jsem cítíl,že je to tím krásnější pro mě čím jemu víc zářily oči a čím hlasitěji vzdychal moje jméno.
Ale druhý den už jsem do školy vážně musel.To už by mi opravdu neomluvili.Nechtěl jsem Bertieho nechávat doma samotnýho,ale opravdu jsem musel.Ale slíbil mi,že nebude nic vyvádět a bude se chovat jako dospělý a zodpovědný muž.Strašně jsem se bál aby si někam nešel opatřit další dávku,ale pokud si vzal ten rpášek,bude to dobrý.Věřím mu.Slíbil mi to.Slíbil to sobě. Ale stejně jsem se z té zabijárny hnal domů skoro kulometnou rychlostí.Rozrazil jsem dveře.Nikde nic,ticho. "Bertie?" začínal jsem mít strach.Zaslechl jsem jenom "Mmmh?" z kuchyně.Je v pořádku!Okay."Co to tu vyvádíš,broučku?" zachichtal jsem se.Naskytl se mi totiž opravdu zajímavý pohled. Bert,v jakési krajně prapodezřelé zástěrce neurčité barvy co stejně tak dobře mohla být bílá jako červená.Ruce měl celé obalené v čemsi bílým prášivým,pusinku zalepenou medem a vlasy z praktických důvodů stažený do culíku.Ještě jsem ho takhle neviděl,ale mu to sekne i za hluboké noci s hlavou odpadní žumpě.Určitě jo. Oblízl si rty aby mi mohl odpovědět. "Peču nám perníčky!" "Ty umíš píct cukroví?" Tak se vytasil s kuchařkou zpod stolu. "Neumím!Ale tohle to umí!" "Taky jsme s
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama