Wait for me 6

27. ledna 2008 v 21:03 | Anique |  Wait for me
Doběhl jsem do chodbičky a zvedl to něco co by mělo být podle názvu snad i třeba mobilní. "Ano?" "Dobrý den.Tady doktor Andrews.Z kliniky Nový život.Volám kvůli vašemu bratrovi." "CO se děje?Stalo se mu něco?" vyhrkl jsem polekaně. "Nic se neděje,buďte v klidu.Jen se s vámi potřebujeme poradit o jeho další léčbě.Nastaly nějaké drobné komplikace,nic kvůi čemu byste se musel znepokojovat.Mohl byste se někdy zastavit?" "No dobře,zítra v deset.Šlo by?" "Dobře.Tak nashledanou." A zavěsil. Jaké komplikace?CO je mýmu bráškovi?
Musel jsem si jít sednout do obýváku.Zapadl jsem do gauče a nohy pevně zaklesl do tureckého sedu.Hlavu jsem položil do dlaní a koukal do země.Za chvilinku se připlížil Bert.Ani jsem si ho nevšiml.Sedl si zlehka vedle mě a těsně mě sevřel mezi svými pažemi."Copak se děje?" "Gee má nějaký komplikace.Chtějí se mnou mluvit." "Bude to dobrý,uvidíš,pomůžou mu.Věř mi,já tam byl dýl než on." Snažil jsem se mu důvěřovat.Bude to dobrý!říkal jsem si pořád dokola a on mi to taky opakoval.Pak už se mi ani tolik nechtělo zmizet.Přitiskl jsem se k němu ještě blíž a nechal svoji hlavu spočinout na jeho hrudníku.Vydrželi jsme tam strašně dlouho.Už se začalo stmívat a já začal mít hlad.Tak jsem to teda řekl Bertovi a šli jsme hodit do mikrotrúby pizzu.Sedl jsem si na židli a čekal. "Nevím jak ty,ale já mám opravdu hlad.Poď za mnou,co tam tak stojíš?" pokynul jsem a on si mi opravdu sedl na klín. "Já nemám moc hlad." Tak skromný.Pořád se považuje za dočasnou návštěvu.Jemně jsem ho líbnul za krk.Konečně!Známé cinknutí oznámilo připravenost naší večeře.Vytáhl jsem teda talířek z mikrovlnky.Chtěl jsem ještě vyndat drát ze zdi,slyšel jsem,že prý to není zdravé.Tak jsem tím prostě škubl jako obvykle.No nevyplatilo se dělat "jako obvykle". Tak divně to zaprskalo,hodilo to jiskru a najednou se celý byt ocitl v absolutní tmě. "Sakra!Pojistky!" zaklel jsem do prázdna. "Mikey?Máte tu někde nějaký svíčky nebo něco podobnýho?" "J-jo,jistě.Počkej chvilinku." Tak jsem donesl dvě čajovky,nic jinýho jsem nenašel.Konečně zas trocha světla!Zase jsme se vrátili do původní pozice.Takhle byla tma mnohem méně strašidelná.Snědl jsem kousek pizzy.Bert se pořád k ničemu neměl tak jsem mu dal kousek do pusy.Ve světle svíček vypadal bledší než obvykle,ale strašně krásně."Já vážně nemám hlad." "Nekecej a jez,musíš získat nějakou energii." a krmil jsem ho kousek po kousku.Popravdě sem sice většinu snědl já,ale aspoň něco. Pak jsem navrhl,že bychom už mohli jít spát.Sice nebylo pozdě,ale bez elektřiny se toho moc dělat nedá (teda dalo by se,kdybych chtěli,ale my jsme nechtěli) a teď už nikoho nevytáhnem aby nám ty pojistky spravil.Zalezli jsme teda do mé postýlky a usnuli skoro ihned.Každý v bezpečném objetí toho druhého.
Nějak kolem půlnoci mě vzbudila zima.No jistě,někdo otevřel okno.Ale kdo?Jsem tu jenom já.Aha vlastně,Bert.Kde vůbec je?Zachumlal jsem se hlouběji do peřiny a zašeptal do tmy "Berty kde jsi?Zavři to okno a poď za mnou!Je mi zima!".Nic se nedělo."Berty?" Vstal jsem.Kde je?Bojím se o něj!Nestalo se mu nic? Pojistky asi ještě nebudou fungovat,že? "Berty!" Najednou jsem slyšel otevřít dveře do koupelny. "Tady jsem.Nic se neděje,jen je mi blbě,nic víc love.Neměl jsme tu pizzu jíst...Promiň...Měl jsem ti to říct.Tohle je při odvykání normální.Měl bych,asi bych měl brát nějaký prášky.Až zítra půjdeš na tu kliniku,půjdu s tebou,okay?" "Okay...měl jsem o tebe strašnej strach.Opravdu je to normální?" Smutně pokýval hlavou. "A občas se k tomu přidávaj i závratě nebo tak.Jinak bych to okno neotvíral.Promiň mi to,hned ho zavřu.Strašně se mi motala hlava." "To je dobrý miláčku.Klidně ho necháme otevřený,můžu si vzít třeba svetr.Hlavně když ti to pomůže.Už je ti líp?" "Trošku." Chtěl jsem ho obejmout,ale vysmekl se mi a zakličkoval zpátky do koupelny.Šel jsem za ním.Zatímco klečel u záchodové mísy jsem mu držel vlasy,sundával mu je ze zpoceného čela.Teď jsem to byl já,kdo ho uklidňoval."Budeš v pořádku,uvidíš!Dostaneš léky a bude ti líp!" Když už se zdálo že skončil,vrátili jsme se do obýváku.Ani jeden z nás nemohl spát.Sedl jsem si na gauč.On udělal to samé a opřel se o moje záda těmi svými.I tady jsme otevřeli okno,takže tu bylo tak trošku jako v mražáku.Ale co bych neobětoval pro to,aby se cítil líp. "Už je ti dobře,broučku?" "V rámci možností..." odpověděl.Jeho hlas zněl unaveně. "Udělám pro tebe cokoliv." "Nezasloužím si tě.Jsi tak dokonalý,Mikey.Tak milý k trosce jako já." "Nejsi troska Bertie!Jsi moje největší láska.A abys věděl,strašně tě obdivuju.Za to že chceš přestat.Proč jsi se rozhodl?" "Řeknu ti to,protože ti věřím.Nikdo jiný...ne.No prostě.Viděl jsi tu fotku s Kate,viď?Řekl jsem ti,že ti o ní jednou popovídám.Teď je ta správná chvíle.Miloval jsem ji,strašně jsem ji miloval.Víš my..oba jsme byli z jedné party.Všichni brali.My dva,chtěli jsme se vzít.Kate..ona byla těhotná.Měli jsme mít holku.Jenže jednoho dne...ona se předávkovala!Prostě umřela!Odešla,nechala mě tu samotnýho! V tu chvíli jsem se rozhodl přestat.Vím,je to padlý na hlavu,každej normální by spíš zvětšil dávky.Ale já ne.Rozhodl jsem se přestat.Dostat se z toho.Pro Kate." "Miluješ ji pořád?" Chvíli bylo ticho.Vypadalo to že přemýšlí. "Nevím.Ale tebe miluju právě teď,strašně silně.Stačí ti to?Nedokážu zapomenout na všechno,ale vím,že chci být s tebou.Do konce života.Kdyby mi chtěl bůh vzít i tebe,půjdu za tebou.Nikdy tě nechci ztratit..." Neplakal,jen mluvil zaníceně. "Obdivuju tě.Miluju tě!" Ještě dlouho jsme si povídali.Nevím kdo usnul dřív,ani čí paže zabraňovala abychom skončili na koberci.
Ráno mě přivítalo pošmourně.Nepršelo,ale foukal silný vítr.Bert byl pořád u mě.Opatrně jsem ho položil a dal mu pod hlavu malý polštářek co ležel pode mnou.Pohladil jsem ho po tváři,chvilku jsem se koukal jak andílkovsky spinká a pak se vydal do koupelny.Trochu jsem tu uklidil,přece jenom v noci nebylo vidět a on nebyl zrovna okay.Pak jsem udělal snídani.Nějaký jabka,toasty,mandarinky,banán.Prostě nic co by mohlo podráždit Bertův žaludek.Udělal jsem při tom strašnej nepořádek,ale bylo mi to jedno.Opatrně jsem vzbudil Berta. "Vstávej lásko!Půjdeme za tím doktorem,okay?Podívá se na tebe a něco ti napíše,ju?Aby už ti nebylo blbě." "Dobré ráno Mišáčku." zamručel ospale. Pomohl jsem mu vstát.Pořád nevypadal moc dobře.Se záchodovou mísou si potykal zřejmě víckrát,než mě probudil.Připadal mi strašně slabý.Radši jsem otevřel okno."Díky."zamumlal.Snědl kousek jablka a kolečko banánu,pomohl jsem mu oblíct se a vyšli jsme.Doprovodil jsem ho až do ordinace,zašeptal jsem mu ať je statečnej a že mu držím palečky.Pak už jsem šel hledat doktora Andrewse. "Pan Way?Posaďte se." Poslechl jsem ho,ale hned jsem na něj vybafl "CO je s bráchou?" "Nebojte se,nic závažného.Jen mu nepůsobí léky.Potřeboval by jiné." "Tak proč mu je nedáte?" ptal jsem nechápavě."Problém je v tom,že ty nové nehradí pojišťovna a jsou opravdu drahé.Potřebujeme vědět,jestli budete ochoten tuto částku uhradit." "Kolik to je?" "Tisíc dolarů.Jsou teprve vyvinuté,jedná se skoro o experiment,ale vašemu bratrovi na 99 procent pomůžou." Sakra!Kde mám tolik sebrat? "No dobře,nějak to seženu." slíbil jsem nakonec. "Děkuji vám.A jestli vás můžu požádat,až ho půjdete navštívit,neříkejte mu o tom.Neměl by se moc rozčilovat." Rozloučil jsem se a odešel. Šel jsem se opravdu ještě podívat za Geem. Otevřel jsem dveře. "Ahoj GEEE!" vrhl jsem se mu kolem krku. "No ahoj brácha!Co tu děláš?" "Přišel jsem tě navštívit!" "Jen tak?Nehlodá tě svědomí?Nebo se něco děje?" "Co by se mělo dít?" "Nevím,jen..Je pravda co jsem slyšel o tobě a tom McCrackenovi?" vybalil to na mě rovnou. "A co jsi slyšel?" "Že prý spolu máte hodně důvěrný vztah." "No jo..víš..my...chodíme spolu.A já ho k smrti miluju.Tak mi ho kruci přej jako každej normální brácha!" "Jenže já asi nejsem normální!A odteď už ani brácha!Už nejsi můj bratr!Ne!Ty nemůžeš být nějaká zku*vená buzna!Řekni že si děláš srandu! K srti ho miluješ?Tak to ještě uvidíš!" Choval se jako nepříčetnej cvok.Řval,rozhazoval rukama..pak mě popadl za krk a přitlačil ke zdi.Jednou rukou mě držel a druhou do mě mlátil. "Vymlátím to z tebe!" "Gee,prosím..." vřískal jsem tiše.Najednou přestal a vrátil se zpět na postel. "Vypadni Mikey.Vypadni říkám ti!" Radši jsem ho poslechl,nechtěl jsem znovu dostat. "Neboj bráško,budeš v pořádku.Mám tě rád!" zašeptal jsem na odchodu.Kouknul se mým směrem a hodil po dveřích vázou.Stojí mi vůbec za to,abych kvůli němu sháněl tolik peněz?Nebyl jsem si jistý jestli je tohle všechno absťákem nebo by to udělal tak jako tak.Ale co budu vůbec dělat?Umejvat někde hajzlíky?Dělat kurvičku u dálnice?Sakra to ne!Něco normálního. Stavil jsem se dole pro Berta.Už vypadal veseleji. "Tak co?Dali ti něco?" ukázal mi krabičku s nějakýma lékama. "Mělo by to pomoct,prej mám naštěstí jenom míň závažnou formu absťáku.Když to budu brát pravidelně tak se to postupně zlepší." zasmál se,chytil mě za ruku a sám mě vedl k nám domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama