Son of Egypt 9

27. ledna 2008 v 21:05 | Anique |  Son of Egypt
Rozhazoval jsem beze smyslu hlavou a hledal jeho malou tenkou siluetu mezi těmi muži,kteří ještě stáli na nohou. "Franku!" Pobíhal jsem zoufale po bojišti,prodíral se mezi mrtvolami,zraněnými i hejny supů,kteří stihli bůhvíodkud přiletět.A hledal.Křičel. "Koho hledáte,pane?" ozvalo se najednou u mých nohou.Pohlédl jsem tam a spatřil starého muže.Byl opravdu těžce zraněný.Z jeho břicha trčel šíp a krev smáčela obyčejné lněné roucho,které jí už místy bylo tak nacucané,že skapávala do vyprahlého písku.Ale jeho oči byly jasné,tmavě hnědé,dobrácké.Šedivý plnovous a vlasy stejné barvy mu dodávaly na věrohodnosti. "Franka,dobrý muži.Sluha,otrok.Menší postavy,delší tmavé vlasy,oči barvy bažin dalekého severu.Znáš ho?Můžeš mi říct,kde je?" "Myslíš syna našeho velitele?" Teď teprve jsem si všiml,že mluvím s nepřítelem.Nebylo na něm nic zlého.Nebojoval za smrt,bojoval za svoji zemi.Možná i z donucení.Možná to takhle cítil i Frank.Zavázán mě a přitom chtěl,nutilo ho to bojovat za vlast.Zradil snad?Nepovedl se jeho plán a utekl proto?Ne,to by přece neudělal.Raději jsem pouze přikývl a čekal,co mi ten muž poví. "Pán si ho odvezl.Viděl jsem je.Mladý pán křičel že tohle nemůže,ať ho pustí,že jeho nový domov je Egypt. A on mu odpovídal,že z něj tu vzpurnost vytluče a že se ještě rád bude hlásit k jejich vojsku až hrdý Egypt dobudou.Zdál se v pořádku,jen měl poškrábané paže a tváře,jestli jste chtěl vědět tohle." Tak je tedy v pořádku!Ze srdce mi spadla snad celá pyramida.jenže jeho otec ho odvezl.Proto teď nemůže být se mnou a slavit.Proto ho teď nemůžu držet v náručí,líbat jeho ruce a děkovat mu za úžasný plán,za všechno co s ním přišlo do mého života.Nerozhodoval jsem se snad ani minutu.Musím ho zachránit!Musím ho dostat ze spáru nepřítele.Sám řekl,že se cítí Egypťanem.I kdyby se necítil,já se bez něj cítím strašně prázdný.I kdyby nechtěl,udělal bych to ze sprostého sobeckého důvodu.Kvůli sobě,kvůli lásce,kvůli nám.Nevěřil jsem,že by mi lhal i v tomhle.To bylo doopravdy.
Neřekl jsem nikomu ze svých přeživších,kam mířil.Neřekl jsem nikomu cíl své cesty.Popadl jsem luk,šípy a jednu mačetu uzmutou mrtvému nepříteli a vyrazil na dlouho cestu.Nebyl jsem na tohle zvyklý.Cestovat dlouho a hlavně pěšky.Ale musím to udělat.Musím se obětovat pro naši lásku.On by to taky udělal.Udělal by to?Na chvilku jsem pochyboval.Ale pak se mi v hlavě objevila jeho tvář.Koukal na mě vyčítavě."Nevěříš mi?"ptal se mě."Já ti věřil.Stal jsem se jiným,kvůli tobě." Ano,přesně to udělal.Stal se jiným.Pro mě.Pro náš vztah.Vztah,který teď závisí na mě.Na mojí odvaze.Na tom,co udělám.Prodíral jsem se dál.Ta země byla opravdu daleko,věděl jsem že se tam pluje přes moře.Takže úkol číslo jedna zní :najít moře.To be neměl být problém.V prvním městě,které jsem po cestě navštívil,abych zde přespal,jsem si koupil zdejší šat,abych ani trochu nepřipomínal faraona.Nepřišlo mi to účelné,prozradit se hned.Takhle mě pustí téměř všude.Uložil jsem se v hospodě a poptal se hostinského,jak daleko je to od přístavu.Prý moc ne.To mám tak malou zemi?Ukázal mi cestu,donesl mi vodu na omytí a něco k večeři a pak už mě nechal o samotě.Usnul jsem unavený,okamžitě sotva se má hlava dotkla polštáře.Nic se mi nezdálo,jen občas mě vzbudil čilý ruch z ulice.Kdy ti lidi spí?
Druhý den jsem se vydal na cestu hned brzy ráno.První hodiny chůze jsem si pouze říkal,je-li mi tohohle zapotřebí.Jsem faraon,můžu jejich zemi klidně vyhlásit válku,diplatickou klatbu,skoro všechno.A já se tu plazím vyprahlou zemí jako kobra.Spíš jako hlupák.Ale lepší bude to udělat takhle,pro dobro mé země.Jako obyčejný člověk jsem odpovědný pouze sám za sebe.Ne za nikoho jiného.Neohrozím bezpečnost svého lidu,stanu-li se pokorným slouhou sebe sama.
Dorazil jsem do přístavu.Našel jsem první loď plující směrem,kterým jsem potřeboval.Odjížděla za hodinu.Proto jsem hned nastoupil.Zůstal jsem stát u zábradlí a koukal do moře.Po dvou dnech putování jsem se mohl jen tak zastavit a koukat.Koukat do nekonečných vln,neodbytná vůně soli všude okolo,a ticho.Ticho pro mé uši.Neslyšel jsem krákání racků,neslyšel jsem zuřivé debaty obchodníků.Uvědomoval jsem si jedině,že na podobné lodi jsem ještě nikdy nejel.S obyčejnými lidmi.Mezi smrtelníky.Jsem faraonem teprve krátce,zatím mě nepohltily ty řeči o tom,že jsem vtělený bůh.Zatím jsem se považoval za obyčejného.Ne tak jako oni,ale k bohům stále nízkého.Smích lidí byl jen bzučením mouchy v mých uších,neboť nikdo z nich se nesmál tak zvonivě,tak nádherně jako můj Frank.On je více bohem než já.Už jen proto ho nesmí držet násilím v zemi,kterou už nepovažuje za svůj domov.Více proto že je teď svobodný muž.Po vyhrané bitvě jsem totiž hodlal všechny otroky,kteří bojovali,propustit.Takže i jeho.Aby se mohl svobodně rozhodnout,zda zůstane u mě.Myslím,že by chtěl.Obětoval bych za to i svého nejoblíbenějšího velblouda.Ale nejdřív musím Franka vysvobodit.
Vrátil jsem se myšlenkami zpět na zem.Loď už pomalinku opouštěla přístav.Každým fouknutím větru,každým pohybem pomocných vesel jsem byl blíž cíli,blíž štěstí.Aby se nikdo na nic nevyptával,zavřel jsem se ve své kajutě a předstíral nevolnost.Ve skutečnosti bych moc rád viděl všechny přístavy,které jsme míjeli po cestě,prohodil pár slov s obchodníky,cestovateli,lékaři a třeba is kapitánem této vznešené lodi.Ale neodvážil jsem se.Čas se nekonečně vlekl,jako bychom jeli několik let.I když to bylo jen několik málo dní.Ale přece jsem se dočkal.Přece jenom se po dvakrát dvou západech slunce vynořily před námi břehy hluboce zaříznuté do moře.Povětšinou byly skalnaté,jen úzké průzory skrývající přístavy se otvíraly všem přijíždějícím jako velká náruč matky země.Zapluli jsme do jednoho z nich.Hlavní město.Nebudu to mít daleko.Teď už zbývá jenom...najít Franka.Ale co když se mnou nebude chtít odejít?Co když mě pyšně odmítne a zavrhne moje srdce do nekonečné temnoty?Pak ani mé tělo nebude mít dlouhého trvání.Zešedivím a seschnu nenaplněnou touhou po něm.Ale nikdy nezjistím,co pravdu řekne,pokud budu stát na přístavním molu a přemýšlet nad zbytečnostmi.Odlepil jsem nohy od země a vydal se hlouběji do města.Mé egyptské peníze mi tu nebyly za mák platné,takže jsem musel nejprve najít nějaký obchodní dům,kde bych proměnil své hliněné tabulky za jejich platidla,abych zde mohl alespoň bezpečně přespat,neboť ráno vždy moudřejší večera.A taky musím vymyslet plán.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 foolishmonkey foolishmonkey | 2. února 2008 v 18:49 | Reagovat

no gee je teda odvazny    :)

2 XDXD XDXD | Web | 28. února 2008 v 18:27 | Reagovat

Aaano, gee hrdina 8)..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama