Seulement tu peux réparer mon coeur 1

31. ledna 2008 v 21:43 | Anique |  Seulement tu peux réparer mon coeur


Je to také divné,námět mě napadl když jsme s kámoškou komentovaly pozadí našho spolužáka když dával kazetu do videaXDA do toho Kristínka.Nemá s tím nic společnýho,jen abyste věděli,jak se mi asi tak tvořilo....Druhej díl bude někdy časem,nějak nemám náladu to dopisovat:P


"Sakra!Zase to nefunguje!" kopnul můj spolubydlící do toho křápu pod krycím názvem televize.Už zase nejde zvuk.No jo,poslední dobou častěji nefunguje než funguje.To je tak když si člověk koupí podezřele levný přístroje.Pak se diví.Teda Bert se diví.Já už dávno ne. "Počkej brouku,nemlať do toho!Nebo už nepůjdou ani obrázky." zasmál jsem se jeho počínání. "Nech mě Frankie!Když už to nefachčí tak si na tom aspoň vybiju vztek!" snažil se znít podrážděně,ale mě nenachytá.Někde v koutku dušičky se smál.Už byl můj nejlepší kamarád dost dlouho na to,abych věděl,jak ho zase dostat do nálady.Přešel jsem dozadu za něj a chytl ho za boky.Začal jsem ho lechtat. "Franku,ty malá děvko!" chechtal se jako blázen. Po pěti minutách vytrvalého šimrání už byl úplně hotovej. "No taaak,Frankie,nezlob mě!" Shodil jsem ho na gauč. "Dobře,dobře,už budu hodnej.A hned zítra zavolám opraváře,ať se nemusíš rozčilovat s tou telkou,okay?" "Ty seš prostě zlato Frankie!" objal mě vděčně.Protřel si oči a pak se podíval na hodinky. "Za chvilku půjdu,ju?Dneska budu spát u Jossie,tak neměj strach." "V pořádku,ty zvíře." šťouchnul jsem do něj hravě. "A co vůbec ty?Máš teď někoho?" "Kdybych měl,věděl bys to jako první." On jediný věděl,že jsem na kluky.Ale jemu to nevadilo.Vždycky byl u mě,když jsem ho potřeboval. "Tak to jsem rád.Mám tě rád,Frankie." "Já tebe taky,ale teď už bys měl jít,nenech svoji snoubenku čekat!" Pomohl jsem mu vyštrachat se z lehu,skoro nedotyčně jsem ho obejmul a letmo jsem se rozloučil.
Lehl jsem si do své postele.Nikdy jsem netoužil bydlet na intru,ale nějak se to stalo a já se přece jenom dostal na školu.Naštěstí jsem sdílel obytný prostor s Bertem,nejúžasnější osůbkou na téhle planetě.Bral mě i s mýma mouchama a náladičkama.Ne,opravdu jsem do něj nebyl zamilovaný,jen mi byl neskutečně blízký.Něco jako bráška.Žili jsme si tam v tom kutlochu dá se říct až nad poměry.Dokonce tu máme i tu televizi.No jo,televize. Slíbil jsem Bertovi,že ji nechám opravit.Zítra,dneska už je příliš pozdě.Uvařil jsem si čaj,zalezl pod peřinu a pustil mp3.Prostě pohodička.Bert se určitě do rána nevrátí,když je u té své Jossie.No jo,chtějí se vzít,až Josie dodělá školu.A Bert mi slíbil,že mu můžu jít za svědka.Už se těším.Joss je opravdu v pohodě a nemohl bych svýmu Bertymu přát nic lepšího.Sakra,musel jsem usnout.Vzbudilo mě prudké zaklepání na dveře.Spíš zabouchání. "No jo,moment!" zavrčel jsem rozespale. Kdo by to mohl být?Bert?Ten je přece u Jossie.Ale kdo jinej? Radši jsem běžel rychle otevřít. Prudce jsem škubnul dveřma.Za nimi stál...policajt. "Prosím?Můžu vám nějak pomoct?" zeptal jsem se a snažil se přitom potlačit zívnutí. "Bydlí tu Robert McCracken?" "Jasně,bydlí,ale teď tu není.Co mu chcete?" "Vy jste?!?" "Frank Iero,jeho kamarád." "Ah,to je mi líto.Jde o to,že...pan McCraken je...mrtvý." "Co?Jakto?Nedělejte si sakra ze mě prdel!" "Bohužel,je to pravda.Srazill ho náklaďák.Asi před dvěma hodinami.Opravdu je mi to líto." Ne,to nemůže být pravda!Ne,Berty,nemůžeš být pryč!Čekal jsem,že se třeba jeho hlava objeví za policistovým ramenem s tím že šlo o špatný vtip,ale nic.Ještě před pár hodinama jsem se tu lechtali u televize a on je teď....ne,nebudu to slovo říkat.Prostě už tu není se mnou. "A co Jossie,ví to už?" "Kdo?" "Jocelyn Cornflower,jeho snoubenka.Šel zrovna za ní." "Neví.Půjdete s námi?" "Já jí to radši oznámím sám.Asi to tak bude lepší." S těmito slovy jsem policajtovi zabouchl před nosem.Ach Berty...
Slušněji jsem se oblíkl a vydal se do města.Za Jossie.Věděl jsem,kde bydlí.Už jsem tam jednou byl.Jenže teď mi ta cesta přišla dvojnásobně dlouhá a těžká.Vymýšlel jsem různé způsoby,jak jí to říct.Nevěděl jsem.Nechtěl jsem být tak tvrdý jako ten polišmen.Ani nevím,stál jsem u jejích dveří.Samy od sebe se mi začaly kutálet slzy po tváři,když jsem natahoval klepající se prsty k domovnímu zvonku.Skoro hned se otevřely. Ano,byla to Jossie.Tmavé dlouhé vlasy,sametové a lesklé,modré oči.Usmívaly se.Zatím. "Ahoj Frankie!Co potřebuješ?" pozvedla povzbudivě koutky. "Co se ti stalo?Vypadáš fakt hrozně." "Bert,Jossie,srazilo ho auto...on je mrtvý!" Teď jsem to už nevydržel sám.Už jsem nezadržoval pláč.Padl jsem Joss okolo ramen a brečel jak želva.Ona na tom nebyla o nic líp.Seděli jsme v obýváku na zemi a navzájem se utěšovali. "Vždyť to...to nemůže být možný!Vždyť tu byl,dneska u mě byl!" "Já vím,Jossie,já vím.Měl jsem ho strašně rád." Vzal jsem ji velmi chlapsky do náruče,i když jsem přitom ronil krokodýlí slzy. "Děkuju ti,Frankie.Nebýt tebe,asi bych...asi bych tu skončila." "Co blbneš,Joss?Tohle už nikdy neříkej.Jsi báječná holka.Pokud už se nikdy nebudeš chtít zamilovat,pochopím to,ale zůstaň tu.Postarám se o tebe.Slibuju ti to.Bertovi to slibuju.Postarám se mu o tebe.Miloval tě,opravdu moc." "Frankie,ale...Ono to není tak jednoduchý..." "Jakto?" Jejej,ten pohled...něco mi v něm nehraje. "To...víš...já a Bert...my...budeme mít miminko.Řekla jsem mu to teprve dneska." Krucinál.Tak tohle už je opravdu problém.Berte,co jsi nám to udělal?Prosím,odpověz mi.Nějaký signál....Jakýkoli. "To bude dobrý.Postarám se o tebe i o mimi,neboj se Joss." utěšoval jsem ji chabě,i když jsem neměl sílu přesvěčit ani sám sebe,že všechno bude okay.Nebude,vím to.Nikdy nebude.
A MONTH LATERJossie teď bydlí u mě.Naštěstí škola nemá tolik žáků,aby ji museli vyhodit.Ne,nikomu ji nedám.Budu se o ni starat.Budu.Slíbil jsem si to.Slíbil jsem mu to,i když on to neví.Kéž by tu byl zpátky!Najednou otevřel dveře a vrátil se zpátky.Nejdřív bych mu skočil kolem krku a nejmíň deset minut by byl jenom můj.Pak bych k němu pustil Joss.Dlouho by se objímali a pak by mu Jossie oznámila,že budou mít syna.Ano,syna.Bert si vždycky přál syna.Bude ho mít.Ale nikdy ho nebude moct pohladit,nebude vidět,jak roste.To jen já,ta ubohá náhrada.Vyměnil bych svůj život za jeho,ale nejde to.On tu chybí své rodině.Své nové rodině. Sedím u té stále rozbité televize a myslím na něj.Slíbil jsem mu,že ji nechám opravit a pořád jsem nic neudělal.dlužím mu to.Vím,že už mu tím nepomůžu,ale nechci mu nic dlužit.Tři hodiny odpoledne.Jo,někdo by měl být ještě v opravně.Našel jsem si ve zlatých stránkách číslo a vytočil ho. "Dobrý den,opravna elektrospotřebičů.Gerard Way.Jak vám můžu pomoct?" "Dobrý den,Frank Iero.Potřeboval bych spravit televizi.Nejde jí zvuk." "Hmmm,kdy bych mohl přijít?" "No já nevím,teď,zítra,pozítří?Jak chcete." "Dobře,já se teda stavím za půl hodiny." Uf...oddychl jsem si.Podle hlasu to bude nějakej starej plešivej chlapík s chlebem v tašce a tou taškou přes rameno.No fuj.Rozhodl jsem se totiž,že budu držet s Jossie celibát.jak dlouho byl Bert pryč?Za celou tu dobu jsem se nepodíval na jediného muže.nemůžu nikoho milovat,když je moje srdíčko na dva a půl kusu. Jeden patří Bertovi,jeden Jossie a ta půlka tomu prckovi.Jossie byla zrovna u doktora,našemu mimí se zase něco nelíbilo. Vzal jsem si čistý tričko a čekal.Za chvilku už se ozval zvonek. Otevřel jsem dveře. "Dobrý den.Jsem tu kvůli té televizi." Sakra,mě jsme se co držet abych nezačal slintat.Můj celibát je ve vážném ohrožení.Žádnej dědula.Tohle byl prostě ten nejsladší kluk jakýho jsem kdy viděl!Černý vlasy,zářivě zelený oči.Celej Harry Potter. Pozval jsem ho dál. "Dáš si kafe?" zeptal jsem se uctivě hned jak jsem mu ukázal televizi. "Jo,budeš hodnej." On mi tyká?Fajn! "Cukr?" "Nemyslím že je ho třeba.Ale teď-mohl bys mi prosím podat šroubovák?" Šťoural se v těch drátkách a když už jsem mu ho podával,najednou se otočil.Málem jsem mu ten nástroj vrazil až do žaludku. "Sorry,já fakt nechtěl.Promiň." "To je v poho. A stejně,podáváš mi blbej." zachichotal se a já s ním.Snad poprvé od bertovy smrti jsem se opravdu smál.Svaly v obličeji jako bych měl pěkně zatuhnutý.Tak hezky se na mě usmál. Zase jednou jsem měl dojem že sluníčko vytvořilo kopii sebe sama. Musel jsem na něj vážně nekontrolovatelně zírat. Jenže on na mě taky. Měl jsem taký neodbytný dojem že se něco stane. Ale...najednou se rozrazily dveře a kolem krku se mi vrhla Joss. "Co se stalo,Jossie?" pohladil jsem ji po vlasech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Syrdarya Syrdarya | 2. února 2008 v 20:59 | Reagovat

jo to byl pohled...mmmm.....

btw snad se tomu malýmu něco nestalo ?!?!?!?!?

2 sveetwampire sveetwampire | 14. června 2008 v 19:48 | Reagovat

prej celej harry potter:-D:-D:-D

3 →☼fallen angel☼← →☼fallen angel☼← | Web | 22. srpna 2008 v 17:39 | Reagovat

Harry Potter ve zvětšený verzi xD

4 →☼fallen angel☼← →☼fallen angel☼← | Web | 22. srpna 2008 v 17:39 | Reagovat

akorat bez brejlí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama