Derriére de l´iris

27. ledna 2008 v 21:04 | Anique |  Derriére de l´iris
Ležel jsem na zádech v chladné a mokré trávě.Nechával jsem kapičky rosy stékat po svém obličeji a poslouchal nádherné křišťálově cinkavé tóny když dopadaly mezi ostatní.Nebyla mi zima.Jen mokro.Možná znáte ten pocit.Jako když jdete v létě ulicí a najednou se spustí sprška.Chladivá,osvěžující.Ale rozhodně ne nepříjemná.Měl jsem zavřené oči a roztažené ruce,jako když děti v zimě tvoří ve sněhu andílky.Jen sníh chyběl.Ani se není čemu divit,v květnu. Tohle jsem dělal často,když jsem potřeboval prostě vypnout.Odpočinout si.Zapomenout.Odlehlá louka uprostřed lesů,dost daleko od města.tady mi bylo krásně.Hlavou mi běhaly nadpozemské melodie,slova,vůbec myšlenky.Ale ještě nikdy jsem tu nebyl tak brzy po dešti.Všude kolem mě se třpytilo kouzlo.Přes celou oblohu se svítila nádherná duha jako z plátna největšího z největších mistrů.I přes zavřená víčka jsem cítil každý přechod mezi odstíny když jsem ji měl zrovna nad hlavou.Dokonalost,to jsem z ní cítil.Byla majestátní,krásná,nesmělá,přitažlivá,jiskřivá.Tančila a zároveň zůstávala poslušná svému místu na obloze.Bezchybná.Úplně jiná než já.Chtěl jsem se jí aspoň na chvíli podobat.Chtěl bych tančit,létat,snít.Smět snít.Vznášet se nad stébly trávy špičkami prstů,být svobodný,moct se roztočit skoro do větrného víru a tančit dál.Pak slétnout,otevřít oči,rozběhnout se a moct přistát někomu v náručí.Tak dokonalému jako duha.Světlovlasému s krystalicky modrýma očima a pevnými a přitom jemnými dlaněmi.Dosažitelnému v tom paralelním světě.Nechat probudit své sny,rozproudit krev,rozbouchat svoje srdce.Uhořet v jeho žáru.V tom světě by nebyla láska proti společnosti.Láska mezi dvěma muži.O nic horší než ty "normální".Jen jiná.Ale pořád láska. Tam bych byl šťastný.Tam za duhou.V jiném světě.Mezi kouzly.Splněnými přáními.
Otevřel jsem oči.Pořád tam byla.Stejně nádherná.A já teď věděl že za ní je vysvobození.Za ní je láska.Odprostil jsem se od těla a vzlétl.Byl jsem součástí prázdna.Cesty za lepším cílem.Neexistujícími prsty jsem protínal vzduch.Každým milimetrem jako bych uletěl kilometry.Cítil jsem se zkřehlý,zmrzlý.Zbýval jediný pohyb.Nepřemýšlel jsem.Prostě jsem to udělal.Vstoupil jsem.Rozhrnul jsem závěs malovaný tisíci malířů a složený z tisíců křídel kolibříků.Na pohled tu bylo všechno stejné jako tam dole.Lidé,ulice,domy.Ale ti lidé se usmívali. "Kde je láska?" zakřičel jsem. "Všude." odpověděl mi neznámý hlas.Otočil jsem se za ním.Už jsem měl zase svoje tělo.Nezměněné,stejné jako předtím.Už jsem mohl cítit své horké tváře.Hořely skoro olympským ohněm.Přede mnou stál kluk,asi tak v mém věku.Neměl blonďaté vlasy,jen světle hnědé.Ale oči měl stejně hypnoticky krystalické jako jsem si představoval. ON je láska.Vtělená dokonalost,moje sny.Život tohoto světa. "Jaké je tvé jméno?" zeptal jsem se zmámeně. "Chris." Prováděl mě městem.Oba jsme věděli,že moje láska je on.Tady jsme to nemuseli tajit.Patřili jsme k sobě.Celou dobu jsme se drželi za ruce.Před jednou výlohou si mě přitáhl a políbil. "Chrisi!Jsem tak šťatsný že tu můžu být.S tebou.Asi...miluju tě." "Hlupáčku,vždyť to víš.Jsem tvůj sen,musíš mne milovat!Ale po pravdě...jsem rád že tenhle sen,tenhle svět,tohle přání patří zrovna tobě.Jsi úžasný.Taky tě miluju!"
GERARDEEE! ozvalo se najednou do naší romantické chvilky.Co se děje?Kdo mě volá? "To je z druhé strany.Budeš muset jít,Gee.Přijdeš za mnou zase?" "Přijdu,Chrisi,slibuju ti to!" Vetknul jsem mu jemný polibek na špičku nosu. "Tak ahoj,miláčku!" Zamával jsem mu a i když jsem nechtěl,opustil jsem bezpečí duhy,závoje,lásky,toho druhého světa.Zase jsem byl nic.Rychle jsem slétl a našel svoje tělo.Byl jsem zpátky. Rozmrkal jsem to a pak se jal zjistit,kdo mě vyrušil. "Mikey!Ty vole!Copak sem ti neříkal abys mě nerušil když nabírám nový síly?" "Jo tak nabíráš nový síly?Já bych spíš řekl že tu chrápeš uprostřed absolutně mokrý louky a ta rosa už ti pěkně kape na maják." Pomohl mi vstát. Teprve teď jsem si uvědomil,že mám úplně nacucaný a studený triko. "Ještě budeš nemocnej." utrousil. "Hele nestarej se.Já a moje nemoci ti můžou bejt upřímně zcela u....prodlouženýho tělního pozadí." Zasmál se.Tak já jsem mu pro smích?Ale nechtěl jsem porušit těžce uzavíraný příměří,tak jsem radši mlčel. Nacpal mě do auta. "Kam jedem?" "Domů ty pako,ne?Naši už měli strach." "To je tak dojemný,asi se rozpláču.Co po mě pro změnu chcou?" "Nevím." pokrčil rameny a vyšpulil spodní ret.Už jenom z toho jsem usoudil že odpověď NIC ani správná nebude. Ale v tu chvíli už jsme brzdili na příjezdové cestičce. Unaveně jsem vyšel do schodů. "Achoj kdokoliv kdo je v tomhle mizernym baráku!" pronesl jsem obvyklou pozdravnou větu. "Gerarde chovej se slušně.A pojď sem." ozval se matčin hlas z obýváku. Doufal jsem ,že bude stačit,když se za futrama objeví moje hlava.Bohužel ne.Matinka seděla na gauči a popíjela kafé.Otec napravo od ní.A naproti nim...noční můra nejmíň sedmi generací Wayů.Tahle stará rachejtle tu snad straší už od sedmnáctýho století! Dvěma slovy: Teta Agnes.Svraštělé rty měla namalované silnou vrstvou tmavě rudé rtěnky a bílé vlasy měla vyčesané do vysokého drdolu.Hrůza!Hlavně ať nic nechce,prosím! "Ahoj Gerardku.nepřijdeš pozdravit starou tetičku?" Chtěl jsem odesknout že ani ne,ale zachytl jsem matčin výhružný pohled.Z donucení jsem vlezl do místnosti. "Ahoj teto." Tak a teď bych snad mohl jít,ne? "Netvař se tak otráveně!Mám pro tebe a tvého brášku překvapení.Mikeyyy!" zařvala až mi prasknul snad kromě bubínku i zvukovod a kovadlinka s třmínkem.Jak může mít tak silnej hlas.Mikey vyděšeně přiběhl. "Co jsem provedl?To všechno on,fakt jo!" a mířil prstem na mě. "Syčáku!" Teta se ale zasmála. "Klid hoši!" stáli jsme tam nastoupený v řadě jako ve školce a čekali co se bude dít. "Takže dětičky moje,věc se má tak,že jsem zdědila byt po mém prastrýci." Jo tak ten taky ještě žil? By snad mohl dělat bezhlavýho rytíře na nějakým hradu z jedenáctýho století a všem vyprávět že ho postavili jeho rodiče.No ale co my s tím? "A já jsem se rozhodla ho věnovat vám dvěma.Abyste už nebyli závislí na rodičích.Přece jenom jste už velcí kluci." Jo tojo..."A kde to je,teto?" CO je to za blbou otázku?Snad to nemůže být na druhým konci světa! No kurňa...Utah.To jako úplně jinej stát?Z ničeho nic?Vždyť všechno mám tady!CO tu vlastně mám?Nic!Já se můžu přestěhovat z fleku.Ale co Mikey? "Tak co?Berete?" "My se budeme muset poradit!" zatáhl jsem bráchu do pokoje. "Tak co na to říkáš?" "Pokud jde o mě tak...berem,ne?Nějak se poskládáme." "Tak okay.taky si myslím,že to bude dobrý." "Brácha,můžu se tě na něco zeptat?Můžu si k nám nastěhovat svoji holku?" Tyjo,teď mi spadla čelist.I on někoho má!No co,aspoń ji poznám. "Žádnej problém,pokud je ten byt dost velkej." "taky budeš někoho chtít?" "Nevím." "Tak máš někoho?" Vzpomněl jsem si na Chrise.Přišel mi víc než opravdický. "Jo,mám.Ale nebude s náma bydlet." "Tak mi aspoň řekni jak se ten borec jmenuje." Zlatej bráška,vždycky věděl,to co jsem já třeba jenom tušil.Chránil moje tajemství.I tohle. "Chris." nemělo cenu lhát.Dokud ho nebude chtít poznat tak je to dobrý. Vrátili jsme se do obýváku abychom naše stanovisko oznámili tetě.Měla vážně radost.A pak jsme si hned šli balit.
Asi za týden jsme se stěhovali.Naše věci se vezly hezky autíčkem zatímco my museli nechat naše staré (no vzhledem ke stáří tety Agnes zbrusu nové) kosti vyštěrchat ve vlaku.Sedli jsme si do prvního volného kupé,které jsme našli.Nenávidím dlouhý tratě!Pojedeme i přes noc a mě už to nebaví teďka!Na další stanici se k nám přivařili ještě dva kluci.Zrovna jsem spal když vstoupili.Šokovaně jsem rozevřel oči a nade mnou se vznášel pár dokonale modrých očí. "Chrisi?" vyjekl jsem. "Jejda,já nejsem Chris,omlouvám se.Jsem Bert." Opravdu,byl jiný.tenhle měl tmavé vlasy. Ten druhý se jmenoval Richie,jak jsme se vzápětí dozvděděli.Oba byli vcelku fajn.A navíc jeli do stejného města.Prý tam bydlí.Tak jsme našli první kámoše,řekl jsem si.V noci se mi zdál zvláštní sen.Naproti sobě jsme stáli já,Chris a ten Bert.jen jsme na sebe koukali,nic víc.Co to má znamenat?Pořád.Nic se neměnilo.Ani z pohledů jsem to neuměl vyčíst.Trvalo to tak dlouho,než mě Mikey vzbudil. "Vstávej!Jsme tady!" a nevybíravě mnou házel.Vyhrabal jsem se z mé prapodezřelé polohy napůl vleže.Aspoň jsem spal na měkkým.Měkkým?Sakra! Já si ustal hlavou přímo v Richieho klíně.No do lesa!To bude trapas! Mikey se hihňal jak debil,Bert se bůhvíproč tvářil uraženě a Richie,ten se netvářil nijak,protože se ho ještě nikomu nepovedlo vzbudit.Rychle jsem vystřelil.Já se tu válím po úplně cizím klukovi,přiznám že jeho kámoš má dokonalý oči a co se stane příště?Ne,ni se nestane!Budu se hlídat.Mám přece Chrise.Sice není skutečný,ale on jediný mi dokáže porozumět,vědět,co si myslím,cítit,co potřebuji.Miluju ho.Je daleko,ale tak blízko.Až tam,za duhou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama