Boxers 1

27. ledna 2008 v 21:17 | Anique |  Boxers
Frank´s pov:
Protočily se mi oči. "Ale no tak,lááásko!" zašeptal ten šmejdík omluvně.Snažil jsem se hrát nesmírně uraženýho,ale kdo by se na něj mohl zlobit,že?Jemně mě líbl na tvář.To už jsem nevydržel. "Pojď ke mně,ty zlobidlo jedno!" a vtáhl jsem si ho do náruče.Gerard Way,moje životní láska.Dlouho jsem kolem něj jen tak chodil a vzdychal nad ním.Ale pak se něco zlomilo.Už jsme spolu skoro rok a já jsem snad nejšťastnější člověk v celém vesmíru.Miluju ho,strašně moc.Seznámili jsme se v branži a to bylo velké štěstí.Věděl,jak to chodí a nebál se o mě.Teda aspoň to nedával najevo.Podporoval mě.I teď u mě seděl a objímal mě.Jednou rukou mi bloudil po nahém bříšku.Věděl,že níž ho teď nepustím.Chtěl bych to,ale nemůžu.Neměl bych pak žádnou energii.A to si nemůžu dovolit.A on to věděl,znal moji práci,vždyť ji sám taky dělal.Minuty běžely jako splašené.A Gee mě naposledy objal,naposledy políbil,zpříma ale jemně na rty."Hodně štěstí,broučku.Dávej pozor." "Budu,lásko.Drž mi palečky,okay?" Pak už jsem opustil svoji šatnu a vyšel mezi lidi,mezi světla,za svojí prací.Do ringu.
Gerard´s pov:
"Myslíš že ti ten bouchač nepozpraví fasádu?" Zatvářil se kysele. "Ale no tak,lááásko!" zašeptal jsem mu do ouška a omluvně ho líbl.Věděl jsem,že nemá rád škádlení tohohle typu,kdy jsem si dělal srandu z jeho drobounké postavy.Ale přesto jsem to občas dělal.Miloval jsem tu jeho rozčilenou grimasu,ale ještě víc jsem miloval jeho úsměv.Už se nezlobil,vzal mě k sobě do náručí.Jeho naštvání nikdy netrvalo dlouho a navíc,za tu dobu,co jsme spolu už vím,čím si ho uplatit.Opatrně jsem dráždil svaly kolem jeho pupíku,chtěl jsem ho vyrajcovat,ale věděl jsem,že teď ho udělat prostě nemůžu.Vyčerpal bych mu energii,a tu bude potřebovat v ringu.Nemůžu přece dovolit,aby se mu něco stalo.Zopakuju mu ještě,ať je opatrný a pak už se přesunu z jeho šatny do hlediště.Dnes na něj čeká opravdu silný soupeř.Toho bych nechtěl potkat ani já.Moderátor oba soky představil a oni si museli podat ruce.Můj Frankie vypadal vedle toho borce jako tintidlo,a přestože jsem věděl,že hodně trénoval pro tenhle zápas,začínal jsem se o něj bát.Naposledy se po mně podíval,usmál jsem se na něj. "Do toho,lásko!" zakřičel jsem povzbudivě do skandování ostatních.Snad to zachytil,tak sluníčkově se na mě zazubil.V tomhle jsme měli strašně výjimečný štěstí.Věděli jsme,že náš vztah může spoustě lidí vadit,ale my jsme se naštěstí setkali víceméně s podporou.Všichni o nás věděli a nikdo nám nic nevyčítal.Byli jsme pro ně pár jako každý druhý.A byli jsme za to rádi.Rozhodčí odstartoval gongem zápas.Spolu s ostatními jsem skákal a skandoval.Frankie té mašině na rány nic nedaroval.Dokonce to začalo vypadat,že vážně vyhraje.Šílel jsem s davem.Všechno je tak jiné tady dole.Tady jsem se mohl uvolnit.Navzájem jsme s Frankem chodili na svoje zápasy a fandili si.Teď jsem tu byl a křičel jeho jméno a že to dokáže.Věděl jsem,že tenhle zápas je pro něj opravdu důležitý.Dlouho tvrdě trénoval až se propracoval do nejvyšší soutěže.Dnešní večer,jen dnešní večer ho dělil od velkého finále.Víc než kdy jindy ho dnes musím povzbuzovat.Gong ohlásil pauzu.Probil jsem se k rožku,kde odpočíval Frank. "Jsi skvělej,puso.Ještě chvilku a máš ho na háku.Večer dostaneš odměnu,souhlasíš?" Vzal jsem jeho trenérovi flašku a dal mu napít sám.Ještě jsem ho chytil za ruku,ale to už musel jít znovu bojovat.Ještě kousek,ještě kousek a dokáže to.Jenomže v tom se ten chlap napřáhl a normálně mu jednu vlepil.Nelítostně,tvrdě,celou rukou.Frankie se zapotácel.Ten bouchač využil chvilkového zmatení smyslů a vrazil mu ještě jednu.Teď Frank zůstal zkoprněle stát a pak -všechno jsem to najednou viděl jako ve zpomaleném filmu.Jeho zoufale vytřeštěné oči,ten prázdný výraz v nich,jeho hlava každým zlomkem sekundy o něco níž. "Frankiiiie!" vyrvalo se mi z hrdla samo od sebe. "To bylo proti pravidlům!" řvali všichni okolo a já jen rychle běžel za svým miláčkem.Ležel na zemi,bez jakékoli známky života.Z natrženého rtu mu vytékal tenunký pramínek krve."Frankie,prosímtě...Přece tě nějakej kretén nezničí!" Soupeř jakoby si teprve teď uvědomil,co udělal a vrhl se k nám. "Sorry,já jsem fakt nechtěl.Jenom jsem chtěl...vyhrát." "Mě by ani tak nevadilo žes podváděl,ale podívej se teď na něj!Podívej,cos mu udělal!Ty šmejde!" "Já jsem fakt nechtěl!" bránil se ten onen. "Jenže to tvoje sorry je mu teď upřímně na nic!Radši někdo zavolejte sanitku!" zakřičel jsem do prostoru.Frankie se neprobouzel.Dostal opravdu ošklivou a hlavně nečekanou ránu.nemohl se proti ní chránit.Proto ji dostal naplno.Pořád se nebudil.Sanitka prý už byla sice na cestě.Tiskl jsem jeho nehybné tělo k sobě. "Frankie,ty přece neumřeš,nemůžeš mě tu nechat!" V hlavě mi běžely tisíce vzpomínek.Našich společných,zamilovaných chvilek.Všechny jeho úspěchy u kterých jsem byl.A naproti tomu Lee.Býval můj hodně dobrý kámoš v branži.Jednou dopadl stejně jak teď Frank.Už se neprobudil.Ne,Frankie nemůže umřít!Všechny varování,ať je opatrný.Věděl jsem,že náš společný sport je velice nebezpečný.Ale nás to bavilo a popravdě,docela nám to i šlo.Spolu jsme trénovali,spolu jsme pak i odpočívali.Nic nás nemohlo rozdělit.Ani jsem si nevšiml,že se mi z očí vykutálela slza. "Frankie..." šeptal jsem tiše.Ale to už tu byla záchranka.Doktor se koukl a prohlásil že je to "jenom otřes mozku".Jenom?Kdyby to byl JENOM otřes mozku,tak už je přece dávno zpátky.Trval jsem na tom,že do nemocnice pojedu s ním.Nejprve mi to nechtěli dovolit,ale pak jsem se k nim vecpal do sanitky.Poznali,že se mnou nic nezmůžou.V nemocnici s ním neudělali vůbec ale vůbec nic.Jen ho položili do postele a prohlásili,že musíme počkat až se probudí.Chtěl jsem na ně začít křičet,ať se mu taky věnujou,ale neměl jsem sílu.Pořád jsem seděl u něho a svíral jeho ruku čekajíc na probuzení.
Frank´s pov:
Díval jsem se mu do očí.Čekal jsem cokoliv,jen ne výpad proti pravidlům.Už tak to s ním vypadalo dost nahnutě,ne ještě kdyby udělal něco zakázaného.Dostal jsem pěkně hnusnou ránu.Trochu to mnou zamávalo,ale pořád jsem se držel.A ještě víc mě překvapila druhá.Zatmělo se mi před očima.Naposledy jsem pohledem našel Geeho.Pak už jsem neviděl nic,cítil jsem jenom,že se propadám do absolutní nicoty.Možná jsem měl tělo,ale já ho neviděl.Možná jsem nebyl mrtvý,jen jsem se tak cítil.Všechno mi připadalo nekonečné.Jen jedno bylo snad skutečné.Něčí teplá ruka svírající mou dlaň.Něčí?Věřil jsem,ne já jsem to věděl.Gerardova.On mě neopustil.Snažil jsem odpoutat tělo z těch okovů držících mě v temnotě.Abych mohl za ním,zpátky.Pokoušel jsem se,nicméně marně.Každý pokus mě jen uvrhl kousek hloub.Směl jsem vnímat pouze ten jeden dotyk.Moje duše byla v nějaké hybernaci.Ne že bych spal celou dobu,ale rozdělovat jedno dlouhé temno na den a noc by bylo poněkud pošetilé.Jednou jsem se probudil a jakoby všechno bylo jinak.Věděl jsem,že dnes to dokážu.Necítil jsem už dotyk jenom na ruce,mohl jsem skoro vnímat pravidelný dech na své tváři.Dnes to zvládnu!Pevně jsem zavřel oči a snažil se soustředit.No?Otevřel jsem nedočkavě oči.JO!Napoprvé!Dnes je vážně skvělý den!Gee byl u mě.Jak jsem cítil,usnul s hlavou těsně u mé.Natáhl jsem krk abych mu mohl dát malou pusinku na špičku nosu.Bolelo to,ale naštěstí to bylo brzo pryč.Pozoroval jsem jeho reakce.Nejdřív jen slabě zamihotal řasami.Pak si asi uvědomil,co ho probudilo a vytřeštně otevřel oči.Podíval se na mě. "Frankie!" zapištěl a vrhl se mi kolem krku. Byl jsem tak strašně rád,že jsem zpátky!Ale stejně jsem nepotlačil bolestné usyknutí. Gee se rychle stáhl. "Promiň miláčku.Bolí to,viď?Ten šmejd ti dal takovou řachu,že ti hnul krční páteří." "Jak dlouho jsem spal?" "Tři dny.Měl jsem o tebe strašnej strach!" "Kdy budu moct domů?" "Nevím,doktor říkal že pokud budeš v pohodě tak dva dny potom,co se probudíš." Za dva dny budeme doma!Jupííí! Přitulil jsem se ke své lásce v nejmíň bolestivé pozici a nejspíš znovu usnul.
Gerard´s pov:
Probudil se!Probudil!Konečně,po třech zoufalých dnech strávených u jeho postele.I když spal,pořád byl kolem něj frmol.Milony vyšetření.Nakonec přišli na to,že má jakousi posunutou krční páteř.Takže žádnej otřes mozku.Ale co když?Co když se nebude moct hýbat?Prý je to jedno z rizik.Ale teď je zpátky,dokonce mě může políbit.I když jsem cítil,že ho to bolí.Stulil se ke mně a já ho pusinkoval do vlásků tak dlouho,dokud neusnul.Pak jsem šel doktorovi ohlásit,že už se probral,ale že už zase znovu spí.Ten...osoba...ho nevybíravě probudil.A nebyl na něj zrovna milý.Dělal na něm pokusy a ptal se,co u toho cítí.Bylo mi z toho pěkně zle.On tam trýznil mýho Frankieho!Chtěl jsem na něj vyjet,ale on mě poslal za dveře.Jako ve škole.Asi po hodině mě zase pustil dovnitř.Frankie už seděl v posteli a propaloval jeho záda.Sedl jsem si vedle něj. "Pojď ke mně." zašeptal jsem,líbl ho za krk a obejmul. "Byl na tebe zlý?" "Já..já nevím Gee.Nakonec mi sdělil že mi vůbec nic není.Že se musím jenom rozhýbat.Jen má prý starosti o moji pravou ruku.Že mi ta pohnutá páteř skřípla nějakej nerv.Vůbec nic jí necítím,nemůžu hejbat prstama a vůbec s tou rukou nic dělat." Bylo mi ho strašně líto.Přišlo mi jasný,že teď nebude moct boxovat.Ale to bylo to nejmíň podstatný.Jak bude vůbec schopný normálně existovat s nepoužitelnou pravou rukou?Ne,já nesmím pochybovat,já ho teď musím hlavně podpořit.Pomáhat mu.Slíbil jsem,že se o něj postarám.Celý dva dny jsem byl u něj.Povídali jsme se,nebo jenom tak ležel u mě a koukali jsme na sebe.Konečně ho pustili.Nás pustili.Celou cestu domů jsem ho držel za ruku.Za tu zdravou,samozřejmě.Přemýšlel jsem,jaká je to výhoda,že jsme se nedávno přestěhovali do vlastního.Budu s ním moct být pořád.Posadil jsem ho na gauč a donesl nějakou minerálku.Měl žízeň.Podržel jsem mu skleničku u pusy aby se mohl napít. "Děkuju ti,Gee.Aspoň jednou ti dávám najevo,jak až moc jsem na tobě závislej." ušklíbl se hořce. "Ale Frankie,lásenko moje,udělám pro tebe co budu moct ale nemluv tak hloupě." "Omlouvám se,jenom...Je mi to strašně blbý takhle tě využívat." "Jsem tu pro tebe a ty to víš.Neobtěžuješ mě ani omylem.Miluju tě a to se nezmění.Víš to.Buď rád,že můžeš chodit,mluvit nebo tak.Tohle zvládnem,okay?Spraví se to,určitě.Jen potřebujeme nějaký čas." "Mluvíš docela rozumně.Jsi silnější než já.Buď u mě,Gee." Poslušně jsem k němu přiskočil a obejmul ho.Ani jsem si nevšiml,že celou dobu držím skleničku v ruce.A bohužel stále ještě ne prázdnou.Tak se stalo a trošku jsem nás zalil.No,trošku hodně...
Frank´s pov:
To prasátko nás polilo!Nemohl jsem si pomoct,ale přišlo mi to hrozně legrační.Prostě jsem se začal smát.Ani jsem si neuvědomoval,že mám mokrý kalhoty. "Poď jsem brouku,sundám ti to!" "Hele hele hele,na co to zase myslíte,pane Wayi?" hihňal jsem se jak školačka. "Na to že sám si ty perfektní gaťky nesundáš!" Vyzývavě jsem se postavil. "Tak dělej!Mmh?Tak co bude?" Gee ke mně popošel, rukama objal můj pas a nechal je spočinout na mém pozadí.Pěkně mě vytáčel,šmejdík jeden. Pak přesunul jednu ruku dopředu směrem k zapínání pásku.Nědělal to poprvé,přezka byla rozepnutá skoro ihned.Pak knoflík.A zip.Při rozzipovávání mě nevybíravě dráždil.No jo,jsem to ale prase nadržený.Docela na mně bylo poznat,že už jsme spolu celý čtyři dny nic neměli.Konečně mě toho mokrýho kusu hadru zbavil.Měl jsem na sobě jenom tričko a boxerky.Musel jsem vypadat vážně úžasně.Gee chtěl odnýst moje džíny do pračky,ale zachytil jsem ho zdravou rukou. "No no,kampak?" Vytrhl jsem mu ty kalhoty a hodil je na zem. "Ale ale,nějakej rozpálenej,ne?" "Však to se nedělá,víš?Tak hezky mě navnadit a pak si odejít." "A co přesně bych měl podle tebe udělat?" Znovu jsem nás svalil na gauč,tak šikovně že jeho ruku jsem nechal položenou v mém klíně.Nepatrně protahoval prstíky a já mu vyprávěl,co všecko by se mnou měl udělat. Není divu,že brzo už jsem to fakt nemohl vydržet.Vrhl jsem se na něj. "Ku*va!" "Co se děje,lásko?" "Já jen...ta ruka...nemůžu tě chytit jak bych chtěl." "Víš co?Dneska si tě budu hýčkat.Splním ti všechno co jsi teď řekl."A jak slíbil tak splnil. Bylo to všechno strašně hezký! Sice jsem byl pak tak unavenej,že jsem znovu usnul,ale nic mi v tom nemohlo bránit.Jsem přeci marod.Když jsem se probudil,Gee ležel pořád pode mnou.Takže jsem ani tak dlouho nespal. Líbl jsem ho na čelo,tak jako on budíval mě. "Vstávej!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | Web | 27. ledna 2008 v 21:18 | Reagovat

aojky.....ja jenom ... mAM na blogu svoje avatarky ... a chtelka bych na ne slyset tvuj nazor ... je to moje vyroba tak se jukni ... a pls ohodnot ..ju ?.. paaaa :)

2 XDXD XDXD | Web | 28. února 2008 v 21:09 | Reagovat

Ježiš, chudák Frankie, doufám že se mu ta ruka spraví O_o.. wow, zas další úžasná story prostě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama