Tes yeux,mon muerte

15. prosince 2007 v 0:08 | Anique |  Tes yeux,mon muerte
Další do sbírky jednorázovek.Jak asi poznáte,vypráví Mikey.Je to celý nějaký divný,napadlo mě to toi ráno když jsem čekala na autobus. A znovu vás moc moc moc prosím,komentujte.Já pak nevím co si mám myslet,jestli mi sem vůbec někdo chodí nebo jenom zbytečně blokuju místo na blogu.Stačí klidně i jedno jediný slovo:)

Seděl jsem v bezpečí svého auta.Nohu položenou na plynu,na dálnici jsem si to mohl dovolit.Měl jsem rád rychlé věci a moje krásně nablýskané červené autíčko mezi ně rozhodně patřilo.Ty chvíle jsem miloval.Kdy jsem byl sám mezi čtyřmi sedačkami,mohl jsem si pustit svoji oblíbenou hudbu jak nahlas jsem chtěl,dokonce si i zpívat i když jsem věděl,že to moc neumím.Chvilky svobody.Kdy za okny vlál studený vítr,možná i pršelo,ale mě bylo ve vyhřátém interiéru nádherně.Bílá středová čára.Spousta bilboardů po stranách silnice.Sem tam nějaká zatáčka.Odbočil jsem na té správné,ale tady už jsem musel trošku povolit plyn a donutit se nastartovat mozek.Cíl nebyl daleko,ale moje myšlenky ano.Zase nějakej rozhovor.A zase nuda jako obvykle.Vždycky jsem si stěžoval,že mě brácha nepustí ke slovu,že se nikdy nemůžu prosadit jako slavnej basák když zůstanu napořád ve škatulce bratr zpěváka.Přesto jsem neměl rád,když Gee z nějakýho důvodu nemohl na rozhovor přijít a mluvit jsem musel já.Nešlo mi to,často jsem plácal nesmysly.Ale musel jsem.A vůbec nejhorší bylo,když jsem věděl,že Gerard by přijít mohl,ale prostě nechce.Jako dneska.Sotva se doslechl,že ten rozhovor má být společnej s The Used,rezolutně prohlásil :"Tak pánové,příští čtvrtek mě sklátí chřipka." Jen aby nemusel vidět Berta.Moc jsem ho neznal,ani nevím co se mezi těma dvěma stalo,ale tak nějak jsem nepochyboval že on taky nepřijde.Ale kdo to okecá místo něj?No jistě,Quinn.To bude teda rozhovor,frontmani "na marodce",u mikrofonu já a Quinn.Myslím že zbytek kapely umře smíchy.A nebo se ukouše nudou.A moderátorku z nás klepne.Už to vidím.To bude zas řvaní jestli jsme to nevěděli dřív.Na co se nás můžou proboha pořád ptát?
Zaparkoval jsem svýho miláčka na čtyřech kolech za budovu a tichoučce vešel dovnitř.Byli jsme domluvení s klukama,že se sejdeme až na místě.Neohlížel jsem se okolo sebe,takže mě docela vyděsilo náhlé ale tiché "Baf!" za mými zády.Vystrašeně jsem se otočil.Jistě,byl to ten blbec Quinn.Neviděli jsme se snad dohromady ani pětkrát,ale vždycky si ze mě dělal srandu.Ale musím přiznat,že většinou mě opravdu rozesmál.To se povedlo málokomu.Vždycky mi dokázal zvednout náladu,takže ty chvilky kdy bych ho nejradši zabil byly opravdu jen ty první.Někdy jsem se na něj i těšil.Ale nepřiměl jsem se navrhnout mu,že bychom třeba mohli jít spolu někam zapařit.I ve svým věku se bojím poznávat nové lidi.Spíš se jim skoro vnucovat.Ne,to opravdu není můj styl.Snad i proto jsem dnešní rozhovor neodmítl.Abych si s ním mohl zase pokecat.No výraz pokecat je v tomhle případě relativní.Prostě jsem se těšil,až ho zase uvidím,až mě zase dobije tou jeho věčnou pozitivní energií. Musel jsem vypadat hodně rozzářeně když mi padl kolem krku. "Ahoj!Sem tak rád žes dorazil!Jak se těšíš na ten rozhovor?" vychrlil na mě strašnou rychlostí spoustu slov,chvilku mi trvalo než sem si to přebral,ale to už stál zase na půl metru ode mě a zjevně očekával odpověď. "Taky tě rád vidím.Vždycky tě rád vidím,třeštidlo." V byznysu je tohle úplně normální.Dva lidi se spolu baví jako nejlepší kámoši a nikdy nevíš jestli jsi tomu někomu opravdu sypatický nebo to jenom hraje.Ale já to myslel vážně.Asi jsem řekl moc,pár vteřin vládlo docela nepříjemné ticho.Moc jsem se rozkecal.Další pravidlo byznysu.Někdo je ti sympatickej?Smůla! Jednoduché.Očekával jsem snad pohrdavý pohled?Popravdě ne.Taky jsem se ho nedočkal.Teď zbývalo jen číst z jeho očí reakce.Já chci být sakra obyčejnej kluk,nechci se plácat jako zlatá rybka v sítích společnosti.Potkat přátele je zatraceně těžké. Usmál se,přišel ke mně a pročechral mi vlasy.Neměl s tím problém,byl přibližně tak stejně vysoký jako já.Nikdy dřív jsem si toho nevšiml.Stejně jako jsem si nikdy dřív nevšiml barvy jeho očí.
"Tak půjdem?Kluci už na nás určitě čekají!".Byl jsem ještě maličko v šoku,tak jsem se za ním trošičku opozdil.Koukal jsem do horního rohu místonosti,do toho stínu a srovnával ho s barvou Quinnovy duhovky.Bez urážky stínu,Quinnovy oči jsou mnohem zajímavější.Tu barvu budu dostávat z hlavy ještě hodně dlouho.Sám nevím,proč mě tak upoutaly.Radši jsem rychle zatřepal hlavou a doběhl ho.Celou cestu zase něco kecal a já zalamoval smíchy skoro až k dlaždičkám.On je prostě super.A teď je navíc můj kamarád.Teď už vážně.Kamarád.Fíha! Vlezli jsme do místnosti,kde se mělo natáčet.Bylo tam přetopíno,uprostřed jediná a k tomu docela malá pohovka.No kurnik.Sem se nevlezem ani v tomhle složení o dva členy chudším.Je nás...počkat...jedna,dva...moc.Je nás prostě příliš.Nevlezeme se sem ani omylem.Frank s Rayem a Bobem už tam byli nasáčkovaní a Jepha s Danem se je právě snažili nějak zpacifikovat (teda spíš vyhodit).A co my?My budeme mluvit!Přece nemůžeme stát.Budeme si muset nějak posedat na klín,tak jak to občas dělají Frank s Geem. Chrbvpz,kdo tohle vymyslel?Já rozhodně nechci sedět dole,to ne.Na Frankiem sedět nemůžu,toho bych rozmáčkl.Kluci co jsou menší než já mě taky vyhodili,že by přes mě nebyli vidět.Já už to vidím,plácnu tady sebou na zem a budu se celou dobu akorát tupě usmívat.Je nás lichej počet,stejně to nevyjde.No,možná jo,Frankie se s tou svou kostnatou prdelkou vmáčne i na opěradlo.Kdo mi zbývá? "Co tam stojíš jak na podojení?Sedej vole,ne?" smál se Quinn mým rozpakům když na mě zbyl zrovna on.Nemohl jsem storpocentně slíbit,že aspoň pět minut svýho pohledu věnuju kameře,to fakt ne.Když už jsem si všiml té magické barvy jeho očí,nedokážu se toho zbavit.Bude mě strašit ve snech.Jo.Ale zas lepší než celou dobu stát.Plácl jsem teda sebou,protože režisér už byl nervózní a choval se jako totální psychopat.Zpěváci nikde a ten zbytek se nedokáže ani domluvit na tom jak budou sedět.To je teda organizace.Známé červené světýlko oznámilo začátek natáčení.Vždycky jsem nenáviděl přímý přenosy.Zvlášť když jsem měl mluvit já. Jako bych to nečekal,první otázka byla,proč nemohli přijít frontmani.Já jsem teda omluvil Geeho,že je nějakej nechcípanej.A Quinn okecával Bertovu nepřítomnost.Všem muselo bejt jasný,že ti dva se prostě nechcou potkat.Bohužel i moderátorce.Zeptala se nás na to.Já jsem horlivě bránil neexistující bacily v Gerardově krku a Quinn radši držel hubu. Další otázka na ty dva. Tohle není hudební stanice,tohle je nějakej bulvár!Známe.Pomluvy4ever. Prej co ti dva spolu měli. Zdvořile jsme odpověděli,že nevíme.Byla to pravda,to nevěděl nikdo kromě nich. Ta ženská byla úplně otrávená,myslela že z nás něco dostane. "A co ty fotky,jak se líbají,to pro vás není dostatečný důvod pokládat otázky?" Začínám být vážně naštvanej. "Mě do toho vůbec nic není.Musíte se zeptat přímo jich,pokud se s vámi po tomhle ještě budou chtít někdy setkat.Ale pokud chcete znát můj názor na tu líbačku: bože,lidi,neberte to vážně.Znáte Gerarda.Je tak trochu extravagantní.To bych i já mohl mohl klidně tady na místě začít líbat třeba Quinna." Whaaaa!Že byl v tom čaji co jsem si ráno dal rum?!Tady melu absolutní nesmysle!Jenže...sakra!Quinn to bohužel vzal vážně a chtěl dát divákům názornou ukázku.Ne!Stop!Už stačí jeden cvok v jedné pokrevní linii.Nechci být další.Chtěl jsem ucuknot,jenže jsem se zase zapil do těch jeho hypnotických kukadel.Nenechal mě uhnout.Ježiši to bude trapas!Je pozdě!Jeho rty se přilepily na moje.Byly trošičku popraskané a voněly kávou.Na kratičký moment před dotykem jsem přemýšlel,jestli je jiné líbat muže než ženu.Možná jsem příliš emocionální,ale tohle všechno jsem dělal doopravdy.Naivní.Hloupý.Uhranutý.Začarovaný. Zamilovaný? Podvědomě jsem přivřel oči a sklonil hlavu na pravou stranu.Vžil jsem se do toho.Síla okamžiku.Poblouznění.Přitažlivosti.Možná se mi to zdálo,ale on si to užíval stejně jako já.Že nezdálo jsem poznal z toho,že to byl on,kdo náš polibek prohloubil.Jenže my byli přece v přímým přenosu!Ne,tohle nešlo.Možná kdybychom byli sami,kdo ví jak by to dopadlo.Ale ne teď.S posledním přitisknutím jsem naše rty oddělil. Pokusil jsem se zatvářit omluvně,protože Quinn se tvářil vyděšeně,že snad něco zkazil.Ne!Nezkazil!jenom mi způsobil menší šok.Během půl hodiny se staneme přáteli a pak dokonce.Co jsme teď?Cítil jsem ten magnetismus mezi námi.Ne,to nebylo hrané.To bylo doopravdy.Ale jak to může fungovat?Mám svoji ženu kterou miluju.Nevím jak je na tom on,k bulváru mám odpor a v řeči jsme k tomu ještě nedošli.Tohle se nemělo stát.Nebo mělo?Měl jsem si tohle uvědomit?Puberťačky v hledišti pištěly nadšením. A já byl rudý snad až na zadku.Věnoval jsem Quinnovi poslední pohled,abych zjistil,jestli tím zrychleným dechem jenom vyrovnává poslední minuty nebo jsem ho právě udusil.Už se zdál celkem v pořádku.Ani nevím,jak jsme ten rozhovor dotočili...
Hned potom jsem utekl do studené chodby.Z toho vedra se mi trošku točila hlava.Těžko se mi dýchalo a já nechtěl pokoušet svoje astma.Ale hlavně jsem chtěl přemýšlet.O tom co se stalo.I o tom co se stane.Dlouhými kroky si to ke mě čároval Quinn.Tvářil se smutně,umluvně.Kluci si ničeho nevšimli,nejspíš to vážně brali tak jak to mělo být myšleno původně a dál se o nás nestarali.Možná to bylo dobře.Nevěděl jsem co se bude dít.Ani co řeknu. Naštěstí začal Quinn. "Mikey?Já...ty...promiň.Neovládl jsem se." Koukal do země,obličej rudý jak vánoční krocan a rukou si prohraboval vlasy. "Neomlouvej se.To já za to mohl.Já jsem řekl že bych tě klidně políbil.Neber si to zle,ale udělal bych to znovu." Jeho výraz se během zlomku sekundy úplně změnil.Byl teď nedočkavý a natěšený. "Tak na co čekáš?" Rozhlédl jsem se kolem,všude byla pořád spousta lidí. "Tady ne,Quinne.Nechceš jít ke mně do auta třeba?Můžeme jet ke mně,nikdo nebude doma." Vím,bylo to rychlé,ale jediná vzpomínka na jeho rty ve mně vzbuzovala nečekanou energii a touhu. Kývnul.Vyšli jsme do deště.Smáčel nám vlasy,zamlžoval mi brýle,ale to pako Quinn poskakoval mezi kapkama a řepil se.Prostě smíšek.Upozornil jsem ho na drobný fakt,že poslepu k autíčku netrefím.zachichotal se a vzal mě za ruku.Jeho dlaň ohřívala tu mou a jeho prsty se propletly mezi mými. Jeho pevný stisk mi dával pocit bezpečí,takový jaký jsem s křehkou Aliciou nemohl nikdy mít.Věřil jsem jeho krokům stejně jako jsem věřil jeho polibkům.Byly tak opravdové jak jen mohly být.Nikdy předtím mě žádný muž nepřitahoval,ale nějakým způsobem jsem tohle nepovažoval za nenormální.Za obyčejné zamilované pobláznění.Sedl jsem si za volant a Quinn na sedadlo spolujezdce.Vevnitř byla docela zima,tak jsem zapnul topení.Ale ani jsem nestihl ruku položit zpátky,už ji držel ve své Quinn.Přitáhl si mě za ni blíž.Nebránil jsem se.Znovu mě líbal.Ale tentokrát jsem ho nechal pokračovat.Nechal jsem jeho jazyk ochutnat ten můj.Brejle ležely někde na zemi a já si jen stihl uvědomit,že bych je měl asi zvdnout abych si na ně nešláp.Ale neudělal jsem to.Radši jsem se věnoval Quinnovi.Nechtěl jsem aby to vypadalo že veškerou iniciativu nechávám na něm.Opatrně jsem mu zajel rukou pod tričko.nevěděl jsem,jestli chce pokračovat nebo ne.Ale nic nenamítal,tak jsem zajel ještě o kousek výš.jak rád bych mu ho na místě sundal. "Tak na co čekáš?" skoro na mě zavrčel. Chtěl jsem prohlásit něco duchaplného,ale nešlo to,slova se zasekla někde v krku.Mozek nespolupracoval. "Yeah,love?Máš rád sex v autě?" "S tebou kdekoliv.Tak dlouho jsem o tom snil..." Teď už jsem vypnul úplně a nechával se unášet extází z jeho dotyků a vůbec jeho přítomnosti.Mimochodem,zvukotěsný a ještě k tomu čouzený skla jsou velmi dobrá věc.
Nastartoval jsem.Oba už jsme byli zase oblečení a Quinn odpočíval na mém rameni.Cítil jsem se strašně šťastný.Bylo to to nejlepší co jsem kdy zažil.Netušil jsem,jak to vyřeším s Alic,ale v tuhle chvíli pro mě byl jen Quinn a ta nová láska mezi námi.Pohladil jsem ho po vlasech.Usmál se a ospale zamručel.Brýle jsem měl zpátky na nose a nohu na plynu.U mě doma si ho položím do postýlky a budem spinkat spolu.Máme za sebou náročný den.Pošeptal jsem mu to.Objal mě a dostal jsem roztomilou pusinku na nos.Podíval jsem se na něj.Vypadal tak nádherně. "Miluju tě!" pošeptal jsem mu."Já tebe taky."Odpověděl mi.

Skřípění brzd.Náraz.Hluk.Ticho.Křik.Miluju tě!Tma......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anaj Anaj | Web | 15. prosince 2007 v 10:21 | Reagovat

no dobre.. ta posledna veta totalne zmazala moj priblbly sentimentalny usmev na tvari :D budem sa tvarit, ze tam nie je.. :D:D

Quinn a Mikey <33 dvaja najuzasnejsi muzi na svete :D

2 pájina pájina | Web | 15. prosince 2007 v 11:33 | Reagovat

ten konec je pěkně drsnej ae jinak pěkný..

3 Eruvië Eruvië | Web | 29. března 2008 v 16:56 | Reagovat

ach bože, Quinn s Mikeym...waaaaau! už jen tahle dvojice zaručuje zajímavý příběh... ale tohle... tohle je něco naprosto dokonalého a nádherného... až mě obešla zima u toho konce...

4 Jesska Jesska | 13. května 2008 v 22:49 | Reagovat

awwwwwwwww to ma dostalo...akoze som sa tu usmievala a, ze waaaaaaaaaaa ale tak...ten koniec akoze niezeby bol zly ale taky nahly koniec rozpravky...sice aj take musia byt...ale ta dvojica ma fakt chytla awwwwwww

5 Petronajt Petronajt | E-mail | Web | 17. srpna 2008 v 23:01 | Reagovat

Áááách....No,až si to někdy přečtu znova,tak to vezmu tak,jak to je,ale pro dnešek se přikláním k ignorování poslední věty:-Dmám prostě nějako sentimentální náladu.ale je to vážně super.Navíc já,jakožto šmatlofil nejhoršího kalibru,chrochtám blahem:-)chtěla bych někdy číst něco s Mikeym a Bertem,ách,to by byla kombinace:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama