Wait for me 1

19. listopadu 2007 v 21:05 | Anique |  Wait for me
Neopatrným pohybem jsem rychle zaklapl nepříjemně zvonící budík.To už je vážně ráno?Připadalo mi,že jsem ještě ani neusnul.Za okny vládla nekonečná tma,kterou přerušila jen občasná sněhová vločka prolétající pod lampou veřejného osvětlení.Rozmrkal jsem unavené oči.Věděl jsem, že mému zraku to nepomůže,proto jsem hned nahmatal na nočním stolku brýle.Zdál se mi tak krásný sen,jen jsem si nemohl vzpomenout jaký.Ještě napůl ztracený v nádherném teple postele jsem se posadil.První pohled mi padl na kalendář.Pátek,třináctého prosince.Ne že bych byl pověrčivý,ale právě tohle se vždycky splnilo.V pátek přináctýho se vždycky něco sesype.Na moji hlavu i jiné tělesné části.Já se vážně bojím!Rozespale jsem vklopýtal do kuchyně.Můj jediný a ještě k tomu starší bratr už tam seděl.Jak může někdo vstávat tak nelidsky brzo?Tohle bylo snad poprvé,kdy se po ránu neládoval.Jen sklesle seděl a zíral do podlahy.Zoufale se na mě podíval.I když míval své slabé chvilky,měl jsme ho strašně rád.Teď mě potřeboval.Láskyplně jsem ho obejmul,tak jak to dělával on když jsme byli menší. "Neboj se Gee,zvládneš to." Okolo se rozprostírala stejná tma jako venku,takže jsem nemohl vidět jeho výraz.Možná se usmál,možná svěsil rty,opravdu nevím."Budu za tebou chodit,neboj se." Mluvil jsem radši já.Bál jsem se,opravdu jsem se o něj bál.Jak to dopadne?Ale oba jsme věděli,že tohle je opravdu nutný.Že sám se z toho nedostane.Ztratil víru sám v sebe,že to dokáže.To já jsem ho přihlásil na léčení.Sice jsem mladší,ale tolik rozumu abych poznal,že je můj velkej bráška trvale zfetovanej,mám.Domluvy nic nepomáhaly tak jsem se odhodlal k tomuhle.Možná mi za to byl i vděčný,nevím.
Chtěl jsem tam jít s ním,ale on mi jenom mateřsky připoměl školu.CO škola?Bych se mohl akorát tak.Vypadal,že mu na tom hodně záleží. "Nemůžeš nejít do školy kvůli trosce jako já.Já tam nechodil a podívej se na mě.Nechci abys takhle dopadl." Objal jsem ho.Projednou jsem věřil že to myslí vážně.Nebyl pod vlivem,poznal jsem to z toho,jak se mu třásly prsty,stejně jako z jeho bledého obličeje.Ale v mysli jsem byl pevně rozhodnutý.Kašlu na školu,půjdu za ním.Projedenkrát se nic nestane.Předstíral jsem,že jsem normálně odešel,ale ke škole jsem nedorazil.Zasekl jsem se v parku.Gee měl být v léčebně až na devět,takže jsem měl ještě čas.Poprvé za školou.Posadil jsem se na opěradlo lavičky a batoh si položil k nohám.Sledoval jsem,jak látka pomalounku nasává sníh roztopený mým teplem.Jak vytváří nádherné obrazy,rozpíjí se do stran a odbourává hranice.Půl deváté.Sledoval jsem lidi,kteří chodili okolo.Jakejsi maličkej prvňáček,co nejspíš zaspal.Starý muž o berli,snažící se nesklouznout po uchozeném ledu.Maminka s kočárkem.Učitelka táhnoucí za sebou školku na procházku.Jenom Gee pořád nikde.Za pět devět.Tak to už nestíhá ani můj superbrácha.Za minutu.Najednou se vyřítil zpoza rohu a fofroval až za ním tmavé vlasy vlály. "Gee,počkej." Ohlédl se ale nezastavil.Rychle jsem seskočil a běžel za ním. "Miško,co tu děláš,říkal jsem ti že máš jít do školy." Teď už nevypadal že by to myslel vážně.Byl rád že jsem tady.Tady a nikde jinde. "Nemohl jsem tě v tom nechat." Chtělo se mi brečet,přece jenom jsme spolu trávili veškerý čas a nedokázal jsem si představit,jak to teď bude.Budu bydlet sám.Smím ho sice navštěvovat,ale to mi nenahradí vůbec nic.
Nepustil jsem ho ani když jsme vešly za brány toho ústavu.Už vím,co znamená léčba šokem,protože jakmile se někdo dostane sem,zapomene i na to,že si chtěl dát dávku.Z leknutí.Takhle děsivě nevypadá ani Gerardův pokoj!Budova byla tmavá a i z takovéhle dálky jsem mohl skoro vidět každou jednu pavučinu.Některá okna byla vytlučená,jiná zabedněná.Ani zahrada nevypadala o moc líp.Trochu jsem se zastyděl,když jsem se přistihl myslet na to,za kolik vteřin vyskočí z některého hustého a strašidelného keře něco ve stylu godzily.Lipová alej lemovala popraskanou štěrkovou cetičku.Radši jsem se podíval zpátky na brášku.Vypadal stejně vyděšeně jako já.S tím rozdílem,že on tu teď bude bydlet,on si musí zvyknout.Otevřel silná dubová vrata a nechal mě vejít dovnitř.Studená chodba byla dlážděná černými a bílými kachličkami.Nikde žádné dveř,nic.Šli jsme dál.Za prvním rohem jsme konečně uviděli nenápadná dvířka do nějaké kanceláře.Zaklepal jsem.Zevnitř ze ozval hluboký ženský hlas. "Dále." Gerard vešel první. "Vy jste?" "Gerard Way." Našlav kartotéce nějaký lístek. "Ano,jistě.A vy?" "Bratr,jenom doprovázím." "V tom případě vás prosím abyste počkal venku.Asi tak za půl hodiny se můžete vrátit a pomoci vašemu bratrovi vybalit si věci." Vyšpulila odporné ropuší rty a nevybíravým mlasknutím mě v podstatě vyhodila.Poslechl jsem ji.Přesto jsem nešel daleko.Kecnul jsem k zemi a dřepěl a čekal. Zdáli se začaly ozývat opatrné krůčky.Ta osoba našlapovala jako myška.Ani jsem nedýchal.Co když je to nějaký psychopat?Ve zlomku vteřiny vykoukla za zlomem stěny černovlasá hlava.Byl to muž,spíš ještě kluk,nějak v mém věku.Tvářil se hrozně vyplašeně.Oči měl modré jak lesní studánka protkaná paprsky noci.Pramínky vlasů mu padaly do očí.Měl je ještě delší než já,a to už je co říct.Ne učesané,ale jemné a hladké.Ještě se mu v nich třpytilo pár vloček.Bál se,měl to v očích. "Promiň,ty tu taky čekáš?" promluvil zvláštním vychraplaným ale přitom jemným hlasem.Je plný protikladů! Zakroutil jsem hlavou. "Já tu čekám na bráchu,on je teď vevnitř." Přičapnul ke mě.Prostě dřepěl a koukal se do země.Bylo mi ho líto. "Ty jsi tu sám?" zeptal jsem se.K mému překvapení se po tváři skutálela slzička.Rychle ji setřel,ale stejně se na mě nepodíval.Jenom kývnul. "Promiň." řekl jsem pouze."Jak se jmenuješ?" musel jsem prolomit nepříjemné ticho. "Bert." "Mikey." podal jsem mu ruku.Jenom se zachumlal hlouběji do bundy.Bylo mi to trapný,radši jsem tu svoji rychle stáhnul.V tu ránu rozrazil dveře Gee.Z výrazu jeho obličeje jsem nemohl přečíst vůbec nic. "tak co bráško?" "Ále,budu prý na pokoji s njakým psychotikem,co ho nechtějí vzít ani na psychárnu,dokud si to neodkroutí tady.Tak si du rychle zabrat tu postel,na které mě nebude moc vidět,abych ještě nedostal do úsměvu.Nějakej Bert McCracken." Podíval jsem se na něj a pak na Berta.Je to pravda?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mokas Mokas | E-mail | Web | 19. listopadu 2007 v 21:14 | Reagovat

Připoj se k mé rychlovce na mém blogu a obhaj svůj oblíbený žánr muziky..... rychle rychle

yourfun.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama