Sun sometimes wakes up bloody 6

12. listopadu 2007 v 21:22 | Anique |  Sun sometimes wakes up bloody
Tu noc jsem spal neklidně,spíš vůbec ne.Zdály se mi strašné sny.A většinou v nich hrál hlavní roli Frankie.Jenom dřepěl a plakal.Nic víc,nic míň.Já stál opodál,připoutaný silným řetězem k obrovské skále.Nemohl jsem hnout ani hlavou,natož přiblížit se k němu.Nevěděl jsem co se mu stalo a to mě rozčilovalo ještě víc.Chtěl jsem být v jeho blízkosti a postarat se,aby byl v pořádku.Tmavé vlasy mu překrývaly oči,přesto jsem skoro mohl vidět jeho výraz.Zoufalý a zlomený.
Náhle jsme se probudil.Seděl jsem na posteli a ze spánků mi stékaly tenučké pramínky studeného potu.Ne!Už bylo světlo,ale nevěděl jsem ani přibližně kolik je hodin.Půl deváté.Už půl hodiny jsem u něj mohl být.Už půl hodiny jsem mohl koukat do jeho nádherného obličeje.Už půl hodiny jsem se mohl pokoušet odčinit svoji chybu,i když vím,že to nejde.Ale myslím,že nejpravděpodobněji bych už půl hodiny brečel na nejbližší lavičce od nemocnice a všechno si zas a znovu vyčítal.Šel jsem si radši udělat kafe.Energie,to je přesně to co potřebuju.Nebo jeho úsměv?Donutil jsem svůj mozek vnímat radši hořkou vůni tmavé tekutiny.Její hladina se pohybovala v rytmu mých klepajících se prstů.Vytvářela hustou pěnu jako sníh všude za oknem.Hrnula se přes okraj jako obrovská nezadržitelná lavina.Nedbala ohledu na okraje hrníčku.Dělala si co chtěla.Rychle jsem ji slízl.Na jazyku jsem ucítil její hořkou ale přitom ne nepříjemnou chuť.A teplo.Rozpínavé teplo šířící se celým mým tělem s tím jediným dotykem.Možná jsem si malinko opařil jazyk,kapku to zaštípalo,ale dál už jsem necítil nic.Dál jsem usrkával teď už poslušnou pěnu a užíval si,jak je krásně jemná.Držel jsem hrnek v dlaních uchem od sebe.Pěna už byla dávno pryč stejně jako ostatní obsah.Zůstal jen vysušený lógr.Mohl bych si z něj zkusit vyvěštit budoucnost.Ne,radši ne.To bych dnes ani nevyšel z bytu.Už nikdy bych nevyšel z bytu.Možná ani z pokoje.
Vrazil jsem hrníček do dřezu a šel se oblíknout.Žádný extrémní vyfikundace.Triko,džíny,mikinu,v chodbičce boty a kabát.Šálu jsem si zase jako ten večer obmotal skoro přes půl obličeje.Zase hustě sněžilo.Jedna vločka po druhé se mi usazovaly do vlasů.Opatrně jsem je vytřásl a pokračoval dál.Čím jsem byl blíž té proklaté budově,tím pmaleji jsem šel.Táhla mě tam stále větší síla,ale ta opačná byla mnohem výraznější.Nevěděl jsem co vlastně chci.Sedl jsem si na lavičku a naposledy se jal všechno si rozmyslet.Zavřel jsem oči.Do zorného pole se mi neznámým způsobem dostal Frank.Měl na sobě takovou tu nemocniční noční košili a nad hlavou svatozář.Víčka měl sklopená.Zpod jednoho z nich se vyhrnula tmavá slza.Byla to...krev.Koulely se dolů jedna po druhé a zbarvovaly jeho tvář do ruda.Najednou prudce rozevřel oči."Gee..." slyšel jsem jakoby z velké daláky.Jsem sobec,ku*va,strašnej sobec.Zraním ho,ublížím mu,a pak se mu nemůžu ani omluvit.Jenom proto,že jsem sakra sobeckej.Bojím se,že mě vyhodí a já na tom budu ještě hůř než jsem.Jenomže ten šmejd jsem já!Ve zlomku sekundy jsem vstal a skoro se rozběhl.Musím,musím tam jít!
Zase jsem koukal na ty divně bíle polstrované dveře a čekal co se bude dít.Neklepal jsem,stejně mě nemohl slyšet.Jen jsem si dodával odvahy.Prudce jsem se nadechl a vešel.Frankova střapatá hlavinka byla otočená k oknu,takže mě nemohl ani vidět.Přišel jsem blíž.Opatrně jsem ho pohladil po rameni.Škubnul sebou.Strašně se lekl,poznal jsem to.Díval se na mě jako na zjevení.Chvíli jen bezcílně pohyboval rty.Nic jiného jsem nedokázal pozorovat.Pak ze sebe ale vypravil pouhé."Ty?" "Jo,jsem to já." "Neslyším tě,ale chtěl bych ti něco říct.Poožádal jsem Mikeyho ať mi tě sem pošle.Promiň,promiň promiň.Nevím čím jsem tě tenkrát naštval,ale je mi to strašně líto.Omlouvám se ti." Zíral jsem na něj jak největší pitomec pod onou žhavou koulí zvanou slunce.On se omluvá mě?Ne,to nejde. Chtěl jsem mu to říct,ale zas jsem si uvědomil,že mě neuslyší.Najednou jsem dostal nápad.Vyndal jsem z kapsy mobil a všechno mu to napsal do textovky. "Frankie,prosim te,dokazes mi odpustit?To ja jsem ten kreten,co vsechno zkazi.Nechtel jsem ti ublizit,byl jsem ozralej jak puma.Ty vubec za nic nemuzes.To vsechno ja.Vyhod me,klidne me zmlat,pochopim to.Pochopim ze uz me nikdy nebudes chtit videt.Ale nedokazal bych zit s tim ze jsem se ti ani neomluvil." podal jsem mu telefon a s klepajícím srdcem čekal na odpověď.Podíval se na mě a já se v tu chvíli cítil jako nahý.Průhledný.Jako bych mu dával číst všechny svoje pocity. "Tobě bych odpustil snad i kdybys mě zabil.Můj zku*venej život nestojí za to aby ses kvůli tomu trápil.Běž klidně domů a nemysli na mě.""Nerikej tohle.Urcite mas nekoho komu na tobe zalezi." Zakroutil hlavou. "V tom pripade mas ted me.Nechci aby to vyznelo jako prazdna fraze,ale nenecham te samotnyho dokud nebudes okay.Neni to jenom nejaka odplata nebo neco takovyho.Potrebuju citit ze jsi v poradku." Nevěřícně na mě koukal.Vypadal tak nádherně.Měl mírně pootevřené rty,plné překvapení.A já v tu chvíli věděl úplně přesně,co mám dělat.Chytil jsem svůj mobil a jeho dlaň do jedně ruky a pamaličku,opravdu pomalu se přitahoval.Moje rty přesně pasovaly do jeho,moje tváře byly přesně tvarované aby se dotkly těch jeho v tom jediném jedinečném momentu.Nevím jestli to bylo správné,ale bylo to to jediné co jsem chtěl udělat.Po maličké chviličce jsem se odtáhl.Šeptal jsem mu pořád dokola "Promiň." Věděl jsme že mě nemůže slyšet,ale mě v takovýchle situacích uklidňovala jenom a zoufalá blízkost mezi mými rty a jeho uchem. "Co se to stalo,Gee?" "To co se melo stat,Frankie.Potrebuju te,zoufale moc te potrebuju,mam takovej dojem ze...asi..." Nechal jsme nedokončeno.A on si místo odpovědi přitáhl sám blíž moji hlavu. "Tak dlouho jsem tě miloval.Tajně.Teď jenom přemýšlím,jestli tohle není vlivem prášků a já nemám halucinace.Něco takhle dokonalýho jsem si nikdy ani nedokázal představit."Chtěl jsem mu dokázat,že jsem opravdu tady a že všechno tohle myslím smrtelně vážně.Nechtěl jsme ho líbat,přišlo mi to ukvapené.Prostě jsem ho jenom pohladil po tváři.Drsná kůže na mých dlních se setkala s jizvami a maličko je poškodila.Z rány začal znovu téct pramínek krve.Co jsem to za debila?Znovu jsem ho zranil!Ne,to přece nejde!Vytáhl jsem z kapsy čistý kapesník,rychle ho namočil pod kohoutkem a začal mu to červené neštěstí smývat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niky Niky | Web | 12. listopadu 2007 v 22:00 | Reagovat

Moc kráásná povídka. Jsem zvědavá jak to skončí...

Prosííím, ať to dopadne dobře!

2 alexis alexis | 13. listopadu 2007 v 16:02 | Reagovat

jo fakt hezký..

3 XDXD XDXD | Web | 28. února 2008 v 16:20 | Reagovat

Neeee, proč to je předposlední díl, já z toho umřuuu x'O.. jinak moc hezké:D..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama