Sun sometimes wakes up bloody 3

1. listopadu 2007 v 22:56 | Anique |  Sun sometimes wakes up bloody
Vyšel jsem do studeného rána.Před očima jsem pořád viděl ty stopy krve ve sněhu.Připomínalo mi to nějakou pohádku,ale nemohl jsem si vzpomenout jakou.Pohádky jsem přestal číst už hodně dávno.Poznal jsem už tenkrát že jenom lžou a slibují to pořád omílané Šťastně až do smrti.Všechny sakra lžou!A to je pouští malým dětem.Vtloukají jim do hlavy všechny ty krásné princezny a udatné rytíře.Pak vyjdou na ulici a všechny iluze se jim zbortí.Kde je ta moudrá stařenka co pomůže když ji potřebují?Kde je ten statečný princ co je zachrání před zlem světa?Odpověď je jednoduchá-v pohádkové knížce.Ale tam moc nepomůžou.A zůstaneš sám,ztracený,se zoufalým pocitem beznaděje.Nevěříš že ti někdo pomůže.Nevěříš v nic.Jenom doufáš že ti někdo neublíží aby jsi pomoc potřeboval a nedočkal se jí.Prosíš.A čekáš kdy se stane pravý opak.Kdy ti bude ublíženo,nebo,co hůř-sám ublížíš....Ne!
Vítr mi cuchal vlasy a já šel dál proti němu.Zdál se ostrý jako břitva a chladný jako led.Řezal mě do tváří a já se snažil nevnímat ho.Obmotal jsem si šálu až k očím.Skrze silnou vlnu pronikaly tenké pramínky vydechované páry a vytvářely ve studeném okolí nejrůznější obrazce.Kolečka,srdíčka,kytičky i různé ostřejší tvary-hlavně ty podobné střepům rozbité skleničky.Ne!Už z toho šílím!Není trochu brzo?Není,už je to skoro 12 hodin.Už tak dlouho.Znovu se mi vkradla do mysli záludná otázka.Žije ještě?Vzdušné úlomky mi rotovaly kolem hlavy a dorážely čím dál blíž.Zakryl jsem si ji rukama a dal se do běhu.Slabé nohy mě jen taktak nesly.V hlavě jsem pořád slyšel hlasy a nemohl je nikam zařadit.Nevěděl jsem komu patří ani co po mně chtějí.Zatočil jsem se na místě,oči pěvně zavřené. "Nechtě mě už být!"zakřičel jsem do prázdna.Nazdařbůh jsem pozvedl víčka.Koukal jsem směrem k nebi.Do mého zorného pole se tyčila vysoká štíhlá ozdobná věž kostela.Tak dokonale souměrná a přesná,stvořená k obrazu božímu.Něčeho vyššího co má právo trestat i odpouštět,brát i odměňovat.Neznámá síla mě táhla směrem k velkým dubovým vratům.Ani jsem nestíhal zvedat nohy.Otevřel jsem dveře.Do nosu mě praštila zatuchlá vůně staletého dřeva.Nikdy jsem do svatostánků nechodil,nevěděl jsem jak to tu chodí.Slušně jsem si u vchodu otřel boty a po zaprášeném koberci mezi lavicemi se šoural dopředu k oltáři.Klekl jsem si před něj.Viděl jsem to v pár filmech.Neumím se modlit,prostě jsem jenom sepjal ruce a sklopil oči.Nechtěl jsem se dívat přímo do toho zkoumavého pohledu Madonny shlížející z velkého obrazu nad oltářem přímo na mě. "Copak se děje,Gerarde?" Polekaně jsem se rozhlédl kolem sebe.Nikde nikdo..."Kdo jsi?Ukaž se mi!" "To není podstatné.Podstatný jsi ty.Přišel jsi sem pro odpovědi,nuže ptej se." Ten hlas se nepřirozeně rozléhal po prázdné místnosti a odrážel se mezi kachličkami a prolétal každým místem několikrát.Bolely mě z něj uši.Přemýšlel jsem.Mám?Nakonec jsem se rozhodl. "Žije?" nepochyboval jsem že ví o čem mluvím. "Ano,ale bylo to o fous.Ještě milimetr hlubší rána a nepřežil by.Měl štěstí.Ty jsi měl štěstí.Nebude tě žalovat." "Bude stačit když se mu omluvím?" "Možná ano,ale ....On už tě nebude chtít vidět,věř tomu.Málem jsi ho zabil..."" Já vím!" rozkřikl jsem se.Můj hlas zněl jinak než na jaký jsem byl zvyklý.Zoufalecky a uboze a mnohem pisklavěji.Rozléhal se mezi sloupovím,studeně a tvrdě.Sám jsem se ho lekl. "Ale co mám dělat?" začal jsem s naoko klidnějším přízvukem. "To si musíš vyřešit sám...Jenom ti říkám,že něco udělat můžeš.Je to v tobě,a až přijde chvíle,kdy to budeš potřebovat ukáže se ti cesta srdce a osvítí tvoje činy." Jsem ještě pořád tak ožralej nebo prostě jenom tak blbej?Nepochopil jsem ani slovo. "A kde ho najdu?Slyšíš?Kde ho najdu?" Žádná odpověď.Ten neznámý odešel.Prostě mě tam tak nechal.....A zanechal ve mně ještě větší zmatek než když jsem sem přišel.Jak?Co?Proč?....Ničemu jsem nerozuměl.Naposledy jsem se v němém úžasu uklonil dobré madonně a pozpátku vycouval zpět na ulici.
Zase ta strašně lezavá zima.Chladnými prsty mi šmejdila po krku a po tvářích.Než jsem stihnul znovu nasadit šálu,stihla prozkoumat i vnitřní části mého těla.Zamrzaly mi hlasivky a studený dech se zasekával hluboko v plicích.Paralyzoval moje útroby,i srdce jakoby mi bilo pomaleji.Jen myšlenky proudily rychleji.Mám ho jít hledat hned?Co udělám když (nebo až?) mě vyhodí?Co mu řeknu?Vždyť sakra ani nevím co stalo!
Rozhodl jsem se.Musím ho najít!Hned teď....Ale kde?Chtělo by to zeptat se Mikeyho.Ale u toho taky nevím vůbec nic!Je to můj brácha,ale...Tak jak mám začít?Práskl jsem se do čela.Nemocnice!Tam určitě bude....Ale tím si nepomůžeš,ty idiote!Nevíš jak se jmenuje ani jak vypadá,nevíš vůbec nic! Sníh mi křupal pod nohama a místy odhaloval pod teplem mé boty dlážděný chodník.Na světlé obloze byl vidět měsíc i když bylo teprve dopoledne.Všechno bylo tak nějak na hlavu.Šel jsem domů,spíš bych měl říct chtěl jsem jít domů.Ale když jsem najednou zvedl oči,stál jsem před nemocnicí.Vzpomněl jsem si na ten hlas v kostele.Ukáže ti cestu...Že by myslel tohle?Ale když už jsem tady...odhodlaně jsem došel k vrátnici." Ehm,dobrý den.Včera v noci vám sem přivezli jednoho kluka.Nevím jak se jmenuje,viděl jsem ho prvně.Když ho odnášeli,vytrousil klíče.Rád bych mu je vrátil.Můžete mi říct kde bych ho našel?" Původně se mi to zdálo jako dobrá lest,ale když jsem to vyslovil,připadal jsem si děsně průhledný.Naštěstí mě ten muž neprokoukl a odeslal mě na pokoj 13.Třináct?Nešťastné číslo.Ať není nešťastné i pro mě...Prosím.Omluvím se mu a už ho nikdy neuvidím.Bude to tak dobře.Doufám.
Stojím před pokojem.Už pět minut.A snažím se nevyšlapat svým stepováním důlek.Pořád se nemám k tomu abych zaklepal na dveře potažené bílou parodií kůže.Bojím se co mě tam čeká.Co když mi dá taky co proto?Prsty se mi klepou jako při maturitě.Přibližuji je opatrně až se nakonec dveří opravdu dotknu a slabě zaťukám.Čekám..... "Dále" ozve se zevnitř unavený hlas....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee Dee | 2. listopadu 2007 v 15:14 | Reagovat

Toto by mohlo byť súčasťou biblie...

2 Anaj Anaj | Web | 3. listopadu 2007 v 19:52 | Reagovat

Tesim sa na pokracovanie ako mala... Pises to nadherne zaujimavym stylom jazyka.. Uplne ocarujuce :)

3 XDXD XDXD | Web | 28. února 2008 v 16:03 | Reagovat

Hey, součást bible xD.. To bych pak byla sakra pobožná xD.. A anaj má pravdu, to je naprosto..prostě zázrk boží xD..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama