Son of Egypt 2

14. listopadu 2007 v 15:04 | Anique |  Son of Egypt
Všichni na mě koukali.Ano,stál jsem mezi otroky a připadal si neskutečně trapně.Zavrtal jsem pohled hluboko do země,ale Frankovu dlaň jsem nepustil.Ale on je taky otrok,pouhý sluha.Teprve teď jsem si to uvědomil.To já jsem syn faraona,ten který by měl mít všechno pod kontrolou.Ale já nemám!Ré vyvolil tohoto muže,spíš chlapce,aby mi změnil život.Mám ho poslechnout?Zvedl jsem oči zpět k jeho tváři.Nepřestal se usmívat.A já se cítil naprosto neskutečně.Jakoby tisíce posvátných skarabeů spěchaly po mých nohou,lechtaly mě a tím nutily smát se.Ale zároveň mít strach,co mi udělají.Co se stane?A proč to není nepříjemné?Proč zůstává jedině ten pocit štěstí?Otázky se mi míhaly v hlavě jako voda v Nilu.
Otec si mezitím stihl vybrat tři nové otrokyně.Přišel si pro mě.Prý jestli jsem si vybral."Hathor mi vybrala,otče." Hathor,bohyně lásky.Je tohle láska?Nevím,nikdy jsem se o ni nezajímal.Ale to co se děje teď;je to jiné a přitom krásné,neznámé a přitom mi to dává pocit bezpečí.Jako bych se vznášel na obláčku.S Frankem. "V tom případě,pojďme.Nezapoměl jsi,doufám,že jsi dědic a jednou budeš potřebovat následníka.Zatím si užívej,ale.." zvedl varovně prst.Chápal jsem ho.Osud této dynastie závisí na mě.Několik okamžiků jsem přemýšlel i nad tím,že bych následnictví postoupil ve prospěch mladšícho bratra.Ale v neprospěch země.Měl jsem ho moc rád,ale nevěřil jsem,že by dokázal vládnout Egyptu.Ré,odpusť mi,ale záleželo mi víc na zemi než na něm.Myslím že by ani nechtěl.Já musím zajistit pokračovatele.Ale jsem příliš mladý.Až to přijde,budu to řešit,teď je mým osudem něco jiného.A to něco se jmenuje Frank.
Povzbudivě jsem se na něj usmál a chtěl ho táhnout za sebou.Nedal se.Zčervenal do barvy granátového jablka. "Směl bych,rozloučit se s matkou,prosím,mocný?" Stisk mé ruky povolil a já se jen díval.Přišel k jedné z mnoha žen,které měly být za chvíli odvedeny.Nevím kam,nikdy jsem se o osudy otroků nezajímal.Poklekl před ni a zašeptal."Sbohem,maminko.Jednou se sejdeme,věřím tomu."Skoro plakal.Žena se sklonila a vykroužila nad jeho hlavou neznámé znamení.Nakonec ho políbila na čelo. "Sbohem,Frankie."
Pak už ji stráže vlekly někam ze dveří.Neměl jsem sílu je zadržet,i když bych mohl.Radši jsem přišel blíž k Frankovi a jemně mu položil ruku na rameno.Chytil ji do své dlaně.Vytáhl jsem ho zpět k sobě.Opustili jsme místnost a vydali se přes celý palác směrem do mé ložnice.Nemohl jsem si nevšimnout jak fascinovaně zírá na všechno bohatství okolo.Vždycky jsem z něj byl unešený taky.Ne dnes.Dnes bych věnoval všechny tyhle poklady za to,kdyby se takhle díval na mě.Nechtěl jsem si to přiznat,ale začínal jsem padat čím dál hlouběji do pasti vlastních citů.Zpevnil jsem stisk,ale ne tolik,aby ho to bolelo.Rozhrnul jsem korálkové závěsy a nechal "hosta" vejít prvního.Neměl bych,vím to.To on je můj otrok.Ale vůbec mi tak nepřipadal.Cítil jsem něco jako dluh,nevím.Vrátit mu vše,čím se do něj osud podepsal.On není otrok,on je kouzlo...
Posadil jsem se na svoji postel.Byla nádherně měkká,pokrytá nejdražšími látkami z celého světa.Prstem jsem pokynul Frankovi,ať jde blíž.Bál se,viděl jsem to.Já taky.Nevěděl,co dělat.Já taky ne.Nesměle se posadil vedle mě.Já znovu našel jeho prsty a propletl je mezi své.Je tohle normální?Pořád očima hypnotizoval podlahu.Jemně jsem chytil jeho bradu a otočil ji k sobě. "Podívej se na mě." Odhalil závoj tmavých řas a mě se už podruhé málem zastavilo srdce. "Co..co mám dělat,pane?" "Nevím."přiznal jsem popravdě. Položil jsem se na postel a vzal ho s sebou,nohy nechaje na zemi.TeĎ jsme na sebe neviděli."Povídej mi něco."dostal jsem ze sebe."A co,pane?" "Všechno.O sobě,o tvé rodině,o tvé zemi.Prosím." Křečovitě stiskl víčka a zakroutil hlavou.Mohl jsem vidět,jak se mu z očí vyhrnuly slzičky.Bylo mi jedno,že tohle není správné,ale setřel jsem je vlastním rukávem.Několikrát za sebou.Už neplakal,možná proto že už jsem se víc neptal. "Sluší ti to,když se usmíváš." Musel jsem mu to říct.Odjakživa jsem byl upřímný,někdy až moc.Začervenal se.Teplo,které z něj sálalo by ohřálo vodu v bazénku s krokodýly tak,že by z něj byl jeden velký kotel krokodýlí polévky. Položil jsem se zpět,neschopen absolutně čehokoliv.Chtěl jsem ho poznat blíž,byl pro mě jako zakázaná komnata.Netoužil jsem ho mít jako sluhu pro potřeby svého těla,chtěl jsem aby byl se mnou.Jenom to a nic jiného."Nechtěl by ses jít projít do zahrad?" zeptal jsem se ho.Nadšení v jeho hlase,když odpovídal,mě téměř odrovnalo.Vstali jsme z pokrývek a ruku v ruce jsme vyšli z pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 christina christina | 14. listopadu 2007 v 18:08 | Reagovat

mazec!! skvělej příběh

2 Dee Dee | Web | 15. listopadu 2007 v 16:13 | Reagovat

W.O.W...

vieš ono to je tak. že pri zlých príbehoch nenechávam komenty, pri dobrých áno, a pri niečom takomto zabúdam písať....♥

3 XDXD XDXD | Web | 28. února 2008 v 17:37 | Reagovat

Tak samo jak Dee.. To s tou krokodýlí polévkou mě odrovnalo xD.. Skoro jako pŕedstava Geeho egypťana.. je to úžasné..

4 →☼fallen angel☼← →☼fallen angel☼← | Web | 23. srpna 2008 v 18:10 | Reagovat

heh krokodýli xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama