Don´t leave me,my love...

4. listopadu 2007 v 19:44 | Anique |  Don´t leave me,my love
Všechno je černé,všechno.Obloha plná dešťových mraků z kterých se jen a jen rozpršet.Povlečení na mojí posteli.Ještě asi týden zpátky bych řekl naší.Naší...Proč tu nejsi se mnou?Chybíš mi,strašně mi chybíš...Objímám tvůj polštář a myslím na to,jak jsi ho po mě hodil když jsme tu spali poprvé.Pořád je na něm cítit tvoje vůně.Položím na něj svoji hlavu tak jako jsi to dělával ty,aby jsi na mě viděl,když jsme si dlouho do noci povídali.Drželi jsme se za ruce a koukali si do očí.A já vím že už se to nikdy nevrátí.Ty se nevrátíš.Po tváři mi stéká osamělá slza.Tak opuštěná jako já.Myslel jsem že už mi nezbyla ani jediná.Ale pro tebe se vždycky nějaká najde.Nedokážu to,ne,bez tebe ne!Nedokážu být silný.To jsi byl vždycky ty.Když jsi mě uklidňoval,vždycky jsem zabořil hlavu do tvého náručí a ty jsi mě hladil po vlasech.Proč tu teď nejsi?Z tvého nočního stolku vytáhnu knížku.Otevřu ji na straně 23.Tolikátého jsme se poprvé potkali,pamatuješ?Na tu stránku jsme založili náš čtyřlístek.Našli jsme ho zrovna když jsme slavili první společný rok.Vylisovali a dali sem.Pootočím o pár stránek dál.Druhá vzpomínka na tebe.Křížek co jsi nosil na krku.Nikdy ho nemůžu nosit,nejde to.Tenký stříbrný řetízek mi proklouzl mezi prsty jako štěstí které jsem v tobě našel a vrátil se opět na popsané stránky.Nechtěl být zmáčený dalšími přívaly slz.Rychle jsem si otřel oči.Zaklapl jsem knížku a vrátil ji zpátky.Přesně na místo kde jsi ji každý večer odkládal,když jsi se jemným polibkem začal věnovat mě.Už nikdy nebudeš moct.A já budu až do konce života sám.Nedokážu na tebe zapomenout.Pořád tě miluju a nikdy nepřestanu...
Zoufale se sbírám z našeho hnízdečka lásky.Nikdy nikdo nenahradí tvoje místo,slibuju ti to...Zastelu zpátky tvůj polštář,popadnu v umyvadle jedinou rudou růži a opouštím byt.Náš byt.Nikdy nezapomenu na tvůj pohled kdy jsme se sem usidlovali.Oba jsme byli tak strašně šťastní.Byli jsme zamilovaní a konečně jsme se stěhovali do vlastního.A ty jsi říkal že mě nikdy neopustíš.A vidíš,opustil.Ale nic ti nevyčítám.To já.Měl jsem tě to ráno zdržet.Měl jsem tušit že se něco stane.Měl jsem tě k sobě přitisknout a pošeptat ti jak tě miluju a nenechat tě odjet tím prokletým autobusem.
Pomalu scházím schody a otvírám dveře.Potkávám starého domovníka."Upřímnou soustrast."popřeje mi.A mě se chce znovu brečet.Chtěl bych se vypařit.Ale nejde to.Chci se s tebou rozloučit.Vláčným krokem mířím směrem k hřbitovu.Před ním stojí pár aut a strašně moc lidí.Vidíš,ti všichni tě měli rádi a ty jsi pořád říkal že nemáš nikoho kromě mě.Sklopím hlavu a pokračuji v chůzi.Nechci se s nikým bavit.Jsem tu kvůli tobě,lásko.Vítr mi fouká vlasy do obličeje.Vždycky jsi si z nich dělal srandu,ale v těch chvílích,kdy jsme byli spolu,jsi si je namotával na prsty a hladil mě po nich a vůbec ti nevadilo že jsou delší než by měly být.Říkal jsi že jsem krásný.Celý.Ale to ty jsi byl taky,jen jsem ti to nedokázal říct naplno.Teď už vím,že jsem měl.Procházím mezi hrobkami a hledám tvoje jméno.Nacházím až úplně vzadu.Nehledal jsem moc dlouho;pamatuješ,jak jsi mě sem kdysi vzal abys mě představil své babičce?Nechtěl jsem s ostatními do kostela,proto jsem přišel později.Všichni ti lidé už odcházeli,ale já chci být s tebou.Políbil jsem růži a položil ji na chladný mramor."Jsi moje jediná láska,Gee.Forever and ever..."Koukal jsem na tvoji fotku,něměl jsi na ní tak veselé oči jaké jsem znával.Zíral jsem na to prokleté datum z minulého týdne před kterým se leskl malý zlatý křížek.Zlato jsi nikdy neměl rád,viď?Jaká ironie osudu...
Zničehonic cítím na rameni slabé pohlazení.Jsi to ty?Zdálo se mi tohle všechno?Otočím se.Ne...Vnitřnosti mi zase ztěžkly na původní váhu."Ty jsi Bert,viď?" zeptal se mě tmavovlasý kluk.Poznal jsem ho.Byl to tvůj bráška.Jednou jsi mi ho ukázal,jedinkrát,ale bezpečně bych ho poznal.Měl stejné rysy jako ty.Možná jen maličko ostřeji řezaný nos,o půl odstínu jiné oči,o pár centimetrů kratší vlasy.Ale v jeho obličeji chybělo to kouzlo,které mě připoutalo k tobě.Byl prázdný,bez výrazu.Mohl cítit cokoli,ale nedával to najevo.Vždyť on taky přišel o blízkého člověka.O tebe..."Jsem rád že jsi tady,Gee tě opravdicky miloval.A když říkal že chce být s tebou až do konce,myslel to vážně." "Dík.Taky ti musí být smutno..." "Je,ale myslím že ne tolik jako tobě.Ty jsi s ním strávil nejvíc času." Mohl jsem skoro přečíst že nemá daleko k sesypání.Obejmul jsem ho.Tak jako to platilo na tebe,když ti bylo smutno.Zašeptal děkovné slůvko a tiše mi vzlykal do mikiny.Všichni už byli dávno pryč,jenom my dva tam stáli v objetí a brečeli jsme.Pro tebe...Po chvíli,nebo to bylo několik hodin?, jsem ho od sebe slabě odtáhl.Měl zarudlé oči a já na tom nejspíš nebyl o moc líp.Třásly se mu rty a já si i v té těžké chvíli uvědomoval jak je ti podobný.Všechno na něm mi tě připomínalo...Každičký detail mě k němu táhnul jako bys to byl ty.Jako bys neodešel,jenom předal pokračování.Jako bys něco ze sebe přenesl na něj.Stoupnul jsem si na špičky a svoje rty přitiskl na jeho.Bylo to jiné než s tebou,teprve teď jsem si to uvědomil.Okamžitě jsem se odtáhl.Promiň,miláčku,promiň promiň promiň...Jsem pitomec,strašnej pitomec...Miluju jedině tebe...Nechal jsem ho tam stát a utekl.
S tím strašným pocitem že jsem dokázal políbit někoho jiného než tebe jsem žil celý další týden.Denně jsem chodil za tebou.Denně jsem se ti omlouval a denně ti sliboval že už se to nestane...Nestane,přísahám...Už se totiž nestane vůbec nic.Nejsem tak silný jak ty,nejsem.Nedokážu bez tebe být.Nedokážu vstát ráno z postele s vědomím že mě neprobudíš polibkem na čelo,nedokážu večer usnout když mě nepohladíš...Jsem bez tebe ztracený...Rozhodl jsem se.Půjdu za tebou,slyšíš mě?Budeme zase spolu! Nějakým neznámým způsobem jsem potkával Mikeyho každý den.A vůbec mi to neulehčoval,takže to většinou končilo tak,že jsme oba brečeli jak želvy a já se musel hlídat abych neporušil slib který jsem ti dal.Užto nebud trvat dlouho...
Sedím na posteli a pročítám příbalový leták léku.Hodně silného léku.Budou stačit tři pilulky a budu u tebe...U tebe..."Ahoj miláčku!"vrhám se ti kolem krku."Ahoj včeličko!" zavoláš na oplátku.Tohle jsem měl vždycky rád,když jsi mi říkával Little Bee. "Jsem zase s tebou,máš radost?" "Mám,zlatíčko,mám,sám za sebe ohromnou.Ale ty jsi tu ještě neměl být...Chápeš mě,ne?Tolik bych chtěl být s tebou,tak strašně moc,ale nejde to,ty sem nepatříš...Proto jsem ti poslal Mikeyho,on,postará se o tebe.Vždycky byl do tebe zamilovaný,když sis vybral mě,dlouho se mnou pak nemluvil.Postará se mi o tebe...Třeba s ním budeš šťastnější než se mnou..." "Nemluv hlouposti.Nikdy nebudu šťastný,už ne.Bez tebe ne.Neposílej mě zpátky,prosím.Chci být s tebou..." "Už jsem ti říkal že to nejde.Nedělej mi to ještě složitější.Miluju tě,Bee,a chci pro tebe jenom to nejlepší.Tak šupej zpátky dolů,Mikey na tebe čeká.Neubliž mu,prosím tě..." Vetknu ti poslední horký polibek a ty mě pohladíš po vlasech.Pak najednou jako by mě něco vcucávalo do velké studené hadice a probouzím se zpátky na své posteli.Asi jsem si toho nevzal zas tolik.Něčí teplé dlaně mě drží za ruce.Nemusím otvírat oči abych věděl,kdo to je.Možná ho dokážu milovat,ale nikdy ne tolik jako tebe,Gerarde Wayi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Soanna Soanna | Web | 28. února 2008 v 12:29 | Reagovat

Krásný... docela smutný...

2 Eruvië Eruvië | Web | 27. března 2008 v 21:18 | Reagovat

přesně tohle jsem v tuto chvíli potřebovala. něco krásného a smutného, co doladilo mou náladu. nádhera

3 sveetwampire sveetwampire | 14. června 2008 v 19:38 | Reagovat

nádherný

4 LadyOfSorrow LadyOfSorrow | Web | 31. července 2008 v 10:30 | Reagovat

Já se u toho rozbrečela... to bylo děsně smutný... četla sem dost podobnejch jednorázovek, ale nic mě nedostalo tak jako tohle...

5 Petronajt Petronajt | E-mail | Web | 17. srpna 2008 v 21:59 | Reagovat

Ach jo,proč mě poslední dobou rozbrečí skoro každá smutná povídka?Heh,tohle je možná poprvé,co komentuju tvůj blog....pamatuješ si na mě ještě vůbec?No,to je jedno...píšeš fakt moc hezky,už se těšim,až si přečtu další věci...

6 →☼fallen angel☼← →☼fallen angel☼← | Web | 22. srpna 2008 v 16:57 | Reagovat

x) to bylo krásný....... tak krásně smutný...... nádherný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama