University of love - part 5

25. října 2007 v 20:11 | Anique |  University of love
Sice se tvářil zklamaně,ale vypadal,že to možná čekal.Jak by taky ne?Sklopil oči,vypadalo to,že možná začně brečet.Nespletl jsem se.Ale nechtěl abych si toho všiml.Nechtěl dát najevo...slabost?Ničemu už nerozumím.I když jsem nechtěl tak jsem mu to pomalu začínal žrát.Naštěstí mám dost velkej pud sebezáchovy."Nemůžu." zašeptal jsem.Nemůžu mu věřit.Nemůžu věřit někomu koho neznám víc než vlastním očím.To nejde.Vydržím to,odolám mu. "Frankie prosím,seš nejúžasnější kluk jakýho jsem kdy potkal.Buď aspoň kámoš.Moc prosím." Teď už brečel opravdicky.Odhodil jsem všechno za hlavu,myšlenky i odhodlání.Přicupital jsem k němu,přisedl si a objal ho kolem ramen."Gee,neplakej.Bolí mě to.Jenomže já nedokážu zapomenout co jsem jednou viděl.I kdybys mi tisíckrát řekl,že to není pravda,budu mít v hlavě pořád ten obraz.Promiň.Vůbec tě neznám..." Věděl jsem že poslední věta s tím nemá nic společnýho,ale vyjadřovala přesně to nejdůležitější.Možná bych i byl schopen odpustit,kdybych o něm něco věděl.Měla být spíš jen okrajová,ale Gerard se jí chytil."Tak se poznáme!Dej mi jednu šanci,poslední,abych tě přesvědčil.Jeden den.V sobotu,to nemusíme do školy.Jenom tenhle den a nechám tě žít.Prosím..." Pohladil mě po rameni. V tu chvíli jsem se vykašlal na všechny možný i nemožný úsudky.Měl jsem tolik chutí ho líbat,ale věděl jsem,že to nejde.Mám mu dát ten jeden den?I když to bolí,neveřím,že to bude mít nějaký účinek.Jsem rozhodnutý.Nulová šance na vztah,nulová šance na ještě horší bolest než je ta nynější.Ale...?!?Prosím,už někdo zastavte ty zmatený myšlenky.Já nechciii...Přitáhl si mě blíž k sobě a pevně objal a bylo v tom úplně všechno.Tenká hranička mezi cítěním.Mám?Nemám? "Tak projedenkrát." Žbleptnul jsem."Ale teď prosím,odejdi.Uvidíme se v sobotu.Přijdi si pro mě."Pakoval jsem ho ze dveří.Nemohl jsem.Znovu jsem byl naštvanej sám na sebe,že jsem neodolal.Ale v sobotu už musím.Nevěřím v budoucnost.Naši budoucnost.
Luka s Tayem přišli během několika minut.Předstíral jsem,že už jsem spal,jenom proto aby se nevyptávali.Nedokázal bych odpovědět.Dokonce jsem si zakázal i přemýšlet.Vytáhl jsem z kapsy u džín mp3ku a vrazil si slechy do uší.Něco p-o-m-a-l-é-h-o,uklidňujícího.Usnul jsem snad ještě jednou nohou na zemi.Druhý den ráno mě budil Luka.Nijak jemně,popravdě řečeno.Prostě ze mě strhl deku a vychrstl mi na hlavu plný kelímek na čištění zubů vody.Ztělesnění škodolibosti v pyžamu."Frankuuu,vstávej ty lenochode!" Jakmůže mít sakra někdo po ránu tolik energie? Musím vstát,aspoń to...stejně se nepovedlo a já nejspíš znovu usnul. "Sakra klucíííí,nechte toho vy paka!" ti dva magoři se rozhodli mě zlechtat.Po Lukově natrženém rtu a Tayově vyškubaných vlasech po souboji už jsem byl kompletně vzhůru.Tay nám všem udělal kafé a pak už jsme docela fofřili.Moje ranní vstávání nás málem stálo body do zápočtu,ale naštěstí jsme stihli.Natěsno."Budete si muset zvyknout,kluci." šibalsky jsem jim zašeptal sotva začala naše profesorka kecat.Horlivě jsem zapisoval až se mi z notebooku kouřilo.Gee seděl zase dole a dnes se zdál bůhvíproč smutnější.Neměl se spíš radovat?Nebo jde zase o něco co bych neměl vědět?Nepřítomně civěl do prázdna,ničeho si nevšímal.Mohl bych ho o pauze aspoň pozdravit,napadlo mě.Třeba mu to zvedne náladu.Udělal jsem tak,snažil se usmívat,ale bylo cítit,že to není upřímné.Začínal jsem se bát.Opravdu bát...
Luka a Tay se dost divili,když viděli,že s ním zase mluvím.Nastínil jsem jim situaci,ale o sobotě jsem jim neřekl.Spokojili se s tím,že jsme v neutrálním bodě a uvidí se.Nechtěli znát podrobnosti a já se jim nedivil.Vyučování jsem přežil ten den docela bez úhony na mozkových závitech.Dokonce i středu...a čtvrtek....pátek se vlekl jak smůla.Gee se zdál čím dál smutnější.Páteční odpoledne už vypadal jako těsně před zhroucením.Moji spolubydlící měli zase nějakou akci,takže jsem šel poprvé domů s ním.Zeptal jsem se ho,co mu je,jestli nechce ten zítřek zrušit.Zatvářil se ještě navíc vyděšeně. "Prosím ne,ten zítřek je jediný co mě drží nad vodou." "Gee,řekni mi,co se stalo?" "Nechci o tom mluvit.Týká se to toho,co jsi viděl v neděli.Nemůžu...Promiň..." a rozbrečel se.Já taky. "Já myslel že toho druhýho už sis vyřídil,když chceš strávit zítřek se mnou.Nebo takhle blbneš víc kluků najednou a já jsem jeden z tvých vždy-přiběhnu-když-pán-zavolá?" Utíkal jsem.Pryč."Počkej,nic jsi nepochopil........" křičel za mnou ještě.Mě to bylo jedno.Utíkal jsem jako keňský maratonec a zamkl se u sebe.Proč?!?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alexis alexis | 25. října 2007 v 20:56 | Reagovat

to je pěkný..

2 XDXD XDXD | Web | 28. února 2008 v 14:56 | Reagovat

Jej, ja chcu vědět co se stane O.O!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

3 LadyOfSorrow LadyOfSorrow | Web | 1. srpna 2008 v 14:22 | Reagovat

To nechápu... Chudák Gee (asi...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama