University of love - part 2

21. října 2007 v 20:32 | Anique |  University of love
Musel jsem se tvářit hrozně.Ale tak mi taky bylo,tak proč se přetvařovat.Gee mě pohladil po zádech,snažil se mě uklidnit.Ani jeden z nás nic neřekl,ale oba jsme věděli,že odteď patříme k sobě.Nikdo se ani slovem nezmínil.Sice to nebylo vůbec obvyklé,nicméně pro oba jednodušší.Oba jsme to cítili,našli jsme někoho,koho jsme měli najít.Tohle byl osud,nebylo to obyčejné setkání...S nadějí jsem ho chytil za ruku a kouknul na něj.On je prostě zlatíčko!Jemně mi dal pusu na špičku nosu,možná poznal,že to mám rád i z toho,co jsem udělal před chvilkou.Už jsem měl zase důvod usmívat se.Gerard je teď se mnou,nemám se čeho bát,nikdo mi nemůže ublížit.A nebo může?Co když to bude zrovna on?Podíval jsem se na něj.V jeho očích bylo vidět,že myslí na to samé.Zoufalá prosba-Prosím,nezraň mě.Bylo to celé divné-vidíme se poprvé a už se k sobě takhle chováme.Ale bylo nám jasné,že takhle je to správně.Jedině takhle.Nějaká..aura...snad.
Pomohli jsme si navzájem s kuframa ven z vlaku.Následoval vytřeštěný pohled po okolí.To nádraží bylo prostě obrovský!Kolosální!Ještě nikdy jsem nic podobnýho neviděl.Zíral jsem jak největší pako na všechen ten pompon okolo.Ne že bych čekal u nějvětšího americkýho města nějakej vesnickej kamrlík,ale tohle bylo moc...V Yorku jsem byl mockrát,ale na nádraží ještě nikdy.Napadaly mě myšlenky jak jsem strašně malý oproti tomu všemu.Nicotný.Zatraceníhodný.Kdybych zmizel,svět si toho nevšimne.V ten moment mě Gee pevně objal.Je možný že by ovládal telepatii?Šejbnul mi ruku kolem zad,víte jak to myslím,ne?Už jsem si nepřipadal tak ztracený.Teď je tu někdo,pro koho můžu žít.Rozhodl jsem se,že od teď už se budu dívat jenom na Gerarda.Je mnohem hezčí než jakýkoliv nádraží na světě!Než COKOLIV na světě!Jestli jsem se teď xichtil jak zamilovanej debil,tak to byla jedině pravda.Vážně jsem řek zamilovanej?Už to asi bude pravda.Po tak krátké době.Ano,miluju ho!Ihned jsem mu to taky řekl.On se úplně úžasně usmál a zopakoval mě.A já byl ten nejšťastnější člověk na světě.
Vyšli jsme z budovy.Tady už jsem New York poznával.Pořád začouzený a plný věčně spěchajících lidí.Nikde nic,co by se dalo obdivovat.Až na Gerarda teda.Jinak bylo všechno naprosto odporný.Rozkašlal jsem se z návalu prachu a musel zběsile zamrkat,aby moje oči vymyly nánosy smetí.Plně jsem chápal ty Japonce na protějším chodníku,kteří měli přes půl obličeje roušku.Taky bych potřeboval.Radši jsme si rychle zavolali taxík.Přijel docela brzo.Rychle jsme se do něj naskládali,každej k jednomu okýnku a kufry doprostřed.Nemohli jsme se po sobě přece plazit takhle veřejně.Mačkání pacinek sice bylo okay,ale nic víc jsme nechtěli.Dali jsme taxikářovi adresu.Určitě věděl,kudy se k univerzitě odstane,ale pro jistotu.Po půl hodině nekonečných ulic,které stejně vypadaly všechny úplně jako ta první,už jsem začal být pěkně otrávený.Gee si chtěl povídat,ale já byl pěkně nabroušenej.Tiše,aby to řidič neslyšel,mi pošeptal "Zlatíčko,vydrž,už tam budem.Za chvilku." A pohladil mě po koleni.Nenápadně.Co za chvilku,to by se dalo tvrdit i té poslední 3/4 hodiny.Nenávidím obrovský města.Rozmrzele jsem se na něj usmál,ale už jsem nic neříkal.Měl jsem akorát tak hádací náladu a nechtěl jsem to zkazit dřív než to začne.On za to přece nemůže.Ale ani já ne.Když taxík za hodinu zastavil,radostí jsem vyskočil ven jak klokan po narkóze.Vevnitř mi nebylo nijak zvlášť dobře,ale tady...Univerzita se nacházela blízko parku,takže tu bylo opravdu nádherně.Hned vedle ní byly studentské koleje.Tady budeme s Gerardem bydlet.Spolu.Musel jsem se rozchechtat ještě víc.Ještě dnes ráno jsem vůbec nevěděl,že existuje a za pár minut spolu budem opravdicky bydlet.Byl jsem tak strašně vděčný té síle,která mi dala se s ním setkat.Tolik dokonalý...Byl jsem tak nadšený,že jsem nejenom zaplatil,ale dal řidičovi i pořádný dýško.Ani jsem nečekal až poděkuje,rošťácky jsem popadl Geeho za ruku ,do druhé kufr a táhl ke kolejím.Obrovská budova.Na univerzitu odsud nebylo vidět,ale řekl jsem si,že na tu se zajdem podívat pozdějš.Zhluboka jsem se nadechl a otevřel dveře.V atriu se tísnila spousta lidí,všichni nováčci jako my dva.A nikde žádná organizace.Pak se konečně vynořila jakási baba a prostě nám sdělila,že maj akorát dvojpokoje po dvou.Postě dva pokojíky po dvou postelích,společnej pidiobýváček,kuchyňka a koupelna.Hezký,mno.Takže si musíme najít dva lidi,kterým nebudeme moc vadit.Což bude problém.Nikdy jsem s lidma nijak moc nekámošil,nestáli o mě.Ale aspoň snýst bychom se mohli.Teď jsme se s Gerardem nedrželi,takže jsem vypadali prostě jako dva obyčejní kluci,kamarádi.Nehledali jsme,prostě jenom čekali,kdo zbyde.A oba jsme zůstali vypleštěně zírat,když za náma přišli dva kluci.Hned jako první.Jeden byl tmavovasej a měl hnědý oči.O dost vyšší než já,ale kdo není,že.Představil se."Ahoj,já jsem Lukas a tohle " ukázal na toho druhého,bloňďáčka modrookýho "je Ryen.Nechtěli byste s náma sdílet "apartmá"?Zdáte se OK." Nevěděli jsme co odpovědět.Jasně,tohle byl pro oba nový život,ale taková změna?A nebude jim vadit náš vztah?Kývnul jsem na Geeho.Ať se radši zeptá on. "Víte,kluci...moc si toho vážíme,ale...je tu menší problém.Vite,my dva...no...my...chodíme spolu."Teď pro změnu zírali ti dva na nás jako kdybychom se je právě pokoušeli zavraždit. Ale asi za pět minut na sebe kývli.Asi se znali dlouho,nepotřebovali mluvit,rozuměli si i tak. "Tak jo...Ale musíte nás v noci nechat vyspat,platí?Žádný prasárny ve společnejch prostorách a v 10 spát." Bože,to je jak na táboře.Hrozný.Ale asi to budem muset přežít. "Co na to říkáš,miláčku?Berem?" pošeptal jsem mu a dal si pekelně záležet abych se dotkl rty jeho ucha. "Tak jo."Odpověděl za nás.Všichni jsme si navzájem podali ruce,sebrali na recepci klíče a vyrazili po schodech nahoru.Prváci jsou vždycky úplně nejvýš. Ryen odemkl. Zdálo se to tu docela útulný.Obsadili jsme s Gerardem pokojík napravo od dveří a hned si ho začali vybavovat podle svýho.První,co nás oba napadlo bylo srazit postele dohromady. "Teda na co to hned myslíš!" vyštěkli jsme jeden na druhého v ten samý okamžik a ihned jsme se začali řepit jak malý cvoci.Bylo nám tolik dobře!Částečně jsme se vybalili a pak se šli projít ven do toho nádhernýho parku.Chtěl jsem se prostě jenom zastavit a začat řvát do světa-Vidíte tadytohohle úžasnýho kluka?Tak na toho mi nešahejte,ten je můj! Byl jsem unavený po náročném dni,takže jsem si šli brzo lehnout.Usnul jsem v Gerardově obětí a v uších mi znělo jeho tiché Miluju tě. Jenže...ještě jsem nespal úplně,když mu přišla SMSka.Přečetl si ji a prozvonil,jako že ji dostal.Kouknul se,jestli už spím-předstíral jsem to docela zdařile-pak položil phouník a odešel do koupelny-nechával si tam večer oblečení.Nedalo mi to,abych se nepodíval na displej.Ještě pořád bylo vidět,komu že to prozváněl-ukončování trvá docela dlouho.Kouknu a vidím- skryté číslo.Kdo to sakra je?A co chce Gerardovi uprostřed noci?Slyšel jsem klapnutí dveří.Byl jsem v tu chvíli rozhodnutý.V pyžamu a nabosky jsem se plíživě vydal za ním...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pájina pájina | 23. října 2007 v 16:22 | Reagovat

no to by mě teda zajímal za kym gee šel..

2 XDXD XDXD | Web | 28. února 2008 v 14:33 | Reagovat

Wuaaaaaaaa, kam šel-kam šel xD??!! Miluju tudle story :-*..A až se dostanu k dalším, beztak je budu milovat šeckyyy xD..

3 LadyOfSorrow LadyOfSorrow | Web | 1. srpna 2008 v 14:05 | Reagovat

wow napínavý

4 →☼fallen angel☼← →☼fallen angel☼← | Web | 23. srpna 2008 v 21:10 | Reagovat

áá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama